Draci nejsou jenom v pohádkách. Jiří Hájíček představil svůj nejnovější román

Na každý další román Jiřího Hájíčka si sice čtenáři vždycky musí pár let počkat, ale o to kvalitnější příběh je následně čeká. Není tomu jinak ani s jeho novou knihou Drak na polní cestě, ve které nás tento jihočeský autor, jehož tvorba je hojně překládána do mnoha světových jazyků, opět zavádí do prostředí venkova a staví proti sobě staré zvyky proti modernímu postoji, jenž často ubijí a potlačuje léta vštěpované hodnoty, tradice a likviduje rodinná dědictví. Právě na nich přeci život venkovanů staví, a tak i tady, stejně jako v předchozích Hájíčkových románech, dochází ke střetům a konfliktům, které konfrontují i samotné čtenáře. Román Drak na polní cestě nedávno představil jeho autor i v Mětské knihovně Tábor.

Jiří Hájíček navštěvuje Tábor téměř s železnou pravidelností a nechybí ani na větších akcích jako je Tabook, Noc literatury či Noc divadel. A samozřejmě pravidelně přijíždí s každou svojí novou knížkou. Jinak tomu nebylo ani s již zmíněným Drakem na polní cestě, kde se autor zaměřil na problematiku masivního rozprodávání akcií a s nimi i majetku pro, řekněme korporátní účely. Staví tak do popředí venkov doby současné, který se sotva vzpomatoval z kolektivizací a restitucí, ale ani moderní a v mnohém liberální doba mu moc klidu nedopřeje.

Zroveň sledujeme i dost pohnuté lidské osudy, a to především dvou hlavních postav Kristiny, mladé učitelky hudby, která už má dost obhajování svého způsobu života před svojí rodinou a klid hledá právě na venkově, a stárnoucího Tomáše, který se potýká s jistým druhem samoty, právě přijetím vlastního stárnutí a obecnou životní krizí. Oba spojí nejen vzájemná přitažlivost, ale i touhla zrenovovat jedno chátrající stavení pro komunitní a kulturní potřeby Lhotce. Ani jeden nemá v tu chvíli ani tušení, že budou muset čelit nejen krizím vlastním, ale i korporátním dravcům, kteří jim doslova před očima skupují statek, se kterým nemají zrovna dvakrát kladné úmysly.

Tvorba Jiřího Hájíčka je pokaždé jiná a přesto v ledasčem stejná. Vždy na čtenáře čeká velké a poměrně závažné téma, které je aktuální - zasazené do prostředí venkova v různých dobách, řešené na pozadí nejrůznějších historických událostí i politických situací a nechybí ani silný osobní příběh a detailně propracovaná psychologie postav.

Jeho romány se tak stávají velmi intimními, emočně vypjatými a vlastně i poplatnými každé době. Každá jeho kniha je originálním náhledem do prostředí, které bylo vždy spíše utlačovaným a opomíjeným. A tím je právě prostředí venkova a jeho specifické mentality. Jiří Hájíček navíc každý jednotlivý příběh vypráví krásnou češtinou a nechává vyniknout její pestrost.

O kvalitách svých knih a předávání jejích hlavních myšlenek a přesahů přesvědčuje své stálé i nové čtenáře právě svými besedami a autorskými čteními. Jedním z nich bylo i to v táborské knihovně, kde došla řeč i na jeho starší romány, které se, mimochodem, dočkaly každý do jednoho i audioknižních zpracování, knihy hajku a opomenuté nebylo ani filmové zpracování románu Zloději zelených koní, které se v mnohém vymyká knižní předloze a je stále terčem kritiky a tématem k diskusím.