Kdo vám píše? Listování bylo o herci a jedné velké křivdě

Ani v novém roce nebude nikdo z předních fanoušků literárně-divadelního projektu Listování ochuzen o další představení. Prvním v roce 2026 se stala hra Herec - silný, psychologický román z pera Josefa Kubánika, který nás zavede do prostředí nekonečných večírků, nezávazného sexu, reflektorů a prken, která znamenají svět. I přes spokojený život, zajímavou a kreativní práci a prohýřelé noci je hlavní hrdina tohoto románu řekněme neutešeným, temné tajemství v sobě skrývajícím a poměrně dost osamělým jedincem, který si svoji spokojenost jenom nalhává. Možná proto aby dokázal ráno vstát, možná proto, aby mu jeho existence dávala aspoň trochu smysl. Což se mu vlastně daří dokud...

...dokud mu na messangeru nepřistane podivná zpráva od cizí holky, která se zdá být zajímavější a atraktivnější, než všechny ty rozhoďnožky a poblázněné husičky, které mu doposud prošly životem. Tahle holka je zajímavá, inteligentní, svérázná, mladicky drzá a přináší do života Herce poměrně svěží vítr ve vnímání života, jeho práce, pomíjivostech a maličkostech, kterých bychom si měli vážit - ať už jde o teplo slunečných paprsků nebo naplněný divadelní sál a vydařené představení. Někoho takového do života náš protagonista potřeboval. Jenže, tohle přátelství, láska, náklonost - říkejte si tomu, jak chce - je jen a pouze virtuální, nepřesáhne hranice online prostoru, je anonymní a o to více lákavé a nebezpečné.

Kromě dalšího skvělého a tematicky velmi důležitého románu, představil Lukáš Hejlík i novou posilu svého ansáblu. Tou se stala mladičká absolventka brněnské JAMU Zuzana Valešová, která skvěle a s naprostou jistotou ztvárnila nejen milou, intelektuální hlavní protagonistku celého příběhu, ale i její úplný protiklad v podobě psychicky narušeného a až děsivě inteligentního vyděrače, který se na scéně objeví bůh ví jak a bůh ví odkud. Za to ovšem s větší intenzitou svého chování, které celé představení naprosto obrátí.

Román Herec na divadelní prkna rozhodně patří. Nejen pro svou celkovou koncepci - celý je totiž psán právě formou konverzace a deníkových zápisků - ale především pro své sdělení, které přináší. Nikdy totiž nevíme, kdo sedí na druhé straně obrazovky, nikdy nevíme, jestli to, co nám píše, je skutečně pravda a zda svoje zprávy a komentáře myslí upřímně. Je tedy celkem na místě být v tomto směru opatrný. Což ostatně platí i v životě. Ani v něm se totiž velmi často křivda neodpouští.