Hana Lehečková šokovala svými Poupátky táborskou Jednotu

V dnešní době to možná může vypadat tak, že je tu mnohem víc sexuálního zneužívání, znásilňování, týrání a podobných lidských ohavností než dřív, ale faktem je, že takové věci tu byly vždycky. Jenom nebyly tolik vidět, možná se víc zametaly pod koberec, lidé/ženy/děti nevěděli, jak, s kým a jestli vůbec o takových věcech mluvit. Je tedy jedině dobře, že dnes mají lidé odvahu a především možnosti takové věci sdílet, mají kde hledat oporu a pomoc, svět je tak nějak víc poslouchá. A tak na povrch vyplouvají i věci dávno minulé, zapadlé kdesi v uprášených a špinavých koutek lidských pamětí, kam byly uloženy jako ta nejšpinavější tajemství.

Se stejným tajemstvím, se stejnou bolestí, se stejnou zkušeností, kterou by nikdo mít neměl, se papíru svěřila i česká spisovatelka a redaktorka Hana Lehečková. Ve své knize Poupátka přináší čtenářům otřesné svědectví o manipulaci, zneužívání a tak trošku veřejném tajemství, o kterém nikdo do té doby neřekl ani slovo. Hana Lehečeková nás zavádí do prostředí divadelního kroužku, mezi partu jedenáctiletých dětí, které by pro svého učitele udělaly téměř vše. Což on moc dobře ví a nebojí se svého vlivu a postavení využít na nejvyšší míru a překročit veškeré hranice.

Hana Lehečková své svědectví, které se jí osobně dotýká, svoji satisfakci, svoji výpověď předává nejen na stránkách svého románu, ale i na besedách a autorských čtení. A na své poupátkové tour neminula ani táborskou Jednotu a místní školy. Svojí otevřeností a bezmeznou upřímností otevřela jedno velké a závažné téma, nebála se diskutovat, odpovídat na otázky, které byly často i velice osobní a před ničím neuhýbala. A ačkoli po celý večer vládla poměrně tíživá a hutná atmosféra, odnášel si z něj každý velmi intenzivní zážitek, který jistě ještě dlouho poté v mnohých rezonoval a vyvolával další a další otázky. Protože takovým poupátkem se i dnes, kdy dokážeme o takových věcech veřejně hovořit, kdy máme preventivní programy a krizové linky, může stát naprosto kdokoli.