Literatura se opět dočkala svého ocenění. Knihou roku Cen Magnesia Litera je Hella Aleny Machoninové

Ani knižnímu světu se v loňském roce nevyhnuly objevy nových autorů, pestrost příběhů nejrůznějších žánrů a poměrně překvapivě došlo i na pár skandálů, což zrovna pro knižní svět není právě typické. Stejně tak pestré a pro někoho jistě i překvapivé byly letošní nominace na letošní ceny Magnesia Litera a jejich proměnění.

K jejich slavnostnímu udílení na prknech Národního divadla došlo večer ve čtvrtek 18. dubna a momentálně tedy nezbývá nic jiného než gratulovat, slavit a především číst. A to nejen knihy oceněné, ale i ty, které nás takříkajíc trefí do nosu. Celým večerem provázela kapela Neuro Bats, která je ve své tvorbě velmi jedinečná, originální a, pokud se to dá o hudbě říci, asymetrická a velmi netradiční, což jsou určitě aspekty, které s udílením cen Magnesia Litera jdou tak trochu ruku v ruce.

Knihou roku se pak stal biografický román Hella Aleny Machoninové, v němž líčí životní peripetie a osobnost české židovky Heleny Frischerové, se kterou vede pomyslný dialog, v němž nachází i sama sebe.

Stejně jako loni, tak i v letošním došlo, krom standardních a již několik let zavedených ocenění, i na udílení cen žánrové literatury. Oproti letošnímu roku se ovšem i této literatuře dostalo, řekněme náležité pozornosti a ocenění autoři si převzali sošku v přímém přenosu. Za fantastiku, která si získává čím dál tím více čtenářů a příznivců, si cenu odnesl Jan Kozák za svůj překlad, doslova epického románu Sága o Lundirovi, jenž vzdává poctu takovým velikánům žánru, jako je například Tolkien.

Nejlepší humoristickou knihou se pak staly Svatební historky známé a velmi oblíbené stand-up komičky Lucie Macháčkové, ve které ukazuje nejen kulturní rozdíly, na něž při takovém obřadu a jeho přípravách mohou lidé narazit, ale i jeho absurdnost a komičnost situací, jež přináší setkání členů rodiny i svatebních hostů, kteří mají o tomhle velkém dni svoje představy. Stejně jako se velké oblibě těší již zmíněná fantastika, má velkou a pevnou čtenářskou základnu i česká detektivka. Ocenění za ten nejlepší a nejpropracovanější detektivní román si odnesla Jana Jašová za svůj román Krutý měsíc z dob covidu, po kterém už zbyly už jen vzpomínky a knižní příběhy.

Během proběhlého galavečera několikrát z úst autorů padla krásná věta. A to sice ta, že soutěžit v literatuře a v psaní, je vlastně poněkud hloupé. A možná na tom něco je, protože…Kdo má v tomhle směru skutečné právo hodnotit slova, myšlenky a třeba i poselství, která se k nám prostřednictvím literatury dostávají? Nicméně aspoň ti erudovaní krotitelé slov se o toto hodnocení pokusili a v klasických kategoriích rozhodli o těch nejlepších knihách.

Pro běžného čtenáře byla asi nejzajímavější Litera za prózu, který si v letošním roce odnesl Marek Torčík za svůj román Rozložíš paměť, v němž kombinuje několik zásadních motivů ovlivňujících jak život člověka jakožto jedince, tak i jako člena rodiny. Marek Torčík s tímto svým románem brzy navštíví i táborskou Jednotu, tak pokud máte chuť se s ním setkat a na něco se ho osobně vyptat, budete mít 16. května jedinečnou příležitost.

Vedle prózy vždycky neodmyslitelně stále poezie, jejíž pomyslnou královnou se stala Tereza Bínová a její hravá, hloubavá a kosmicky cyklická sbírka Červený obr. Nesmíme samozřejmě ani zapomínat na knihy pro děti. A co baví děti nejvíc? Bádat, zkoumat a objevovat svět. Což jim umožní mimo jiných knih i fiktivní časopis o houbách, pro houby a navíc psaný samotnými houbami. V graficky skvěle zpracované knize Myko autora Jiřího Dvořáka děti prozkoumají svět hub, jejich podstatu, vlastnosti i vzájemné vztahy. U přírody se ještě na chvilku zastavíme, protože cenu za naučnou literaturu si tentokrát odnesl Stanislav Březina, který s kolektivem autorů vypracovat obsáhlou a bohatou publikaci Louky zaměřenou na komplexní popsání a zobrazení lučních symbióz, popsat jednotlivé mechanismy tohoto výjimečného společenstva a upozornit na jeho důležitost.

Velmi prestižním oceněním je každý rok i cena za nakladatelský čin. A jistě nebylo velkým překvapením, že si cenu v této kategorii odneslo nakladatelství Karolinum za vydání kompletního dílo jednoho z našich největších básníků Karla Šiktance. Na vydáních jeho básnických sbírek pracoval celý tým pracovníků a jejich práce, trvající celých dvacet let si v každém případě takto prestižní ocenění zaslouží. Stejně velkým a důležitým oceněním je i DILIA Litera za debut roku, kterou získal Eli Beneš za svůj velmi civilní, přesto však velmi niterní a citlivý román o návratu z Osvětimi Nepatrná ztráta osamělosti.

Magnesia litera se ovšem neudílí jen za beletristickou literaturu a dejme tomu encyklopedické texty, ale i za literaturu publicistickou a překladovou, v nichž se oceňuje nejen literární práce spojená s novinářskou činností, ale i práce překladatelská, která je často důležitější a náročnější, než práce samotného autora. V těchto kategoriích byla oceněna Tereza Matějčková (Litera za publicistiku) se svou sbírkou rozhovorů, esejů a recenzí Bůh je mrtev. Nic není dovoleno, v nichž poukazuje na tragičnost unáhlených soudů, nutnost zdravých úsudků a vytváří velmi unikátní prostor, v němž nutí čtenáře skutečně myslet a zamýšlet se. Marta Pató se pak stala hrdou držitelkou ceny za svůj překlad maďarského románu Třetí most popisující život maďarských bezdomovců, kteří řeší krom ztráty bydlení i stejně triviální momenty jako je lékařská péče, potřeba oblečení, jídla i takových banalit jako je třeba sex.

V neposlední řadě je třeba zmínit i to, že nejen literatura si zaslouží ocenění. Nejen ona totiž tvoří jeden ze stavebních kamenů kulturního života člověka. O její budování se totiž zasluhují i ti, kteří přímo knihy nevytváří, ale podporují její vznik, propagaci i zpřístupnění jejích jednotlivých forem. Právě proto se v rámci cen Magnesie litera uděluje i cena za přínos knižní kultuře. Ta tentokrát patřila poezii, respektive Tomáši Kůsovi a jeho platformě Slampoetry, která přináší poezie blíže ke čtenářům a odhaluje její kouzlo i těm, které by za normálních okolností minula.

Kosmas cenu čtenářů si letos odnesl Martin Moravec, který už pár let boří trh svými knihami rozhovorů. Ta poslední je věnovaná lékaři a leteckému záchranáři Marku Dvořákovi, který v ní odhaluje ty nejdramatičtější okamžiky své práce, při níž hraje roli rychlé rozhodování, chladný rozum a především čas, který vždycky není na jeho straně.

Večer je u konce, ceny jsou rozdány. Nám nezbývá nic jiného, než ještě jednou srdečně pogratulovat vítězům a nezapomenout na to, že literatura je neodmyslitelnou součástí našich životů. Neměla by tak zůstávat ve stínu rozsvícených televizních obrazovek, nekonečných seriálů nervy drásajících sportovních přenosů. A stejně jako bychom jí měli věnovat svůj čas, lásku a pozornost, bychom ji měli stejně tak i oceňovat a vnímat všemi smysly. 

Další podrobnosti a doporučení na knihy Cen Magnesia Litera najdete ZDE.