Zasuň džeka, vyhul zesík. Vzniká kniha k facebookové skupině Hudební přátelské okénko

 Autor Eduard Svítivý má už nějaký ten pátek na Facebooku stránku Hudební přátelské okénko (HPO), která si během své existence získala tisíce příznivců. Skupina letos slaví desáté výročí, a tak se autor rozhodl vydat k oslavě knihu Zasuň džeka, vyhul zesík. Historii HPO tematicky proložil převážně humornými, pološílenými až těžko uvěřitelnými příběhy ze života rockerů a nedílnou součástí jsou černobílé ilustrace Hoyko Letmeina. Vydání knihy můžete podpořit ve sbírce na Startovač.cz.  

Kniha Zasuň džeka, vyhul zesík by měla vyjít koncem května ve formátu 20x15 cm, o 180 stránkách, 44 kapitol a 16 stylových komiksů. 

„Desetiletou historii HPO jsem tematicky proložil převážně humornými, pološílenými až těžko uvěřitelnými příběhy. Dead Kennedys, ZZ Top, Ministry, Pink Floyd, Johnny Rotten, Joe Strummer, Peter Hook, Johnny Marr, Dave Grohl, The Cure, Oasis, ale třeba i Tři sestry, Letadlo nebo Svatý Vincent," říká autor. 

Hudební přátelské okénko vzniklo 5. května 2016. „Stalo se tak po jedenácté hodině v noci, když jsem se vrávoravě vrátil z pivnice U Ferdinanda. A jelikož jsem tam poněkud víc popil, dal jsem tomu ten podivný, zvláštní (až připitomnělý) název - Hudební přátelské okénko. První příspěvek jsem v čase 23:17 věnoval mým oblíbeným Underworld, konkrétně songu I Exhale. A to u příležitosti jejich nového alba Barbara Barbara, We Face a Shining Future, na němž jsem zrovna ulítával," popisuje začátek příběhu skupiny Eduard Svítivý.  

O Underworld pak v Okénku psal mnohokrát a určitě patří do Top 10-20 nejčastěji zmiňovaných jmen. Většinou kvůli výročí data vydání jejich slavných alb, jako třeba Second Toughest in the Infants, kterému bude letos už 30 let. Anebo, když spolupracovali s kmotrem punku Iggy Popem, s nímž natočili singl Bells & Circles, a posléze vydali i EP Teatime Dub Encounters.

UKÁZKY Z KNIHY:

Jak vznikl hit Ministry
„Gibby byl úplně na sračky. Dokonce víc než já, a to je tedy co říct,“ šklebil se Al Jourgensen při vzpomínce na divoké léto 1991. V deliriu poslouchal, co to jako Ministry nahráli, podrbal se na hlavě, rozmáchl se rukou a vítězoslavně zvolal: „Neboj, bráško, už to mám. Bude to fakt v pohodě.“ Popadl rozpitou flašku Jacka Danielse a z posledních sil se dopotácel do kabinky s mikrofonem. „Furt dokola tam blábolil: bing ding dang dong wow wow wow a zase bing ding dong wow wow wow… Vůbec jsme mu nerozuměli. Do toho se kejval, až pak spadl ze stoličky, válel se po zemi a zvracel. Ale nějakým zvláštním způsobem to bylo ono. Prostě přišel, poblil se, omdlel, no a to jsme potřebovali,“ objasňuje Al Jourgensen, jak vznikl asi nejslavnější song kapely Jesus Built My Hotrod.


Jarvis versus Jackson
Ve chvíli, kdy si Michael Jackson vlezl na plošinu vysokozdvižného vozíku a ten ho vynesl tři metry nad zem, odkud ochranitelsky žehnal umouněným dětem v chudých hadrech, Jarvis Cocker rychle vběhl zezadu na pódium, zvedl košili a vyšpulil zadek směrem k opěvované hvězdě, přičemž rukama jakoby od sebe odháněl smrádek. Víc už toho nestihl, neboť ho začala nahánět robustní postava mnicha, ve skutečnosti převlečený boduguard. Vše vygradovalo jako v nějaké satirické grotesce od legendárních Monty Python a dokonce došlo i na inzultace tří zmatených dětí, které se jim připletly do cesty.

Hippie bohyně
V sedmnácti jí doma nic neudrželo. Zkoušela hrát divadlo, chtěla žít jako hippie a neměla problém s nahotou. Začala se točit kolem kapel a jezdila na fesťáky, až se v roce 1971 potkala s Hawkwind. Saxofonista a flétnista Nik Turner o tom o mnoho let později vyprávěl v magazínu Mojo: „Poprvé jsem Stacii potkal na Isle of Wight. Oslovila mě, jestli si s námi může zatancovat a já na to: Jasně, ale musíš si sundat šaty a pomalovat tělo barvou. Vlastně šlo o takový její konkurz do kapely.“ A Stacia k tomu dodává: „Nemyslím si, že tomu věřili, že to udělám, jen to odvážně plácli, ale já se za svoje tělo nestyděla. Nahá jsem se přece už narodila.“