SZIGET FESTIVAL 2013: Zde se plní sny!

Sziget Festival v maďarské metropoli patří k největším v Evropě. Zhruba 400 000 návštěvníků si tu užívá hudbu všech žánrů, divadlo, cirkusy, workshopy, sport, prostě zábavu. S Kulturne.com jsme se na něj v rámci partnerství letos vydali. První, takzvaný mínusový den pondělí 5. srpna, jsme popsali v bodech, protože cesta do Budapešti byla skutečně vtipná. Nechybí ani fotografie, protože už první den mohli návštěvníci hltat hudbu a užívat se vizuálních efektů a bezchybné organizace festivalu. Je vidět, že zde jde pořadatelům skutečně o lidi. Ledovou vodu dostanete v těchto horkách zdarma, všude vás chladí obří větráky a spršky, a to i před hlavním pódiem. Ochranka je milá a vždy vás nejdříve poprosí a omluví se, že vás na festivalu ruší. Je tu moře zábavy, takže nevíme, kam dřív skočit. A teď už první várka fotografií. 

3:30. Budík. Chtělo by se mi říct, to je vražda, ale....Ranní ptáče dál doskače. Takže jsem odskákal od postele k záchodu. Musím se balit.

4:45. Odjezd z Tábora, krásný ranní rozbřezk nad Českou Sibiří, pivo v non stopu na Florenci, nástup do busu, který jezdí teprve od června, takže na sedačce je nalepená zatím jen jedna žvýkačka. Pokoušel jsem ji nabídnout k dožvýkání, leč marně.

9:00. D-d-d-d-d-d D1. Dálnice jako železnice a sousedící Brazilec mě konejší tím, že v horách mají horší silnice. Tvrdím, že jako polní zkratka je to vcelku ok. O placené dálnici mlčím. Na slovenské části to vypadá lépe, kolega to komentuje slovy "Přejeli jsme hranice, srovnala se silnice" a funguje i wi-fi.

11:15. Bratislava. Slováci se vyžívají ve stavbě mostů, a tak bratislavský hrad vidíme třikrát. Po každé z jiné strany. A na to se napijem!! Hrad jsme objeli počtvrté..

12:06. Hungary! Hurá! Heuréka! A rovina stále trvá a trvá, stejně jako moře větrných mlýnů. Budapešť už jen 179 kilometrů, skitlles od Brazilce potěší. Jinak vcelku žádná změna. Traktory balíkují slámu do kuláčů, kukuřici zde zalívají přes dráty elektrického vedení a slunce pálí stejně - dle Brazilce více než u nich. Mě vítá operátor v Maďársku, kolegu – hned vedle sedícího – v Rakousku. Očividně jsme každý jinde a přeci spolu. To je krása té globalizace. Všichni spí, jen my čumíme. No, za ty prachy...

13:20. Rovina. Rovina. Rovina. Nuda. A najednou kopec jak ta naše Sněžka, k vrcholu korunovaný obrovským ptákem. Dochází víno. Jediný, kdo ochutnal vinařství Krist, byl spolucestující Maďar. Ačkoli bylo už zteplalé, on tvrdil, že to je ještě stále dobrý oproti tomu, co budeme pít na Sziget festivalu. Tak už se moc těšíme...Budapešť méně než 50 km, Tesco 3 km a na Spar koukáme. Fascinující.

13:52. Okraj Budapešti. 33 stupňů Celsia, našinec se trefil. Svírají nás kopce, alespoň z jedné strany. V kopcích jsou doly, Ondra to komentuje slovy: "I to málo kopců se snaží prodat." Jinak stále Spar, Metro, Obi, Shell, Mozart se sluchátky nebo tuny betonu opuštěné skulptury, která nestačila být super, hyper, mega marketem či expedičním skladem. Ať žije Rakousko-Uhersko! Ps: Paneláky jsou také stejné, plastová okna taky.

14:30. Přijeli jsme na nádraží Népliget. Při výstupu z autobusu nás praštila vlna vedra. Ta klimatizace uvnitř měla něco do sebe. No a kudy dál? Požádali jsme Jacoba, místního kluka, který s námi přijel, jestli by nás nasměroval. Byl velmi ochotný a opravdu nám pomohl. Budapešťská MHD je totiž pro Čecha tak trochu španělskou vesnicí. Pár zastávek modrou linkou, pár červenou a třešnička na dortu bylo 10 minut v příměstském vlaku, kde bylo nejméně 50°C. S početným davem jsme pak došli poslední zhruba kilometr na okraj areálu. Dovnitř nás pustili rychle, i přes množství lidí vše šlapalo, jak má. Přes most jsme se dostali na ostrov.

16:00. Začíná boj. Místo, kde jsme chtěli kempovat, bylo do posledního centimetru zaplněno. Volný plácek ve stínu jsme hledali skoro půl hodiny. Hold několik desítek tisíc lidí dorazilo dříve než my.

17:00. Po postavení stanu jsme vyrazili do Press centra vyřešit si focení a začala prohlídka areálu. Na Main stage probíhala vzpomínková akce In memory of Lazslo Bodi (CIPŐ), na které zahrálo několik maďarských kapel. Zbytek poznatků a zážitků už jen v bodech:

- Ostrov je fakt obrovský (cca 4x1km) a obejít ho, dá opravdu zabrat.
- Všude je spousta atrakcí, všichni se baví, nepotkáte tu agresivního člověka.
- Na každém rohu hraje nějaká hudba. Potkali jsme 2 DnB stage, 2 klubové, 1 dubstepovou, na pláži hráli luxusní minimal.
- Těžko byste hledali místo, kde nejsou nějaké dekorace, plastiky, lampiony, světílka, prostě pastva pro oči.
- Když jsem u pastvy pro oči, holky jsou tu taky nádherné