Můzické léto: Igor Malijevský a Hlinomazův apetit

Jako již každoročně i letošní léto patřilo v Táboře komediantům a múzám. A jako každoročně i letos se múzy usídlily v úžasné táborské kavárně AUX CAFÉ, kde těšily srdce všech milovníků literatury a divadla. Jako první múza se představil fantastický básník a fotograf Igor Malijevský s kapelou Hlinomazův apetit, která byla neméně fantastická.

Igor všem účastníkům prvního večera v Múzickém létě krásným, znělým a na poslech opravdu velice příjemným hlasem předčítal ze své knížky básní (Druhý den po konci světa) a Hlinomazův apetit jeho přednes doprovázela kouzelnými, mnohdy veselými, jindy zase tesknými tony vyluzované na harmoniku, housle a kytaru.

Igor Malijevský vystudoval teoretickou fyziku na MFF UK a absolvoval několik ročníků filosofie na FF UK. Od roku 1995 se věnuje literatuře a umělecké fotografii. Kromě focení – a jeho fotografie opravdu stojí za to vidět, protože jsou stejně krásné, temné a pochmurné jako jeho básně – se věnuje právě i psaní básní a působí i hudební skupině Hlinomazův apetit, která si taktéž zasluhuje náležitou pozornost.

Jeho nejnovější kniha Druhý den po konci světa je sbírkou celkem osmi úžasných, pochmurných básní, které navozují báječnou atmosféru smrákání, tmavnoucích městských uliček, opuštěnost pouličních lamp i osamělost člověka a lidské duše, která hledá nějaký vyšší smysl svého bytí, hledá lásku druhého člověka, kterému by mohl ležet v náručí, poslouchat tlukot jeho srdce a obětovat pro něj vše.

Všechny texty jsou navíc doplněny jednoduchými, ale přesto krásnými perokresbami Josefa Valečka, které každou z básní velmi působivě doprovází a jen podporuje a umocňuje jejich atmosféru, čímž ještě více upevňuje čtenářský zážitek, který už je jen z pouhých textů velice silný a emocionální. Každá báseň na duši čtenáře velice silně, ale přesto nenásilně, zapůsobí a zavrtá se mu pod kůži natolik, že se pocitu z ní nebude moci ještě drahnou dobu zbavit.

Celá sbírka je naprosto dokonale a s rozmyslem sestavená, tak, aby svému čtenáři přinesla nejen výborný literární zážitek, na který bude ještě dlouho moc rád vzpomínat, ale zároveň ho naprosto psychicky zdeptala.

S klidným svědomím bych Igora Malijevského postavila po bok takového spisovatele, jako byl Allen Ginsberg, protože právě jemu se často básně podobají, ale nekopírují ho. A to se mi na jeho básních opravdu moc líbí a velmi tento styl psaní oceňuji a smekám před ním. Protože tohle jen tak někdo nedokáže.