Z komína Havířoviny opět stoupá kouř. A jedna vyhořelá autorka o tom píše knihu

Stál kdesi u vsi jeden dům, který byl celé roky opuštěný. Lidé se mu zdálky vyhýbali, vyprávěli si o něm hrůzostrašné historky a pro děti byl větším strašákem, než kdejaká příšera, která se schovávala pod jejich postelemi. O ten dům se nikdo nestaral. Zahrada tam zpustla, omítka opadala, v rozích se zabydleli pavouci. Kdo na to místo vstoupil, byl buď za hrdinu, nebo za blázna. Opuštěný byl až do doby, než se z jeho komína, z komína staré Havířoviny, začalo opět kouřit.

Kdosi zatopil v kamnech, možná vymetl pavučiny a pravděpodobně měl dost kuráže k tomu vrátit mu život. A právě věta „Z Havířoviny zase stoupá kouř“ je tou nejzásadnější, která v celé knize padne. Odstartuje totiž zběsilý kolotoč událostí a jako odstředivka oddělí fámy od skutečnosti a odkryje zatuchlé chuchvalce prachu doteď usazených na dně.

Jedna věta, která dohromady nic neznamená, ale pro obyvatele vesničky, která může být klidně i tou vaší, má velkou váhu. Stejně to vnímá i hlavní hrdinka posledního románu Ivy Hadj Moussy, který vypráví právě o démonech staré Havířoviny. Hrdinkou je postarší spisovatelka, která se aktuálně potýká nejen se silným spisovatelským blokem, ale i partnerskou krizí. Navíc nemá úplně nejlepší finanční situaci, a tak je nucena vrátit se zpátky do rodného domu, prakticky ji opět živí rodiče a i přes jejich veškerou lásku a péči to pro ni není zrovna komfortní situace.

V historii Havířoviny ovšem spatřuje velký potenciál a neváhá této příležitosti a inspirace naplno využít. Vydává se tak na výpravu po místních chalupách, aby vyzpovídala nejen pamětníky, ale i ty, kteří Havířovinu pamatují už jen jako strašidelný dům z pohádek. Sama však netuší, jaká tajemství mohou vyplout na povrch a kolik prachu se ještě rozvíří.

Iva Hadj Moussa se do povědomí čtenářů zapsala již svojí prvotinou Hlavně na to nemysli a následně i black metalovým románem Démon ze sídliště. Při psaní čerpá především ze zaslechnutých příběhů, prožitých situacích, zážitcích a v neposlední řadě nechává promlouvat svoji fantazii. Dává tak vzniknout velmi osobitým a jedinečným příběhům, které vás vtáhnou do děje od první přečtené věty. Navíc v nich předkládá mnoho velkých témat jako je nelehké dospívání, nesplněné sny, touha dokázat víc, než se ode mne očekává nebo, jako právě v případě Havířoviny, hluboko pohřbená traumata a bolístky z dětství, smrt a strach z neznámého.

Havířovina, která se nedávno dočkala i svého audioknižního zpracování, je, jak už bylo řečeno, skvělým románem, jehož čtení může na čtenáře působit téměř terapeuticky. A vlastně i jakousi terapií pro hlavní hrdinku, která psaním o ní poznává nejen rodnou vesnici, ale i obyvatele v ní a v neposlední řadě i sebe sama, což je v její situaci a postavení víc, než kdyby chodila na skutečnou terapii.

Při čtení sice nenarazíme na lehká témata, nesetkáme se často s pochopením okolí, nemusíme se dokonce dočkat ani happy endu podle našich představ, nicméně dostaneme velmi silný a skvěle napsaný příběh, který přináší jedinečný čtenářský zážitek. A ten v pozorném a vnímavém čtenáři zůstane mnohem déle, než radost ze šťastného konce.