Erika Manuš nejdřív díly topila

 Ve středu 22. května se pár milovníků literatury a dobrého vína sešlo v útulné dílně patřící táborskému nakladatelství Baobab, aby si poslechlo životní příběhy a zkušenosti spisovatelky Eriky Manuš alias PhDr. Mirky Preussové, které celé povídání příjemně obohatila čtením ze svých knížek.

Erika Manuš, ač sama "neromka", se ve svých knihách zabývá právě romskou menšinou a jejich kulturou. K psaní právě s touto tématikou jistě velmi přispělo její soužití s romským malířem Zurkem. Ve svých knížkách přináší Erika Manuš jedinečné vyprávění o historii a současnosti českých i slovenských romů a přináší v nich i příběhy konkrétních osob.

No a proč vlastně pseudonym Erika Manuš? Autorka podala velice jednoduché a milé vysvětlení hned v začátku celého povídání. Jméno Erika vzniklo z lidového označení pro Vřes Obený, kterému se také často říká právě Erika. Autorka tuto volbu odůvodnila svou láskou právě k vřesu, k jeho odolnosti a důležitostí. Příjmení má oproti tomu vazbu na Francii, jelikož označuje název francouzské romské skupiny malířů. Slovem ,,manuš“ se také v cizích jazycích označuje člověk.

Autorka knihy Nebepekloráj mluvila hlavně o svém životě se Zurkem a jeho rozvětvenou rodinou, o tom jak se pustila do psaní první knihy a jaké nesnáze ji přitom provázely (několikrát její dílo skončilo v kamnech). Erika Manuš také poukazovala na to, jak je mnohdy název její knihy komolen nebo je psáno každé slovo v názvu zvlášť.

,,A to mě vážně rozčiluje, protože ten název má být spojený. Je to z důvodu toho, že pojednává o romehc a jejich kultuře a romové nikdy nic neškatulkují jako my ani nic nerozdělují. Všechno berou tak jak to vzniká. Pěkně pospolitě a v jkési krásné návaznosti jednotlivých prvků na sebe,“ říká autorka.

Erika Manuš se narodila v roce 1947. Se svými rodiči vyrlstala v Třeboni což, jak sama říká, jí umožnilo krásnou volnost pohybu, kterou jako malá velice oceňovala a patřičně využívala. S roskou kulturou se setkala již ve škole, kdy do třídy přišel nový spolužák rom. Erika se s ním začala přátelit a navštěvovala i jeho rodinu, kde se luvilo převážně romsky. Možná, že právě tato skutečnost jí v pozdějších letech částečně ovlivnila a ponoukla při psaní její knihy.

Celý večer byl velice příjemný a uvolněný. Autorka mluvila velice zajímavě a poutavě až to vypadalo, že se na čtení samotné vůbec nedostane. Nakonec Erika Manuš se své knihy přeci jen přečetla několik pasáží a tím celý příjemný večer nádherně zakončila.