Zastaralé knihy? Nikoli. I starší díla mají v dnešní době co říct

 Každým rokem vychází na celém světě obrovské množství knih. Většinu z nich ani nezaznamenáme. Jen málo z nich si dokáže vybudovat takovou vážnost svým tématem, nebo zpracováním, aby byly čteny i po několika stech letech. Pokud se ale podíváme na obsáhlé seznamy povinné četby ze škol, je patrné, že spousta knih takové slávy dosáhla.

Tady nastává problém, že jak je něco povinné, tak se do toho lidem nechce. A ještě navíc, pokud se jedná o čtení knih. Studenti si argumentují tím, že ty knihy jsou nudné, moc dlouhé a zastaralé, a proto je číst nebudou. Z vlastní zkušenosti vím, že je opak pravdou. I když daná kniha vyšla třeba v předminulém století, je tak aktuální, že se člověku nechce věřit roku prvního vydání.

V nedávné době jsem četla Kdo chytá v žitě od J. D. Salingera, který poprvé vyšel v roce 1951. Příběh vyprávěný z pohledu 17letého kluka Holdena mi připadal hned blízký. Mladík, kterého opět vyhodili ze školy, kterého zajímají hlavně holky a který se nechce jen tak podřídit dospělým, musí být sympatický snad každému, kdo někdy prožil mládí. Nejvíc mě zaujal jazyk, jakým je kniha napsána. Nenajdete tam žádné přehnaně složité věty plné spisovných výrazů, které by mladý kluk nepoužil. Věty jsou velmi přirozené a na pár výjimek jsou naplněny hovorovými výrazy, které se užívají i dnes. A situace, které Holden zažívá, jsou jak vystřižené z běžného života. Tohle dílo nemůže jen tak zastarat, protože chování mladých bude stále stejné.

Dalším dílem, které má hodně co říci i dnešním čtenářům, je rozhodně Deník od Witolda Gombrowicze. V tomto případě se jedná o opravdový deník. Jednotlivé záznamy z let 1953- 1956 obsahují komentáře ke kultuře té doby a hlavně k literatuře. Nejvíce z nich kritizuje a hodnotí vlastenectví v Polsku. Velmi rozčileným způsobem také podává komunismus a další politické problémy. Vedle toho se vyskytují i záznamy běžného života. Tento spisovatel se opravdu nebál žádného tématu. Vyjadřuje svůj názor skoro ke všemu, včetně otázky židovství. Osobně mě tahle kniha hodně ovlivnila a dala mi spoustu jiných pohledů na různé věci, které jsou ve světe stále.

Určitě tu nesmí chybět ani Proces od Franze Kafky. Ale ne kvůli ztracenosti Josefa K. ve světě a bezvýchodnosti jeho situace. Pro mě má velmi aktuální vyznění ta absurdní byrokracie soudních orgánů, se kterými se musí hlavní hrdina potýkat. Jako on se určitě jednou za čas cítí každý, kdo je nucen vyplňovat stohy nesmyslných formulářů na úřadech. Stejně jako samotné popisy kanceláří soudu je dost podobné tomu reálnému z dnešní doby.

Dalo by se vyjmenovat ještě spousta jiných knih, které ač jsou staré, tak dokonale odráží dnešní dobu. Nechápu, jak mohou někteří lidé zavrhovat tolik skvělých knih a pět ódy třeba na Dekameron, který mi přijde opravdu mimo tuhle dobu.

Nezavrhujte autory, kteří jsou už nějaký ten čas po smrti. A dejte jim šanci, aby si svými knihami našli místo mezi vašimi oblíbenci.