ZE ŠUPLÍKU: František Tylšar představuje Jahodové verše
Sobota, 15.12.2012 / článek
František Tylšar alias Jahodový básník pochází z Veselý nad Lužnicí a jeho první sbírka básní je určená spíše ženám než mužům. Autor je vydal vlastním nákladem a navrhl si i obálku knihy.
Veselé, hravé a snadno čtivé veršíky doplňují fotografie autorova života a rodiny. Básničky jsou psány jednoduše, jasně a srozumitelně a snad právě proto si získaly tolik fanynek prakticky každého věku.
Sbírka Jahodové verše vznikla jako soubor krátkých poděkování za hodnocení na webových stránkách Lidé.cz, které postupně dostávaly podobu krátkých básniček. Jejich společným rysem jsou jahody, láska a přátelství.
Ukázka:
Slova
Slova jsou střípky v krasohledu,
metamorfózy rybích očí….
Mnohá jsou z ohně, jiná z ledu,
některá trpká, další z medu,
najdeš v nich lásku, kapku jedu.
V období štěstí, i když zle je,
slovo za slovem k cíli spěje.
Bůh dal jim moc čaroděje
a teď se lidem shora směje.
Lidstvo se modlí, ódy pěje…
Já pochopit to nedovedu.
A Boží mlýny stále mlčí…
Ostrov
Tisíce modrých vlnek
tu zemi omývají…
Na pláži z písku zrnek
si jako děti hrají…
Ta země je jako placička,
když rozhlédneš se po kraji…
Prohřátá sluncem, maličká,
jak ostrovy už bývají…
Celý rok tam slunce svítí,
noci jsou plné hvězd…
Všude tam voní spousta kvítí,
tak nechej se svým srdcem vést…
Já ukážu Ti všechna místa,
kam chodívám tajně snít…
Kde příroda i duše čistá
nachází nekonečný klid…
Vodopád i temnou tůni,
kde křišťálová voda pádí…
Orchidejí sladkou vůni,
v ní zůstane Ti věčné mládí…
Říká se, že tahle voda
nejen láká ke koupání…
Zdraví i krásu Ti dodá,
splní každé tajné přání…
A když už máš vody dost
i oblázků v potoce…
Můžeš si třeba pro radost
natrhat čerstvé ovoce…
A pak už ve stínu čeká
a láká Tě k odpočinku…
Pod jinanem měkká deka,
tak posaď se na chvilinku…
Na ní můžeš v klidu snít,
jíst a pít anebo spát…
Spokojená, šťastná být,
radovat se, milovat…
Ten ostrov je místo lásky,
klidu, pokoje a něhy…
Rád tam chodím na procházky,
pozoruji mořské břehy…
Tak až Ti někdy smutno bude,
až Tě v duši zazebe…
Vzpomeň si na slunce rudé,
ten ostrov je i pro Tebe…
Zavři oči, nech čas plynout,
představ si ten krásný svět…
Věř mi, nemůžeš ho minout,
budeš tam, než řekneš pět…
Polibek
Ve stínu vůně šeříků,
když soumrak přikryl kraj…
Nastal čas lehkých svetříků,
čas lásky, měsíc máj…
V tom stínu stojí lavička,
a není ledajaká…
Je útulná, je maličká,
k polibkům páry láká…
Když dva se na ni posadí,
tak v kouzelnou se změní…
On úsměvem ji pohladí
v těsném těl přitulení…
I rty jsou si mnohem blíž,
zasněný pohled očí…
A za chvilinku pouhou již
už vzájemně se smočí…
Ten dotek Tě až zamrazí,
ač jemný je jak peří…
Silná touha s ním přichází,
v lásku hned každý věří…
Má vůni jara a chuti příval,
je opojný jak konopí…
Jen ten, kdo někdy z lásky líbal,
jen ten tu krásu pochopí…
----------------------------------
Až i Ty lavičku uvidíš,
ať láska Tvá je vedle Tebe…
Ať srdce i rty jsou si blíž,
ať poznáte sedmé nebe…
Slova jsou střípky v krasohledu,
metamorfózy rybích očí….
Mnohá jsou z ohně, jiná z ledu,
některá trpká, další z medu,
najdeš v nich lásku, kapku jedu.
V období štěstí, i když zle je,
slovo za slovem k cíli spěje.
Bůh dal jim moc čaroděje
a teď se lidem shora směje.
Lidstvo se modlí, ódy pěje…
Já pochopit to nedovedu.
A Boží mlýny stále mlčí…
Ostrov
Tisíce modrých vlnek
tu zemi omývají…
Na pláži z písku zrnek
si jako děti hrají…
Ta země je jako placička,
když rozhlédneš se po kraji…
Prohřátá sluncem, maličká,
jak ostrovy už bývají…
Celý rok tam slunce svítí,
noci jsou plné hvězd…
Všude tam voní spousta kvítí,
tak nechej se svým srdcem vést…
Já ukážu Ti všechna místa,
kam chodívám tajně snít…
Kde příroda i duše čistá
nachází nekonečný klid…
Vodopád i temnou tůni,
kde křišťálová voda pádí…
Orchidejí sladkou vůni,
v ní zůstane Ti věčné mládí…
Říká se, že tahle voda
nejen láká ke koupání…
Zdraví i krásu Ti dodá,
splní každé tajné přání…
A když už máš vody dost
i oblázků v potoce…
Můžeš si třeba pro radost
natrhat čerstvé ovoce…
A pak už ve stínu čeká
a láká Tě k odpočinku…
Pod jinanem měkká deka,
tak posaď se na chvilinku…
Na ní můžeš v klidu snít,
jíst a pít anebo spát…
Spokojená, šťastná být,
radovat se, milovat…
Ten ostrov je místo lásky,
klidu, pokoje a něhy…
Rád tam chodím na procházky,
pozoruji mořské břehy…
Tak až Ti někdy smutno bude,
až Tě v duši zazebe…
Vzpomeň si na slunce rudé,
ten ostrov je i pro Tebe…
Zavři oči, nech čas plynout,
představ si ten krásný svět…
Věř mi, nemůžeš ho minout,
budeš tam, než řekneš pět…
Polibek
Ve stínu vůně šeříků,
když soumrak přikryl kraj…
Nastal čas lehkých svetříků,
čas lásky, měsíc máj…
V tom stínu stojí lavička,
a není ledajaká…
Je útulná, je maličká,
k polibkům páry láká…
Když dva se na ni posadí,
tak v kouzelnou se změní…
On úsměvem ji pohladí
v těsném těl přitulení…
I rty jsou si mnohem blíž,
zasněný pohled očí…
A za chvilinku pouhou již
už vzájemně se smočí…
Ten dotek Tě až zamrazí,
ač jemný je jak peří…
Silná touha s ním přichází,
v lásku hned každý věří…
Má vůni jara a chuti příval,
je opojný jak konopí…
Jen ten, kdo někdy z lásky líbal,
jen ten tu krásu pochopí…
----------------------------------
Až i Ty lavičku uvidíš,
ať láska Tvá je vedle Tebe…
Ať srdce i rty jsou si blíž,
ať poznáte sedmé nebe…
František Tylšar se narodil v roce 1966. Je jahodovým básníkem, textařem, lektorem vzdělávání dospělých, železničním specialistou, podnikatelem a v současnosti zaměstnancem vlakového doprovodu Českých drah.
Více: profandu.webnode.cz/knihy/
