Přední literární kritici opět ocenili to nejlepší z české literatury

V současné době, kdy je mnohými kultura haněna, její finanční podpora je výrazně ohrožena a spousta lidí zapomíná na její důležitost a hodnotu, je o to více potřeba ji podpořit, hájit a zas a znovu veřejně ukazovat její důležitost. K tomu jistě přispívá i každoroční udělování literárních cen, které probíhá právě touto dobou. Večer 25. března například přinesl slavnostní vyhlášení Ceny literární kritiky. Jednalo se o druhý ročník tohoto ocenění, které je založeno na debatách těch, kteří literatuře nejvíce rozumí, mají pro ni cit a dokáží její hodnoty opravdu ocenit.

Letošním slavnostním večerem opětovně provedl novinář a hudebník Petr Vizina spolu s s bohemistkou a spisovatelkou Blankou Činátlovou. Nechyběl ani hudebně-divadelní doprovodný program, a tak se kultuře dostalo prostoru ve všech jejích podobách.

Mezi nominovanými tituly děl prozaických figurovala především díla odrážející aktuální politické, společenské i kulturní situace a samozřejmě mezilidské vztahy, na kterých vše stojí a padá. Nelze si nepovšimnout jistých společných prvků a motivů, jež se v těchto dílech objevují a které v autorech naprosto přirozeně rezonují. Díky tomu se tak vážná témata dostávají do širšího povědomí, veřejného prostoru, diskusí a otvírají prostor pro otázky, na než chceme najít odpovědi. A to ať už prostřednictvím literatury, filmu, hudby nebo jen v debatě s přáteli.

Cenu za poezii převzal z rukou porotců Aleš Kauer za svoji sbírku Lebka hoří neonovým snem plnou rockových rytmů a basových tónů, nekonvenčních, neučesaných veršů bez servítek, psaných za jediným účelem. Někoho pobouřit, jiného naštvat a... A vnímavý čtenář, který netouží po mainstreamu a stádovosti mas, v nich najde i velká moudra a myšlenky, jež mu nedají spát. Jde o jakýsi autorův test společnosti, ve kterém buď můžeme obstát, nebo pekelně pohořet.

Vítězem za nejlepší prózu loňského roku si z trojice nominovaných odnesl Petr Borkovec za svoji povídkovou sbírku Nějaká Cécile a jiné, v níž svým osobitým způsobem navazuje na svoje předchozí prozaické texty, v nichž nezapře básníka, který v něm dřímá. I tato kniha je plná metafor, mnohovýznamovosti, poetiky a emocí, které v sobě autor nedusí ani nepotlačuje. Naopak, dává jim naprosto svobodný průchod a servíruje nám je s extatickou a naléhavou popisností, na níž se chtě nechtě musí čtenář plně soustředit, aby mu neuniklo ani slovíčko. Což jistě může netrpělivce odradit, ale kdo tento jedinečný Borkovcův styl vydrží a přežije, bude odměněn jedinečnými příběhy a tou nejchutnější češtinou, jakou jen lze literaturu psát a číst.

Letošní Ceny literární kritiky opět ukázaly, jak moc je literatura a kultura obecně pro lidský život důležitá. Jak moc autoři a jejich díla ovlivňují naši společnost, učí nás hodnotám, mají zásadní vliv na naše životy a neodmyslitelně tak člověku patří. Kultura je totiž živoucím a proměnlivým organismem, jehož existence není samozřejmostí. Naopak, je tím, čeho bychom si měli vážit, co bychom si měli opečovávat a vážit si všeho, co nám přináší a co nás obohacuje. V historii několikrát doplatila na nelidské zacházení, cenzuru, zákazy a útlak. A myšlenka na to, že by se něco takového mohlo velice snadno opakovat, je děsivá.

Pokud vám tento slavnostní okamžik, jakým udělení Cen literární kritiky bezesporu je, máte možnosti si kdykoli pustit celý záznam včetně všech vystoupení hudební uskupení Veselé chvíle.

V sobotu 18. dubna se navíc na ČT Art uskuteční slavnostní galavečer při příležitosti udělování literárních cen Magnesia Litera, jejíž výsledek můžete v Ceně čtenářů ovlivnit i vy - stačí přes webové stránky poslat hlas té knize, která je za loňský rok, podle vás, tou nejlepší.