Silver ladil kladivem a kleštěmi, modlitba za Ukrajinu naháněla lidem husí kůži

Putovní festival Bohemia Jazz fest opět nevynechal ani jih Čech. Zastavil se v Táboře, Písku a Prachaticích. Letos víc než obvykle se věnoval hudebním přesahům mimo avizovaný jazz.

Už v nejsevernějším městě kraje zahájila podvečer dánsko-norská sestava v čele se zpěvačkou Live Foyn Friis, která mě v horku příjemně chladila severským pojetím zpěvu, jaký můžeme slyšet u Björk, Mari Boine Persen nebo jejích mladších současnic Sofie Jannok nebo Susanne Sundfør.

I další vystupující, estonský multiinstrumentalista Silver Sepp, měl do jazzu daleko. V solo koncertech hrál na vše, kromě nám známých hudebních nástrojů. Nosný hlas podpírala hra na PET lahve, pneumatiku bicyklu nebo na špalek s hřeby. Ladil samozřejmě kladivem a kleštěmi.

Písečtí a Prachatičtí si pak mohli užít – pro mě – kapelu letošního ročníku. Polsko-ukrajinsko-americká skupina Dagadana se opět dotýká jazzu jen sporadicky, ostatně jako elektronické hudby a slovanského folklóru. Osobitým pojetím, a především vynikajícími pěveckými schopnostmi Dany Vynnytské a Dagy Gregorowitczové, přivodila husí kůži lidem ve všech městech, kde kapela hrála.

Kromě autorských věcí se v repertoáru objevily i lidové písně jako Vyšla dívčina, která patří ke klasice naší i slovenské lidovky, nebo stará lidová ukrajinská, resp. lemkovská, skladba Plywe kacha po Tysyni. Ta se stala modlitbou ukrajinského lidu v uplynulých i těchto dnech, stala se modlitbou za ukrajinský lid na každém koncertě Dagadana. V podání Dany zanechala píseň rýhy v duši každého návštěvníka a nezřídka někoho rozplakala. Připomněla mnohým z nás doby minulé a to, jak můžeme být vděční za naší demokracii. Ať už je stále jakkoli vratká.