Duo zahrálo i svému vzoru. Sophii Hunger

Nejsou tak úplně kapela. Jsou totiž jen dvě. Nicméně díky své multiinstrumentálnosti jako kapela mnohdy znějí. Jsou mladé, jsou talentované a prostě hrají. Spojuje je nejen láska k hudbě, ale také studium na Gymnáziu Pierra De Coubertina v Táboře. To je duo -viloncellistka, kytaristka a zpěvačka Klára Jakšičová (17) a pianistka, kytaristka a zpěvačka Denisa Gyürkeová (17), která byla nedávno oceněná Talentem roku 2011 za hru na piano v oblasti umělecké.

„Více než ocenění mě překvapilo to, že jsem se s hrou dostala do celostátního kola. Jsem však za cenu ráda. Myslím ale, že je v Táboře víc talentů, takže se mi soutěž zdá neobjektivní. Spíš mám radost, že jsme si v divadle mohly s Klárou zahrát,“ reagovala Denisa. Do hudby se zamilovala, když jí byly čtyři roky.

„To bylo na Slovensku v Rimavské Sobotě, kde tehdy babičky sousedka hrála na piano. Hrozně mě to zaujalo. Hrát jsem pak začala v šesti letech na Základní hudební škole Oskara Nedbala u učitelky, které praskla plíce. Myslela jsem až do loňska, že umřela. Naštěstí to tak není,“ vypráví. Kláře hrál tatínek, takže hudbou žila odmala. Začínala s kytarou a první hudební krůčky prý nebyly slavné. Na ZUŠ se pak vrhla na výuku hry na cello.

Ani jedna z dua nezůstává u jednoho nástroje. Klára například zvládá ještě zmíněnou kytaru a brilantně zpěv, vždyť také zpívá s táborským a cappela sborem His Master´s Voice band. „Sem tam ještě flétnu, saxofon a víc než tyto dva nástroje pak foukací harmoniku. Zpívám už od čtyř let, kdy jsem chodila do sboru v hudebce. Sólový zpěv dělám od sedmé třídy,“ upřesňuje. Denisa začala se zpěvem na Základní škole Bernarda Bolzana, kdy asi dva roky chodila do sboru k pěvkyni Ivaně Törökové. Následně se zdokonalovala u Markéty Fišrové. Nyní obě chodí ke Kláře Remsové.

První zazpívané písničky byly lidové. První odehraným riffem na kytaru byla u Denisy známá skladba Smoke on the Water od legendární britské rockové formace Deep Purple, Klára na cello vzpomněla Halí, belí.

Přestože chodí na stejnou školu, neznaly se. Dohromady je dala až náhoda a výlet na školní lyžařský kurz. „Naše třída nebyla schopná domluvit se na školních horách. Rozdělili nás na dvě skupiny a já jela s Kláry třídou. Byla to pro mě jen nějaká holka, kterou jsem znala ze školy a hudebky. Na kurzu jsem zjistila, že umí zpívat píseň Kickapoo a já jí hrála na kytaru. Následovala Sweet Home Alabama a další. Pak už jsme hrály každý večer a vydrželo to do teď,“ popisuje setkání Denisa Gyürkeová. V lednu to budou dva roky, co se seznámily. Hrají spolu rok a půl.

Osm hodin. Třífázově

A jaký byl jejich první koncert? „Nechcete se zeptat radši na druhý? První byl u příležitosti, kdy jsme s bráchou hráli v klubu Poslední nota v Táboře, dej jí pánbůh věčnou slávu. Hrály jsme jen tři písně. Pak byl koncert na školním koncertu a nejlepší byl třetí v divadle u příležitosti Talent roku 2010, kde jsme si nasadily vysokou laťku, již jsme se letos na stejné akci snažily překročit. Moc se to nepovedlo, protože Denča je příliš kritická,“ usmívá se Klára. Denisa dodává, že letos jim vadilo, že nebylo v sále šero jako loni, což ubralo na atmosféře. Také trochu zapracovala tréma z přílišného očekávání výkonu z loňska. A to i přesto, že jak z humorem říkají, cvičí osm hodin třífázově.

Kromě písně Kickapoo je spojuje také jejich vzor – švýcarská hudebnice Sophie Hunger. Její píseň Shape poslal Denise její kamarád z Prahy, zalíbila se jí, začala ji hrát, jenže jednu část nemohla zazpívat. Byla příliš vysoko.
„Poslala jsem proto píseň Kláře, která umí vyzpívat vysoké tóny. A jí se ale zprvu vůbec nelíbila, i když to nedávala najevo. Od té doby ji posloucháme a hrajeme obě,“ říká Denisa. S Hungerovou se dokonce osobně setkaly při jejím pražském vystoupení a v zákulisí ji zahrály. „V uších nám cinkaly zvonky štěstí. Zatím to byl životní zážitek,“ neskrývá nadšení Klára.

Píseň pro Denisu

Písně Sophie Hunger tvoří většinu repertoáru dua. Dnes už však pracují i na svých skladbách. Na kontě už jednu mají a nápady na spousty dalších. Spíše teoretické, než praktické. První autorskou píseň skládala Klára Jakšičová. Jmenuje se Dream given to you (D.G. to you).

„Bylo to Denče k narozeninám, i když s tříměsíčním zpožděním. Text se skládá ze snu a hudba mě napadla ani nevím jak. Denča pak vymyslela klavír a do prvního koncertu nevěděla, jak se jmenuje,“ popisuje. Skládala ji zhruba měsíc a dodnes má jak se zmínila problém s akordem, který do ní umístila. Zpívají v ní obě. O hlasový aparát se starají medem, vhodnou technikou, místy vincentkou i odpočinkem.

I do budoucna by se obě dívky chtěly učit na další nástroje. Klára na hřeben, Denisa na tubu. Jen o tom neví. Ve skutečnosti je láká foukací harmonika. Společným cílem je dostat se na Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, kde by Klára chodila na zpěv a Denisa na klavír. Výhodu vidí v tom, že se výuka zaměřuje z půlky na jazz a klasickou hudbu. A podporu mají i v rodičích. I když… „Naši z toho moc radost nemají, ale podporují mě. Pokud tedy zrovna nelítám po koncertech a doma nedělám víc, než chtějí,“ uzavírá Klára.

Nejbližší koncert, na němž můžete holky slyšet a vidět, je jejich vánoční. Uskuteční se v táborské Jazz Gallery Charley 17. prosince.