Elizabeth Labanová: Esej o tragédii
Pátek, 26.12.2014 / recenze
Je několik druhů knih. Ty, co nás děsně nebaví, a třeba je ani nedočteme. Ty, co nás pobaví, ale za pár týdnů si na ně už nevzpomeneme. A v neposlední řadě ty, které přečteme jedním dechem, zaryjí se nám pod kůži a do mozku a myslíme na ně neustále a tak intenzivně, že soustředit se na další – byť sebelepší knihu – je vyloženě nadlidský úkol. A právě Esej o tragédii, další z mnoha knížek, které vydává nakladatelství Host, je přesným příkladem té poslední kategorie. A přitom se to na první pohled tak vůbec nemusí jevit.
Po událostech z loňského školního roku, které nám z počátku nejsou vůbec známé, se mladík Duncan vrací zpět do školy – do čtvrtého závěrečného ročníku na Irvingovu školu. A právě letos ho čeká obávaná a proslulá Esej o tragedii. Navíc dostane ten nejhorší pokoj, jaký mu jen škola mohla přidělit. Malý, neútulný a tmavý s jedním prťavým oknem.
Ani dárek od bývalého majitele pokoje není nijak závratný (každý bývalý čtvrťák má totiž podle tradice zanechat nějakou maličkost ve svém pokoji pro příštího obyvatele). V jeho pokoji dřív bydlel Tim, který mu tam kromě dopisu nechal také pár cédéček a na nich svoji osobní zpověď o tom, co se stalo v loňském roce a o všech událostech, které té tragédii předcházely.
Kniha mne z počátku moc nebavila, protože se tam nic moc nedělo a všechno bylo zmíněno jen náznakově a vypadlo to, že se děj nikam dál nepohne. Ale jak Duncan poslouchá Timova cédéčka a dostává se dál a dál do minulosti, začínají všechny skutečnosti vyplouvat na povrch a my tak spolu s hlavním hrdinou odkrýváme, jak to vlastně všechno bylo.
A v knize nejde jen o Tima a Duncana. Setkáme se taky s pohlednou a nečitelnou Vanessou, která se může jevit jako namyšlená a arogantní, ale i ona má své tajemství – popravdě dodneška moc nevím,co bych si o téhle postavě měla myslet, ale ono se to nějak rozleží.
Esej o tragédii stojí každopádně za přečtení, i když začátek je poněkud vláčný a nepříliš zajímavý. Vytrvalým se však jejich úsilí knížku nezaklapnout a nesáhnout po nějaké zajímavější rozhodně vyplatí.
