Zůstaň se mnou. Film, jehož název upoutá a adolescentům nezůstane šnuptychl suchý

Film, jehož název upoutá. Upoutá však samotný film? Děj se odehrává v malém městečku, jehož název si už nepamatuji. Co vím ale jistě, je to, že zde žije velmi zajímavá rodinka. Její členové jsou silné osobnosti, které svým osudem pohnou celou historií tohoto městečka. Vše začíná retrospektivou, kdy se velká Mia (Chloe Grace Moretz) vrací do dětských let a poprvé spatří hudební nástroj - cello. Její rodiče, zarytí rockoví pohodáři, její talent horko těžko přijímají. Mia se tak i v dospělosti cítí jaksi odjinud…

Hlavní hrdinka vnímá vše velmi intenzivně a se stejnou zarputilostí vnímá i hudbu, která se jí stává životní vášní. Vše probíhá velmi hladce až do doby než si všimne, že ji zpovzdálí sleduje mladý Adam, taktéž hudebník a rocker. Dvojice se dá dohromady a Adam se rychle sžívá s Mii rodinou. Oba jsou z úplně jiného soudku a možná proto je to k sobě stále tak táhne.
Jejich vztah začíná mít trhliny, a to v době, kdy Mia dostává pozvání zúčastnit se konkurzu na hudební univerzitu. Pokud si však myslíte, že se Mia stane světově uznávanou cellistkou a Adam známým rockerem, jste na omylu. Tento film nemá happening. Neřadí se tudíž do skupiny naivní a stupidní slátanina. Vše se změní v okamžiku, kdy Mia s rodinnou odjíždí na dovolenou a cestu jim zkříží automobil…

Film má hloubku, kterou zdůrazňuje opakující se retrospektiva do života před osudnou nehodou. Do půlky filmu si totiž říkáte, že název značí nejspíš porozchodové psycho, které budou oba mladí aktéři prožívat až si řeknou pápá, ale opak je pravdou. Mia se pohybuje v nemocničním prostředím jako své alter ego, vznášející se kdesi mezi nebem a realitou. Zatímco její tělo leží v kómatu a její rodina se s ní postupně loučí, ona utíká před světlem, které jí láká za svými nejbližšími. Zůstane nakonec s Adamem nebo odejde za svými rodiči a bratrem?

Plusové body dávám za jakýsi nadhled a pohodu, která z filmu čiší. Neopomenutelná je též krása hlavní aktérky, na kterou je opravdu radost pohledět. Vše je podmíněno jakýmsi hippie stylem rodičů a až moc racionálně uvažující omladinou, což samo o sobě vytváří dosti zajímavé paradoxy. Negativa shledávám v námětu, který je až moc tuctový, uvážíme – li nespočet podobných filmů, jež byly natočeny na stejné téma. Není až tak dementní jako většina jiných, ale rozhodně nepatří mezi typ „Wow filmů“, na které bych se ráda podívala vícekrát. Řekla bych, super film pro adolescenty. Takže pokud máte nějakého takového doma, pusťte si to spolu a mohu zaručit, že na konci filmu „šnuptychl“ nezůstane suchý.

Možná nám tvůrci filmu chtěli sdělit, jak snadno se nám život změní v okamžiku, kdy dojde ke srážce s blbcem. Nebo jen chtěli poukázat na to, že se mnohdy zabýváme věcmi, které pro nás nejsou až tak životně důležité. Nebo je pointou filmu fakt, že ačkoli se snažíme své životy všemožně ovládat, rozhodne za nás stejně osud nebo jakási vyšší moc. Ale i tak věřme, že až do poslední chvíle, máme život sami ve svých rukou…stejně jako Mia. Za mě dnes 60%.