DEPENDSON: Jsme schopní dělat uhlazený pop i elektronický bordel

Pustíte na přehrávači play a rozbalí se temné intro plné elektronických zvuků a ruchů. S mrazivým klidem se do vás začnou zařezávat. Vše probíhá nenuceně, a tak vás to ani nestačí znepokojit. Naopak. Až po čase si všimnete zářezů v duši. Vrcholem jsou pak elektronická jatka. Gun, Danger, Wings. To jsou skladby z první desky „staronového“ táborského projektu Dependson, v němž hraje počítač prim. Trio Josef Devera, Karel Pištěk a Tomáš Růžička by mohlo šlapat na paty světovým electro-projektům, ale vyšší ambice nemá. Zatím. Nejen o projektu a prvotině Mist jsme pohovořili. Zpěvák Karel Pištěk na rozhovor nepřišel, asi zaspal? A tak nechyběl prostor si ho občas ze srandy dobírat.

Dependson zatím zná úzká skupina lidí. Můžete tedy projekt představit, jak vznikl?
J.D.: Začali jsme s Karlem něco zkoušet s počítačem a nebylo to úplně marný. Hodně nás chytnul samotný proces skládání. Už jenom pracovat s jakýmkoli nástrojem, nikoho nepřemlouvat a skládat ve chvíli, kdy máš náladu, považuji za minimálně zajímavé. Po pár letech jsme do našich hotových věcí chtěli vložit jiný element a hlavně to zvukově posunout, proto jsme oslovili zvukaře a bubeníka Petra Housku. Do nějakého stádia se projekt sice dostal, ale nakonec to umřelo. Pak nastoupil Tomáš, se kterým jsme udělali tři nové skladby, natočili klip, doladili staré věci a konečně desku vydali. To je pro nás asi nejdůležitější. Bylo to sice těžké, protože jsme si vše dělali sami a většinu věcí jsme dělali poprvé, ale je to venku a my máme radost.

Do jaké doby se datuje začátek Dependson?
J.D.: To může být tak pět let zpátky. Přesně to nevím, ale je to tehdy, když se Karel vrátil z vězení. Ty hlavní práce probíhaly dva až tři roky zpět.

Práce na desce se vcelku protáhly…
J.D.: Dělali jsme si vše sami a setkávali jsme se různýma překažkama, které nějaký čas vzaly,než jsme je v rámci kompromisu vyřešili. Taky jsme měli několikrát docela dlouhé výpadky. Bylo třeba i půl roku, kdy jsme na projektu vůbec nedělali. Zrovna rostly houby, a tak jsme s Tomášem chodili na hříbky, anebo Karel nebyl pár měsíců k dostižení. Nejde o to desku jen nahrát, ale také udělat mix, mastering, návrh na obaly, booklet, cd, vymyslet scénu na videoklip, natočit ho, sestříhat, udělat postprodukci a mnoho dalšího. Navíc jsme nikam nespěchali. Neměli jsme tu potřebu desku za každou cenu vydat. Bylo sice několik známých , kteří desku očekávali trochu v jiném termínu, ale my bereme jako úspěch, že deska vůbec vyšla.

To je vše?
J.D.: Máš tu pásku ještě dlouhou?
T.R.: Například bylo nesmírně těžké najít člověka, který zná software, v němž pracujeme. Zná jeho limity a omezení a hlavně pochopí náladu naší hudby. Dále měl akceptovat, že je to výsledek našeho nadšení se všemi technologickými překážkami, které to přináší.
J.D.: Byla to také otázka peněz, času Karla, výběru lidí pro master, střihu a postprodukci… Většinou v módu pokus omyl. Pro mě to byla asi nejnáročnější etapa, protože se dlouho nedostavoval uspokojivý výsledek. Například klip jsme si asi po půl roce čekání na cosi raději předstříhali sami a podle naší matrice dodělali na mašinách a v potřebné kvalitě v Českém rozhlasu. Postprodukci klipu s naší jasnou představou jsme nabušili přes kamaráda v HBO. Mastr probíhal přes mail. Vyměnili jsme si asi 300 mailu možná víc, než vznikl tento zvukový kompromis.Občas mě to zmáhalo a mnohdy jsem se chtěl od nahrávání odstoupit, ale finále je myslím povedené.

Na desce je sedm skladeb, které vlastně vznikaly téměř pět let…
J.D.: Jsou tam jak starší, prvotní skladby, které jsou předělávané, tak i nové věci. Nakonec máme tolik materiálu, že by vystačil na tři alba. Vybrali jsme však tyto a uvidíme, zda to bude někoho zajímat. Pak se uvidí.
T.R.: Ta doba byla prostě nějaká zkušenost.
J.D.: Nevím tedy, co jsme se naučili…
T.R.: Nevím, co bychom dělali jinak…

Kdo dělal design obalu, který je z kartonu? Nechávali jste si ho dělat v Americe, proč?
T.R.: Koncept byla moje práce a pak jsme to ladili s Pepou. A k té Americe: za prvé to bylo překvapivě levnější a za druhé karton dobře vypadá. Inspirovali jsme se u materiálu obalů desek kapely Swans, kteří si je nechávají dělat v takové malé manufakturní tiskárně. Ta se specializuje právě na věci vyrobené z kartonu a přírodních papírů. Pošlou ti víceméně skládačku, ty si to pak složíš.



Vypadá vcelku recyklovaně a ekologicky…
T.R: To není rozhodně záměr. Nejsme žádní ekoteroristi, ale máme rádi věci, které nejsou příliš lesklé. Je to hezké a je to prostě zas jen o pocitu.

Na desce se malými písmenky třpytí její název. Mist.
J.D.: Vymyslel ho Tomáš a mě se líbí.
T.R.: Jde to i k tomu klipu, kde to čoudí, a také na obalu je takový kouř. Vlastně je to jedno, jak se deska jmenuje. Potřebovali jsme jen něco krátkého na předek obalu.
J.D.: No počkej. Mlha – tajemství - něco skrývá, možná úplně překrývá, mate, dezorientuje. Jiný je pohled z venčí, jiný pohled uvnitř. Kupte si CD a uvidíte…

Obal desky tedy máte z Ameriky, vydavatele z Británie.
J.D.: No, nějak to časem vyplynulo. S Amákem (Night, ex – Sunshine), spoluzakladatel londýnského vydavatelství Election Records, se známe. A my chtěli a on chtěl.
T.R.: Amák je jednak kamarád a pak má taky pěkný logíčko, které se nám hodilo na obal. Teď vážně, beru to jako podporu a možnost oslovit nebo navázat kontakty a případnou spolupráci i mimo Českou republiku.

Nemám škatulky v lásce, ale pro přibližnou představu čtenáře, jak se Dependson vymezují hudebně?
J.D.: Mám pocit, že jsme schopní dělat svébytný uhlazený pop, až po nějaký elektronický bordel. Nemám pocit, že je hudba na desce nějak tvrdá či agresivní. I rokenrol tam trochu je…
T.R.: Jde to směrem, který se na tuzemské scéně příliš nedělá, aspoň co se týče známějších kapel. Používáme smyčky, zvuky, elektronické melodie v kombinaci se živými nástroji, ale
rozhodně se nijak nevymezujeme, ani neupřednostňujeme nějaký specifický směr.
J.D.: Hudbu máme hodně o pocitech. Texty ani nevnímám, i když je většinou skládám. Beru hudbu jako celek, jsme to my a z toho mám radost.
T.R.: Co se týče textů, tak naše angličtina je trošku srandovní, ale k naší hudbě se podle mne hodí víc než čeština. Bohužel, nejsme textově tak šikovní jako například Tata bojs, abychom dali dohromady smysluplný český text. Angličtina leccos schová.

Nastínili jste texty, kolik prostoru ve skladbách jste jim dali a co je nosným tématem?
J.D.: Láska! Láska, to je přece jasný. I ten název Dependson - záviset na něčem – třeba na lásce?
T.R.: Jen dvě věci jsou bez textu, v jedné z nich je však nasamplovaný hlas z přistání na Měsíci. Vzhledem k tomu, že je naše hudba taková emotivní, láska k ní prostě ladí. Nezpíváme o hřbitovech, o smrti, ale zpíváme o něčem, co mezi lidmi je.

Když se vrátím k tomu popu. Představa o něm se u každého dost liší…
J.D.: Určitě tam máme klidné věci, třeba ve skladbě You are over the horizon. Tvoří ji melodická linka, uhlazený zpěv, orchestr, housle, klavír. No metal to prostě není. To ale neznamená nic špatného, nebo něco, s čím bych se nemohl vyrovnat. Naopak, baví mě to.
T.R.: Spíš bych to řekl tak, že to není za každou cenu tvrdá hudba, takže jsou tam klidně i popovější a celkově pomalejší pasáže a nikdo to neřeší. Jak už jsme řekli, nejdeme žádným konkrétním směrem. To by nás asi ani nebavilo.

Vše máte v černých barvách – oblečení na promofotkách, potisk kompaktu, videoklip ke skladbě May Day je také hodně tmavý…
T.R.: To není pravda, že vše. Vždyť obal desky je krásný béžový karton. Je takový veselý.
J.D.: Černá moc připravovaná nebyla. Na natáčení klipu jsme přišli obyčejně oblečení, k jídlu jsme měli guláš. To takhle jen vyšlo.
T.R.: U klipu hlavní roli hrála zima, betonové prostory, kaluže a máme rádi barevnost filmu Matrix. To vše k atmosféře videoklipu přispělo.

Říkáte, že se v nahrávkách objevují různé nasamplované zvuky. Které kromě zvuků přistání na Měsíci tam může posluchač slyšet?
T.R.: To je jen v jedné věci, protože se to tam hodilo pocitově. Jinak je vše z banky programu, v němž jsme hudbu tvořili. Zvuky jsme nepoužili čisté, ale dále jsme je dotvářeli. Ale to je asi normální. Své zvuky jsme nenahrávali.

Někdo, zejména pak asi hudebníci, způsob tvorby hudby na počítači většinově odsoudí. V čem je tento způsob tvorby výhodný pro vás?
J.D.: Velká výhoda počítače, alespoň pro mě, je, že můžeš na něm dělat kdykoli, cokoli, klidně i s celým orchestrem a nikdo ti do toho nekecá. Samozřejmě zvuková kvalita je jinde a lidé, kteří se zabývají muzikou, můžou říct, že je to ploché a podobně. Nám to ale stačí, našim hudebním nástrojem je prostě počítač, s nimž se musí pracovat... Funguje to zkrátka jako kapela. Děláme každý doma, což je výhoda, protože nejsme na sobě časově závislí, ale hádky jsou. Názory se stejně jako v kapele střetávají. Jen děláme tehdy, když máme čas a chuť. Nemusíme být na zkoušce ve tři. Proti tomu samozřejmě nic nemáme, ale jsme časově vytížení a toto je ideální způsob realizace. Byl to pokus, zda to tak může fungovat.
T.R.: Tuto možnost tvorby mají všichni. Záleží na každém, jestli jeho hudba bude taneční, rocková nebo znít jako symfonický orchestr. Mámě, která učí hudební výchovu a hraje na klavír, nemohu vysvětlit, jak můžu dělat nějakou harmonii, když neumím noty a nemám žádné hudební vzdělání. Je to jen o pocitu. Rytmus a melodii v tu chvíli nějak cítím, tak to tam dám. Chápu, že pro hudebníky tento způsob tvorby není regulérní, protože prakticky na nic skutečně nezahraju. Nicméně hudba mě celý život baví a díky tomuto se mohu realizovat.

Je možné se při této tvorbě nějak seknout, jako třeba zahrát falešně?
J.D. Každý úder, zvuk, má svůj záznam. Svou tečku, kdy, jak dlouho a jak dynamicky má vybraný tón, více tónů či akord znít. To tam musíš dát, jinak to nehraje. Takže to může být falešně, nerytmicky, blbě, moc nahlas, špatný zvuk a tak dále. Je to nástroj a v našem případě je jím počítač.

Ale zcela vše jste na počítači nedělali. Jak jste byli nástrojově rozložení?
J.D.: Vokály zpíval hlavně Karel, něco i Tomáš, já většinou jen hučel. Na živé hraní jsme to měli rozdělené já klavír, kytara, Tomáš basa, Karel kytara a zpěv.
T.R.: Na počítači jsme dělali všichni všechno. Na basu jsem se zkoušel učit, ale nedal jsem to. Kvůli práci a své přirozené lenosti.

Takže odpadá hraní naživo?
J.D.: To je složité. Naše hudba je sice dohrávaná živými hudebními nástroji, ale zbytek je elektronika. Několik skladeb jsme z části schopní živě odehrát, ale udělat to tak, abychom měli i na pódiu stále co dělat, to je pro mě další stupeň. Tuhle muziku v tomhle složení hrát naživo, abys tam nestál jak idiot…Já za sebe nemám energii si s tím v současné době lámat hlavu. Energii jsem věnoval jinam, přesto toto téma nechávám otevřené.
T. R.: V jedné fázi bylo ve hře i hraní naživo, ale nakonec z toho po chvilkovém trápení sešlo z důvodů mého neumětelství, času a finanční náročnosti projekt přivést k životu.

Měl by projekt Dependson přinést něco nového do české hudební scény?
T.R.: No vůbec nic! Vážně, s takovou ambicí jsme si ani nepohrávali. Je jen parta tří lidí, které něco baví a chtějí zpamětnit a zpoplatnit nějaký projekt a snahu. Nikdo si z toho asi na zadek nesedne, všechno už bylo, vše je milionkrát přežvejkané a vše je něčemu podobné.
J.D.: Možná jen to, že takové projekty mají cenu. Je fajn na tom dělat.
T.R.: Ta možnost vydat desku bez toho, že nehraješ živě a nechodí na tebe holčičky, které si to pak sdílejí na facebooku, je přeci skvělá. Ve světě je běžné, že jsou kapely či jedinci, kteří vydávají projekty, mají x desek a přitom nevystoupili živě. Když ano, tak je to většinou týpek s laptopem, u něhož se kroutí.

Máte, jak jste předeslali, spousty materiálu na další desku. Je nějaká představa o tom, jaká bude nebo by mohla být?
J.D.: Příští deska možná bude jiná. Záleží, jaká bude nálada, není žádný plán. Na srdci teď Tomášovi leží industriální zvuky a plochy. Takže uvidíme, teď je to více pop…
T.R.: Asi bude méně přístupná. V té současné se mohou posluchači najít, je tam jak se říká každý pes jiná ves. Ta příští, když k ní dojde, bude kompaktnější a vyhraněnější. Uvidíme…

Když už jste zmínili tolik hudebních tendencí, nejde se proto nezeptat, co za hudbu vás ovlivňuje?
T.R..: Baví mě rocková hudba, ambient, ale klidně i folk a taneční hudba, důležitá je nálada, která z toho jde. Poslouchám od Swans, Nine Inch Nails a Björk přes Tata bojs až na pomezí vážné hudby. Mohu klidně poslouchat Damiena Rice a v zápětí Ministry. Doby, kdy jsem byl jen metalák a podobně, už jsou za mnou.
J.D.: Z Čech se mi hodně líbí například Dagmar Andrtová-Voňková, takže od folku přes nátěr. Můžu si poslechnout Tracy Chapman, Nine Inch Nails, Depeche Mode, Ecstasy of Saint Theresa, Kreator i ty Coldplay mě poslední dobou dostávaj.

Jak se díváte na to, že si lidé stahují desky z internetu, než kolikrát stačí vyjít, nebo na to, že kapely už desky ani nevydávají a dají je k dispozici rovnou na web?
T.R.: Ta doba je v takové fázi, že tohle už nikdo nezastaví. Jde jen o to, jak se k tomu umělci a vydavatelské domy postaví. Pokud bude CD stát 600 korun, tak bohužel…Je to moc. Koupí si to lidé, kteří interpreta mají hodně rádi, chodí do práce a udělají si radost. V opačném případě si to, zejména studenti a mladí lidé, stáhnou. Osobně, když mám něco rád, kompletuji si to, chci to mít doma a rád podpořím. Existuje-li ale možnost si to stáhnout, tak to udělám a nemám s tím nejmenší problém. Ta doba už tak je, nikdo už to nezastaví a je to i dobře. Velké kapely si vydělají koncerty a stáhnutí jim dělá dobrou reklamu. Album se dostane k širšímu počtu lidí. Když někdo naříká, že ho to ruinuje, tak to chápu, protože dělat třeba vlastní náklad je finančně náročné a návratnost nulová. Ale s tím přece do toho jdeš, že tě to baví a děláš to rád i za cenu obětování.
J.D.: CD dnes může mít ještě něco víc – počínaje originálním obalem plus nějaké bonusy. V neposlední řadě hraje nějakou roli také sběratelský pocit. Mám rád, když album tvoří jakýsi celek a ten si koupím. Jinak také stahuji, už třeba ze zvědavosti..
T.R.: Ona je pak taky otázka, koho koupí živíš? Myslím, že z velké části živíš stát a nahrávací společnosti, marketing. Vím, že hodně peněz stojí promo daného alba, ale myslím, že kapely by mohly dávat CD levněji. I když stahovací trh už ceny trochu srazil.
J.D.: Je to klasický byznys. To znamená procpat, nebo spíš natlačit to, a to něco stojí. Našim jediným možným způsobem jsou známí a jestli si to někdo poslechne na myspace či bandzone, nebo desku uslyší v rádiu a zaujme ho to, bude to super.

Videoklip je tmavý, impulzivní, energický a přitom má patinu uměleckého ducha. Kdyby tu byla nabídka filmové hudby, přemýšleli byste o ni, šli byste do toho?
T.R..: Všema deseti, určitě. To by nás zajímalo hodně.
J.D.: Za takovou nabídku bychom byli rádi a myslím, že by jsme se s ní popasovali. Bavilo by nás to.
T.R.: Dokonce nás loni v létě oslovil nějaký Američan, zda by mohl něco od nás použít, nevím, jak to dopadlo…
J.D.: On to udělal. Použil to, ale výsledek jsme neviděli. Bylo hezké, že se aspoň zeptal.

Jméno Devera si někteří spojí se skupinou Deverova chyba. Co s tím máš společnýho?
J.D.: Teď už nic, ale měl jsem. Působil jsem ve skupině Hodouškova vina a když jsem na dlouho odletěl do zahraničí, kapela se v recesi přejmenovala na Deverova chyba a jejich první album se myslím jmenovalo Tak si klidně leť. Po návratu jsem s nimi ještě absolvoval turné po Evropě coby host. V současnosti jsem jim dělal remix na jednu ze skladeb, která je k dohledání na webu. (Myspace.com/dependsonrmx)

Máte už na hudbu Dependson nějaké ohlasy?
J.D.: Ano, spíš mi přijde, že ze světa. Nevím, čeho je to zásluha. Sociálních sítí, remixů pro NIN? To asi spíš. Nevím ale, podle čeho se to měří. Podle toho, že mi dva lidi měsíčně napíší, že je naše hudba super? Každopádně je to fajn.

Byl vůbec křest desky?
T.R.: Ten proběhl, kdes byl?
J.D.: Nebyl, v hospodě jsme to oslavili, ale křest bez živého hraní nemá cenu.
T.R.: Přece něčím nebudeme polévat CD, když ho pak nebudeme moct prodat!

Na čem vám záleží?
J.D.: V projektu mi záleží na tom, co si o tom myslí moje žena, a v osobním živote mi
záleží na tom, co si o tom všem myslí moje žena.
T.R.: Byl bych rád, aby nám to přátelství s klukama vydrželo co nejdéle a pokud při tom i něco vznikne, tak to bude jenom dobře. A osobně mi asi nejvíc záleží na rodině a přátelích, protože to jsou všichni velmi vzácní lidé a mám je rád. Bez prdele.

Album Mist projektu Dependson vychází na lisovaném kompaktu v limitovaném nákladu 300 kusů. Na desce najdete sedm skladeb plus videoklip. Balení pak zahrnuje další CD s bonusy. Cena alba je 200 korun. K dostání je v táborském klubu Orion, MP7, u vydavatele Election Records či nebo při kontaktování Dependson.

VIDEOKLIP:
http://www.youtube.com/watch?v=i2jLFU62e3E&feature=player_embedded

BAND:
http://bandzone.cz/dependson 

Foto: Václav Mládek

Více o akcích najdete také na facebooku jihočeského kulturního serveru Kulturne.com. Staňte se přáteli a mějte přehled o tom, co se děje v kultuře nejen na jihu Čech.