ZE ŠUPLÍKU: Literární skupina Otevřená brána z Budějovic se představuje

První dubnové pondělí se v budějovické Horké Vaně uskutečnil poetický večer studentů Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Literární akci mělo v režii kulturní seskupení Otevřená brána a zde jsou práce autorů - Michala Štochla, Jana Beneše a spolupracovníka Kulturne.com Libora Staňka.

Michal Štochl:
"Celým tělem ho poléval mráz, který ho kosil a podlamoval mu jeho křehká kolena, cítil jak se mu z těla začíná odlupovat kůže a svaly, podíval se na své ruce, které už zářily kostí, trochu se ztratil sám v sobě, málem zděšen si však uvědomil, že nyní není cesty zpět. Již nemohl couvnout. Pokud se vydá cestou zkušeností a síly, připraven postavit se své vlastní tmě, není kam utéct, ve tmě nevidí a mohl by také spadnout do propasti z které není úniku není se kam hnout. Je to smrt, smrt přicházející doopravdy v každém okamžiku života. Není radno s ní bojovat byl by to marný boj který by nevedl nikam. Tak tam tak stojí pomalu trhán ač zvykajíc si na svět v temnotě a čeká na to až na konci tunelu zahlédne světlo. "

Jan Beneš:

Neurohluk II

Lidé kteří se nebojí
Odchází se svěšenou hlavou do výkladních skříní
Pózovat lepším zítřkům
A oplakávat promarněné roky
Občas se stane deja vu v hlavách rozbitých plakátových postaviček
Čekajících na bludičku
Která je zavede hluboko do virtuální reality
Kamarádi kteří mají rádi teplé počasí schovaní v kuklách
Čekají až vyjde nový den

Neurohluk III

V místnosti na sebe křičí dvě prázdné zdi
Mají co dělat za chvíli je totiž prorazí tunová koule demoličního ramene
Jsou jako dvě nasupené tchýně
Jejichž ratolesti dostaly až příliš kvalitní vzdělání na to aby si z nich mohly tchýně udělat terč zahořklých žertů
Demoliční koule neomylně trefuje cíl
Ve vzdálené vesnici je slyšet nepřetržitý příval stížností ženy která má strach
A nechce si to přiznat

Libor Staněk

I.

Probudil mě smích dětí
Červené květy
Je pálily na čelech

Pod okny stíny psů
Vyryté do spálené země

Mokré prádlo na dvoře
Neslyšně ponořené ve světle

II.

Vrkot holubů
V nehybné zahradě

Bílé záblesky
V otevřených dlaních

Zavřené oči a světlostín

Bezbolestně nastavují tělo
Proti střípkům slunce

Zapomenuté noci
Nehybný oheň na rtech

III.

Hledím na bílý zápisník
Který se mi celý roztrhal

Hluboká tráva
Prorůstá tlustými písmeny
Na papírech

A nikdo se o ně nezajímá
Jen let ptáků vrhá stíny
Na jejich oblé kraje

A přeci jsou

Přidejte si Kulturne.com na facebooku a mějte přehled o kultuře a soutěžích nejen na jihu Čech! www.facebook.com/Kulturnecom