Pátek se měl jmenovat Blur, protože na ně veskrze všichni návštěvnící týdenního maratonu čekali. Ještě než však přisli na pódium, navštívili jsme koncert amerických !!!, míčovou show a jiné. Ačkoli jsme si snažili odpočinout, ochutnali jsme tradiční pochutiny ve městě, v noci na nás padla první větší únava.
Páteční dopoledne a odpoledne kromě práce věnovali pochodu sídlištěm Budapešti a lovu restaurace s nějakým typickým maďarským jídlem. Ve 41 stupních Celsia se nám lepily podrážky k asfaltovým chodníkům, ale nevzdali jsme se. Horší to bylo s těmi restauracemi. Všude samý gyros, čínská kuchyně a pizza, narazit na perkelt či guláš se zdálo vcelku nemožné. Nakonec se ale zdařilo a my se poprvé od příjezdu najedli, a to téměř za cenu jednoho piva na festivalu.
Po návratu do areálu už hlavní pódium patřilo americkým !!!, pro mě (David) překvapení. Booka Shade v Party stanu měli půl hodiny zpoždění, vykompenovali to live show hraním v housovém stylu, jak má být. Čekání na Blur zkrátily vynikající africké rytmy. A pak už to začalo...
Blur začali přesně na čas a dostal jsem (David) se do první řady! Ze zadu mě v horku dále zahříval několikasettisícový dav. V publiku se odehrávaly drobné příběhy – sobě neznámí lidé všech národností se najednou líbali. Holce, která ztratila mobil a dav by ji býval ušlapal, pomohli lidé "komunikátko" najít. Happy end. Do toho hráli Blur jednu lepší skladbu za druhou a publikum s nimi zpívalo, of course. Refrén písně Parklife "All the people, so many people" naprosto seděl, protože koncert Britů byl zatím nejnavštívenějším z celého festivalu. Zpěvák Damon Albarn tak lehce kývl k přídavku. Ty nakonec byly čtyři a završovala je hitovka Song 2, která zdobila menu počítačové hry Fifa 98.
Zatím co hlavní stage žila koncertem Blur, A38 stage měla na programu také známé jméno. Kdo by neznal trio Peter Bjorn & John a jejich hit Young Folks. A nejen ten, známých melodií mají více.
Po nich nastoupil Woodkid - původně hlavně tvůrce vizualizací pro koncerty (napr. Katy Perry či Mobyho), dnes známé jméno hudební scény. Jeho koncert s kapelou byl pastvou pro uši a díky bohaté vizuální výpravě (mnohdy v 3D) i pro oko. Početným publikem fascinovaný zpěvák pak vyzýval lidi, aby křičeli ještě víc nebo aby skákali. A kapela jim šla vzorem. Dav byl jeho a poslouchal. Výtečná tečka za koncertní částí pátečního programu.