PŘIDAT
AKCI
POSLAT
PLAKÁT
RYCHLÝ KONTAKT


Mladého básníka Michala Kaczora ženou kupředu ženy, libido i humor

Mladého básníka Michala Kaczora ženou kupředu ženy, libido i humor

Sobota, 20.10.2012 / rozhovor

 

Jeho nová sbírka končí touhou – libidem. S podobnou touhou a entuziasmem se před několika měsíci pustil jednadvacetiletý nadějný básník Michal Kaczor do sestavování své první oficiální sbírky básní Poezovník. Pokřtí ji v táborské kavárně Klid v sobotu 20. října od 18 hodin. Kmotrou se stane ředitelka Městské knihovny Tábor Eva Měřínská, bude se číst a zazní i hudba v podání Vítka Kašny a Petra Hajducha.

Před námi leží tvá zcela první báseň, kterou jsi napsal v šesté třídě základní školy…
Jmenuje se Vyjížďka na kole, kterou to všechno začalo. Za domácí úkol jsme dostali napsat nějakou příhodu, která se nám stala a nezáleželo na tom, zda bude reálná či smyšlená. Toho jsem se chytil. Napadalo mě, že si ji mohu vymyslet a zapracovat ji ve verších, abych udělal dojem na spolužáky. Druhotně jsem pak chtěl ušetřit čas a místo. Nemusel jsem tak popsat dvě stránky, jako všichni ostatní. Následovala rozvaha, o čem to bude. Říkal jsem si, že by to mohla být vyjížďka na kole, na níž budu přemýšlet o matematice a při tom se srazím s volem. Musím podotknout, že matika byla má veliká nepřítelkyně, se kterou jsem celou základní i střední školu bojoval. Nikdy jsem z ní neměl dobrý pocit ani dobré známky. Při srážce s volem se mi rozláme bicykl, já utíkám a nakonec to dopadne dobře. Uteču, ale kolo je na odpis, nemám obuv a mám špatnou náladu.

Jak na to tehdy reagovala učitelka a třída?
Mělo to veliký ohlas. Učitelka báseň ohodnotila velikou jedničkou a od té doby mě třída oslovovala, když potřebovala sepsat veršovaný text, ať už pro nějakou příležitost, kamaráda či pedagoga. Pamatuji si, jak jsem skládal uvítací báseň pro třídního, který se vrátil z lázní, a pak rozlučovací, když odcházel jiný třídní učitel do penze. Vždy si na mě třída vzpomněla a já měl radost.

To bylo tvé první setkání s básněmi?
Vždy se mi líbily takové ty klasické Žáčkovské verše pro děti, mimochodem Jiřího Žáčka mám moc rád dodnes, čtu ho a je jedním z mých vzorů. Jinak abych četl v tom věku poezii Kainarovu či Holanovu, na to jsem samozřejmě nebyl vyzrálý. Četl jsem věci věku úměrné, spíš takové ty rýmovačky.

Našel jsi v nich nějakou inspiraci k první básni?
Určitě. Chtěl jsem si něco takového vyzkoušet.

Tvá první básnička, mimo jiné vypovídá o tom, že nemáš matematiku příliš v lásce, což nekoresponduje s tím, že jsi pak šel studovat ekonomickou školu…
Působí to trochu zvláštně. Když jsem se ale v patnácti letech rozhodoval, co budu dál studovat, tak jsem nevěděl. Na učiliště jsem nechtěl, stejně jako na zemědělskou školu či gymnázium. Ekonomická škola mi přišla nejlepší z nabídky, i když tam byly matematické předměty. Zápasil jsem s účetnictvím, nadále také s matematikou. Byly tam ale i zajímavější předměty jako ekonomika, čeština, cizí jazyky. Tam jsem byl ve svém živlu, protože jsem spíš humanitně založený typ. Předměty se sice vyvážily, ale že by mě to na ekonomce nějak bavilo či naopak prudilo, to se říct nedá.

To jsi tedy šel dost přes mrtvoly, jak se říká…
Vnímám to tak, že to pro mě byla cenná zkušenost, kdy jsem zjistil, že se nadále nechci s účetnictvím a podobnými předměty setkávat a že chci směřovat humanitním směrem. Z toho vyplynulo, že jsem šel studovat Sociální a charitativní práci na Jihočeské univerzitě, kde jsem šťastný…

Co z tebe bude, až dostuduješ?
O tom jsem ještě nepřemýšlel. V současnosti si zkouším různá odvětví sociální oblasti - chodíme do domů pro seniory, na úřady práce, center pro drogově závislé a podobně – postupně zjišťuji náplně jednotlivých oblastí a objevuji, co mě na nich baví či nebaví. Na základě toho se pak více vyhraním.

Sociální oblast přináší silné příběhy, jsou ti třeba podklady pro tvorbu?
Dá se říci, že ano. Mám i sociálně zaměřené básně jako Balada o Marii a Balada o dítěti. První je o tom, jak mladá dvojice tyranizuje svou babičku, která na ně přepsala byt, chová se k nim vlídně a oni jí to oplácejí opačnou mincí. Druhá pojednává o dítěti z disfunkční rodiny, kde je dítě nešťastné a jediným jeho cílem je z rodiny utéct. Dá se tedy v této oblasti najít inspirace, mimo to máme na fakultě hodně pěkných holek a tou největší inspirací je mi přítelkyně.

Zmínil jsi holky, jaká témata se v tvých básních zrcadlí nejčastěji?
Mám rád romantiku, intimní poezii a básně zaměřené na ženy. Ty jsou pro mě neustálým hnacím motorem, který stále běží, stále funguje. Je to hezké se tím nechat inspirovat. Lepší, než psát o chlapech.

Zároveň máš rád v básních vtip…
Přesně tak. Vtip s intimitou občas propojuji, což pak přechází do takové ironie. Tu obsahují zejména krátké veršované glosy, jako například Kamikaze – Jak bych spáchal kamikaze, přímo k tobě na lůžko, jó to by mi bylo blaze, přenádherná soudružko, nebo Trampota urologa Bakuleho – Přestal být plodný Bakule, stará mu šloupla na kule.

Poezovník je tvojí první sbírkou?
Jak se to vezme, spíš první oficiální, která vyšla se svým ISBN číslem a v důstojné podobě. Jinak mám za sebou projektů více, ale to byly spíš samizdatové záležitosti, které se dostaly jen k blízkým lidem. Zcela první samizdatová sbírka se shodou okolností jmenovala rovněž Poezovník. Název mi přišel výstižný, takže jsem si na něj vzpomněl i nyní. Jsem s ním spokojený a asi bych nic lepšího nevymyslel.

Co pro tebe znamená Poezovník?
Je to směsice písmen, slov, veršů. Souhrn mojí poezie, mojí tvorby. Jako jsou různé slovníky, které shrnují cizí slova, jako jsou ceníky, které shrnují ceny nápojů či jídel - já mám poezovník, v němž je víceméně shrnuta má dosavadní celoživotní tvorba od roku 2003 do 2012.

Jak probíhalo vydání?
Celé je to ve vlastním nákladu přes nakladatelství Nová forma v Českých Budějovicích. Sehnal jsem několik sponzorů, což nebylo jednoduché, protože se každý vymlouvá na špatnou dobu, nebo že už podporuje někoho jiného. Setkal jsem se i s případy lidí, kteří si hrají na dobrodince a odkazují se na to, že už podporují postižené či děti v dětských domovech, a tak dále. Pyšní se tím, ale domnívám se, že to v mnohých případech není pravda a jen se za to šikovně schovávají. Mým sponzorům bych rád poděkoval, bez nich by to opravdu nešlo.

Kolik je výtisků a kde si zájemci knihu mohou pořídit?
Zatím je jich sto a testuji, jak se bude kniha prodávat, jak se bude líbit. Podle toho pak případně udělám dotisk. Sbírku si lidé mohou koupit u mě osobně, třeba přes mail info(zavináč)michalkaczor.cz, nebo v knižním e-shopu nakladatelství - http://www.stahuj-knihy.cz.

Co ve sbírce čtenáři najdou kromě průřezu tvou tvorbou?
Najdou v ní mé Já. Najdou mě tam takového, jaký jsem, jak vnímám svět, jak si dovedu z věcí dělat legraci, jak umím být ironický a satirický a na druhou stranu romantický a něžný. Ve sbírce jsou i humorné a vážné věci, každý si tam snad najde to své.

Jen pro zajímavost. Máš spočítáno, kolik je ve sbírce básní? Jak dlouho jsi vše dával dohromady?
Je tam 73 básní. Myšlenka dát dohromady sbírku ve mně klíčila už dlouho, jen jsem čekal, až uzraje. Samotné práce mi pak trvaly celé léto. Zabrat mi dalo sestavování a výběr básní. Nejhorší snad bylo to váhání a nejistota, zda se právě toto bude lidem líbit. Nechtěl jsem to šít horkou jehlou. S výsledkem jsem spokojený a jsem rád, že myšlenky se staly skutečností.

Předpokládám, že vše jsou rýmované věci…
Většinou je to vázaný rýmovaný verš, i když volné verše jsou tam také. Co si vybavuji, tak jsou tak psané jen dvě básně a jimi to asi i končí. Vyznávám spíš vázaný verš, u něhož mi přijde, že se lidé víc pobaví. U volného mi přijde, že je spíš k hlubokému zamyšlení a není z něj mnohdy zcela jasně poznat, co tím chtěl vlastně básník říci. Proto se držím právě Jiřího Žáčka. Chci psát poezii, a snad i píšu, tak, aby byla každému blízká, aby v tom nikdo nemusel hledat složitosti a byla lehce stravitelná.

Publikace má zajímavé ilustrace, kdo je dělal?
O kresby se postarala kamarádka, absolventka SUŠP v Bechyni Kristýna Beranová. Měl jsem nějaké představy a docela jsem ji „prudil“, ale byla velice trpělivá a vše zvládla bravurně. Oba jsme to nakonec přežili ve zdraví a já jsem s výsledkem spokojený.

Kdo z vás co vymýšlel?
Vnitřní kresby Kristýna, já obálky. Na přední straně je psací stroj posazený na krku člověka místo hlavy. Měl jsem představu, že jako básník mám vlastně místo hlavy taky takový aparát, kde mi běhají písmenka, slova a věty, z nichž tvořím poezii. A pak mi z hlavy vyjede takový papír, kde je vše napsané. S nápadem kresby vzadu přišel táta. Říkal, že by tam mohl být nějaký trychtýř, kam by se sypala písmenka a něco by z toho pak vyjelo. Nedovedl jsem si to dost dobře představit, ale Kristýna si s tím velice dobře poradila. Písmenka ze stroje se sypou do trychtýře a dole z něj vylézá má nejoblíbenější glosa, Libido. Vystihuje romantiku, intimitu a nadsázku – Až zas budem ve chvíli, kdy chtíč nám tělem projde, vznášet se jak motýli, dík za libido, Freude. Jsou to ty krásné intimní chvíle s ženou, které každý muž rád prožívá - chtěl jsem za ně poděkovat…

Píšeš třeba také prózu?
Přiznám se, že pár šuplíkových textů mám. Pokoušel jsem se o to, ale nikdy nespatřily světlo světa a myslím, že zůstanu radši u té poezie. Je mi bližší. Próze se věnuje kamarád, s nímž pořádám literární čtení.

Koukám do Poezovníku a věnoval jsi ho rodičům.
Vybral jsem si je, protože mě celým životem provázeli, pečovali o mě a podporovali. Bez nich by to nešlo. Kdybych žil v nějaké rodině, která by nefungovala a trpěl bych, asi bych neměl na nějakou poezii ani pomyšlení. Toto je jen malé poděkování. Mám k nim velice vřelý vztah a mám je rád. Tímto bych jim to chtěl říct a věřím, že pokaždé když otevřou Poezovník a kouknou se na první stránku, uvidí, že si vážím toho, co pro mě dělali a dělají.


Michal Kaczor (21) studoval na Obchodní akademii v Táboře, nyní pokračuje ve studiu oboru Sociální a charitativní práce na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Právě vydal sbírku Poezovník, kterou pořídíte za 99 korun. Kromě toho pořádá v Táboře literární čtení.


Autor: David Peltán


Téma: Literatura





Související články

 

 




Kultura dnes


Koncert Žalman a spol.

Hudba / koncert
Kulturní dům Veselí nad Lužnicí
25.04.2019 od 19:30 hod.

 

Děkujeme, že zde kouříte

Divadlo / dramatizace románu
Divadlo Oskara Nedbala Tábor - jeviště
25.04.2019 od 19:00 hod.

 

Žalman a spol.

Hudba / koncert / folk
Kulturní dům Veselí nad Lužnicí
25.04.2019 od 19:30 hod.

 

Festival Literatura žije! 2019

Festival / literární
Náměstí Přemysla Otakara II.
25.04.2019 - 26.04.2019 od 10:00 hod.
vícedenní akce