S krávami to byla meditace, tátovi jsem odpálil rádio a na bicí ještě hraju. Kytarista Ivan Boreš oslavil jubileum

Jihočeský skladatel a kytarový virtuóz Ivan Boreš oslavil své životní jubileum koncerty s různými svými hudebními uskupeními (psali jsme ZDE). U té příležitosti jsme se ho vyzpovídali.  

Tak začneme pravěkem, co vím, vyučil ses jako zámečník, ale pracoval jsi třeba jako prodejce vysavačů, pečovatel o krávy... Bavilo, tě třeba být Leo Popprem - jako Heřmánek v Smrti krásných srnců, nebo Troškovým Pláničkou - tedy, jestli jsi třeba těm kravám cpal do hlavy nějakej metal nebo Orffa?

Zkušenosti to byly zajímavý. S těma krávama to byla spíš taková meditace. Byla to sezónní práce, kterou mi nabídl kamarád Michal Ištok, za což jsem mu byl vděčný. Trochu jsem se v té době plácal a tápal ve tmě. Bylo to takový soužití a klid, kdy jsem prostě vypouštěl ráno krávy na louku a staral se o rutinní věci kolem toho.

Jaká byla tvoje první kytara a kdy to bylo?

To jsem chodil asi do šestý nebo sedmý třídy, soused vedle drhnul Tublatanku a já se ho zeptal, na co to hraje. Řekl mi, že je to Jolana Iris, že jI prodává, protože pořizuje novou, a tak jsem ji tenkrát díky rodičům od něj získal.

Jak jsi to měl s aparátem? Něco jako byly samovýroby za totáče asi nepamatuješ?

Posloužilo mi tátovo rádio, klasicky jsem kytaru připojil přes pětikolík a hrál jsem přes něj, než jsem mu ho odpálil. Do hudebky jsem nechodil, tak jsem byl v tomhle trochu „jouda“, normální aparát jsem si pořídil až mnohem později.

Jaká byla tvoje první kapela?

Ještě, než jsem se do stal do kapely, tak jsem navštěvoval Partika Dragouna, ten měl díky otci už Kramera, multiefekty, kombo, aparáty…, takže já jsem měl díky tomu zkušenost, jak vypadá pořádnej zvuk. To jsem mu záviděl, jako tím nemyslím zlou závist, prostě byla to spíš fascinace tím zvukem. A první kapela byla taková garážová, zkoušeli jsme hrát hlavně black a trash metal, třeba Arakainy a Törr. Někdo tam měl aparát, ani nevím, co to bylo, a já si na něj mohl zahrát.

V Dirty Lesbian Duck jsi hrál na bicí, co tě k tomu přivedlo?

Na učňáku byla jakási zkušebna, kde byly bicí a mikrofon. Do toho občas někdo něco řval a já do toho začal třískat, bylo to fajn odreagování. A tou dobou přišel Pavel Karvánek s tím, že zakládají kapelu a já mu slíbil, že s ním do toho půjdu. Virbl, kopák, hihatka a činel, to byla moje celá souprava.

Dneska už si asi do škopků nebouchneš, co?

Naopak, na ZUŠce mám ansámbl Jam Session Band, kde sedím za bicími, hrajeme jazz bluesový repertoár. Tam mám k dispozici opravdu pořádnou soupravu, to mě baví.

Skočím k pozdější etapě, po konzervatoři jsi v roce 2011 absolvoval HAMU. Co Štěpán Rak jako tvůj profesor, to je takovej pohodovej člověk, dovede bejt taky přísnej, tvrdej?

Štěpán dobře věděl, jak to se mnou je, že tíhnu hlavně k autorský tvorbě, než jen k přehrávání etud. Hodně mi pomáhal, když jsem složil nějakou svoji etudu, vedl mě kompozičně a hlavně, když bylo třeba obstát při zkouškách před akademiky, tak mi radil, jak to pojmout stylizačně. Já jsem prostě hrál třeba klasicismus jako romantismus, Bacha po svém…, a on mne nenásilně formoval, jak to zpracovat, on to chápal, jelikož sám je skladatel. Strávili jsme třeba čtyři hodiny nad jednou sonátou, až jsem kytaru pomalu zahodil a on mi poradil, ať se na to podívám z „ptačí perspektivy“, prostě úplně jinak. byl to můj kytarovej taťka, dá se říct.

Taky jsi chodil k Lubošovi Andrštovi? Jak často jsi se s ním stýkal?

To bylo na základě soutěže v roce 1995, kdy kytaristi z celý republiky posílali kazety do soutěže Guitar Festival v Praze. Porota byla složená z Luboše Andršta, Radima Hladíka, Michala Pavlíčka, Dáší Andrtové - Voňkové a Pavla Maliny. Dost slušný obsazení. Třásl sem se před nima jako ratlík, ale ustál jsem to. Na základě této soutěže mi přišel dopis s nabídkou kurzů právě Luboše Andršta. Luboš byl praktický teoretik a já tou dobou hrál metalový instrumentálky, tak jsem tam toho vlastně nebyl schopen dvakrát moc pobrat. Tam jsem se seznámil s Petrem Zelenkou, jazzovým kytaristou, ten mi tam dost pomáhal se v tom orientovat a dodnes jsme přátelé.

Od žáka k učiteli - kde v současnosti učíš? Co vím, je to hudebka v Prachaticích a konzervatoř v Budějcích, manželka odchytla, žes učil i ve Vimperku. A máš nějaký soukromý žáky?

Vimperk byl fajn, tam jsem měl žáky na elektrickou kytaru. V Budějovicích učím i na fakultě, tam je taky oddělení kytary, takže to umožňuje některým žákům, abych byl jejich lektorem na obou školách současně. Na soukromou výuku prakticky ani nemám časovou kapacitu. Ale rád si poslechnu kytaristu, který má zájem se zlepšit a případně mu nějak poradím s přípravou na talentovky, když má zájem o studium na konzervatoři.

Na tom narozeninovým koncertu jsi měl dost hostů, zejména kolegů kytaristů, na který se chci zeptat. Kdo z nich byli tvoji žáci? Vojtu Vrtišku znáš coby spolužáka odkud?

Nikola Tůmová je ze ZUŠ v Prachaticích, je to výborná klávesistka i kytaristka dohromady, Jakub Neuman je můj první absolvent z konzervatoře, teď studuje skladbu na HAMU, Petr Hubík je taky můj absolvent z konzervatoře, Petru Horákovou učím na fakultě v Budějovicích a připravuju ji na konzervatoř. S Vojtou se známe hlavně z HAMU.

Vivat Joe! jsi asi pojmenoval po Satrianim?

Ta myšlenka mne napadla proto, že tou dobou jsem se mu dost věnoval, jednu jeho instrumentálku jsme hráli. Ale tak jsem si říkal, že by se to mohlo jmenovat třeba Sláva Pepa!, aby to neodkazovalo na takovou světovou hvězdu.

S touhle muzikou asi moc kšeftů nemáš, co? Není to pro každýho.

Máme to asi tak, že když nás pozvou, tak si rádi zahrajeme. Ale kdybychom měli mít víc těch kšeftů, tak by to tak z naší stránky muselo vypadat jinak, prostě věnovat se víc promotion, trochu to tlačit. To mi nikdy nešlo. Ani spoluhráčům. Ale za každý pozvání jsme rádi.

Žiješ stále v Leptáči?

Mám tam mamku, hospodářství, včely…, ale s přítelkyní bydlíme v Prachaticích.

Tak to je pomalu za rohem. S Rudy Linkou, usazencem v Leptáči, se znáte?

Zrovna nedávno mi volal, že připravuje program na letošní festival, tak jestli bych mu doporučil nějaké muzikanty z českobudějovické konzervatoře, aby hodil laso mladým, čehož si velmi vážím. Právě na konzervatoři vznikla kapela Tin Can Collective, která je složená ze skvělých muzikantů, hrajou neuvěřitelný klády a zasloužili by si takové pozvání. Tak uvidíme. Také jsem ho před časem kontaktoval, jestli by nám neudělal na konzervatoři seminář. Na jeho prvním workshopu jsem byl někdy v roce 1998, dodneška mám jeho noty. Když jsem mu je předloni na koncertě dal k podepsání, tak konstatoval, že je to pravěk.

Hraješ s Ottou Hejnicem, odchytil jsem že máte něco taky s Mírou Čertíkem - to ještě funguje?

Fungujeme jako kapela Masáž. Zrovna řešíme, jak dál, máme rozdělané nové skladby na případnou desku a čas utíká. Čert je precizní, pošlu mu riff, on hned zaleze do garáže a zabývá se nápadama. Má v sobě skvělej motor. Ale teď na jaře toho mám spoustu, tak se tomu prostě tak nevěnuju. Snad to nezabalíme. Byla by to škoda.

Jaké máš další hudební projekty?

Tak například duo s houslistou Tomášem Machem, duo s kytaristou Vojtěchem Vrtiškou, trio Offscreen s Michalem Ratajem a Janem Trojanem... Mám víc na svém webu www.ivanbores.cz.

Známe se vlastně od roku 2018, kdy jsi hrál s Vivat Joe! v Podčáře, kde jsem křtil svoje album Epilog. Vystupoval jsi vůbec od tý doby v Písku?

V Papíráku to byl charitativní koncert, hrál jsem tam jak s Vivat Joe!, tak s Kachnama (Dirty Lesbian Duck) i sólově.

Kdy tě uslyšíme u nás na jihu? 

V květnu mám koncert v kapli v Chrobolech, s Vivat Joe! i D.L.D. budeme hrát 6. června ve Strunkovicích v rámci programu programu soutěže Foto na Provázku. A třeba se něco do té doby objeví i jiného.

Máš nějaké plány do budoucnosti, ať již hudební, nebo osobní?

Rád cestuju k moři, takže doufám, že si s přítelkyní vyjedeme a hudební - teď dokončuji album dvaceti čtyř preludií, na které mne i finančně podpořilo grantem město Prachatice, takže to díky tomu bude pěkné vydání.

Na závěr jako obvykle – poprosil bych o nějaký, raději pozitivní, vzkaz čtenářům Kulturne.com. do současné podivné doby.

Občas se může stát, že vám koncert, divadlo nebo výstava nesedne. Nejlepší je nechat to plynout a těšte se na jiný zážitek a setkání.