Jako příběhy Tísice a jedné noci. Taková je nejnovější kniha Vratislava Maňáka

Nakladatelství Host opět ukázalo, že dát přednost české literatuře před tou zahraniční může být tou nejšťastnější volbou. A ačkoli na pultech knihkupectví i literárním trhu všeobecně dávána spíše přednost tvorbě zahraniční, je dobře, že nezaniká úplně a stále se najdou tací, kteří pro které je česká tvorba důležitější, vyhledávanější a v mnohém i kvalitnější. A tak světlo světa spatřila nejnovější kniha Smrt staré Maši Vratislava Maňáka, která si okamžitě vysloužila zvýšenou pozornost nejen mezi čtenáři, ale i mezi kulturní společností.

Vratislav Maňák debutoval svojí povídkovou knihou Šaty z igelitu, za níž získal cenu Jiřího Ortena, následovala stejně úspěšná kniha pro děti a román o tajnostech, starých křivdách a bolestech s názvem Rubikova kostka. Nyní se Maňák opět vrací k žánru povídka a přináší svým čtenářům velmi pestrou škálu příběhů a osudů a otevírá velká společenská, osobní i globální témata zabalená do magických vyprávění jako z Tisíce a jedné noci.

Bylo nebylo, v jedné vísce začali pytláci tetřevům pro pár kamínků párat bříška, stará Maša zemřela – nečekaně zmizela ze světa a nešlo pro ni udělat už nic víc, než vystrojit parádní pohřeb s průvodem a černými hřebci s chocholy v hřívách. Bylo nebylo, kdesi v poušti si mladá slečna řekla, že nebude věřit podivným lžím o zhýralosti mužů a o tom, že by cudná žena měla skrývat svoje přednosti a bázlivý chlapec se rozhodl obléknout stříbrný kožich zaječí místo toho, aby divokým zvířatům kůži bral. 

Alegorií, metaforami a matením smyslů se v knize nešetří. V každém příběhu je skryto tajemství, které je třeba nalézt. Čtenářům se odkrývají pohnuté osudy lidí z různých konců světa, křesťanství se mísí s pohanskými hodnotami a souzněním, lidé se skrývají za karnevalovými maskami a jen neradi je odhodí, aby odkryli svou pravou tvář. Maňák, stejně jako krásná Šeherezáda, předkládá svým čtenářům rozmanité lidské osudy, které mohou zmást, potěšit i rozesmutnit a otevírají pestrou škálu společenských témat.

Vratislav Maňák už dříve dokázal, že se nebojí jazykové pestrosti, metafor a netypických slovních spojení, díky čemuž vznikají velmi originální texty, které zaujmou nejen svým zpracováním, ale i stylem vyprávění, i hrdiny, kteří hýří barvami a mísí se v nich všechny lidské vlastnosti, na které si jen čtenář vzpomene. Jeho postavy nejsou jen černé nebo bílé, jednoznačné, snadno odhadnutelné a povahově ploché. Naopak. Mohou být kýmkoli z nás, čímž získávají lidskosti, srdeční tep a vlastní hlas, kterým ke čtenářům promlouvají a vtahují je do spleti vlastních osudů, které si zaslouží být vyprávěny.

 Více o knize ZDE.