Udělejte si čas na hluboký lidský příběh

Dlouho jsem přemýšlela o čem psát…. Eliminovala jsem braky jako Babovřesky 2, Need for speed či Gravitace, které z neznámých důvodů vznikly a z ještě neznámějších důvodů našly své příznivce, a zaměřila jsem se na film nespadající do skupiny stupidní. Nejenže se jedná o film, který vzniká v prostředí Irska a Anglie, což už samo o sobě vyvolává dojem ojedinělosti, ale hlavní hrdinkou je postarší dáma Philomena (Judi Dench). Nevystupuje zde tedy prsatá blond girl ani italský lamač srdcí, děj se neodehrává na Floridě za zvuku cvakajících žraločích zubů ani výstřelů z brokovnice pobíhajícího gangstera. Jde o film, který si nepustíte pro pobavení se s přáteli či pokud zrovna chcete navodit romantickou atmosféru, ale na Philomenu musí být ten správný čas.

Jedná se totiž o příběh ženy, která jako mladá dívka vyrůstala v klášteře pro svobodné matky. Nejednalo se však o klášter, kde by řádové sestry ubohým dívkám pomáhaly. Děti z nich při porodu doslova tahaly a řada dívek během té doby zemřela. Děti jim byly následně odebrány a dívky je mohly vídat jen hodinu denně. Philomeně se narodil syn Anthony, kterého si vzali američtí manželé k adopci proti její vůli a ona se s ním od té doby neviděla.

Nyní uběhlo 50 let a ona se ho rozhodla najít. Pomůže jí bývalý zahraniční korespondent BBC Martin Sixmith (Steve Coogan) vyřešit záhadu, která jí tíží celý život? Dokáží společně zjistit, kde je její syn? Jedná se o natolik silný příběh, který vás jistě pohltí stejně silně jako mě. Vše je ještě umocněno faktem, že se jedná o příběh dle skutečné události a také tím, že onen syn byl známou politickou osobností umírající na HIV. Tento film mě dostal nejen svou intenzitou, ale i nečekaným závěrem, který jsem ani v nejmenším nečekala. Celou dobu filmu jsem však kroutila hlavou nad neomaleností řádových sester a jakýmsi zvláštním odevzdáním se osudu hlavní hrdinky. Obzvláště nepochopitelné je její odpuštění a celoživotní víra v Boha i po tom všem. Avšak uznávám, že je lehké soudit celou záležitost z pozice diváka….

Zajímavostí je, že v některých úsecích filmu je možné spatřit skutečného syna Philomeny a některé záběry a flashbacky jsou autentické. Po natočení filmu katolická církev nařkla filmaře ze záměrného vyvolávání nenávisti. Plusové body dávám za příjemnou hudbu a nepodbízivý způsob natáčení.

Nevím, jestli jsem byla na konci filmu více frustrovaná nebo naštvaná na celý ten „Boží systém“, ale co vím jistě je to, že film bych rozhodně doporučila ke zhlédnutí. Rozhodně už onen fakt, že ve vás film vyvolá tolik rozporuplných emocí svědčí o kvalitě filmu.
A tak dnes za snímek o rozervanosti duší, spřátelení dvou zcela rozličných osobností a Oscarovou nominaci dávám 80%.