Klára Vlasáková přivezla do Tábora svoje Praskliny i netečnou Kouli

S koncem roku se pomalu blíží do finále i projekt Spisovatelé do knihoven, do kterého je třetím rokem zapojena i Městská knihovna Tábor. Jedním z posledních autorů, kteří v tomto ročníku navštěvují nejrůznější knihovny po celé republice, byla i spisovatelka, scénáristka, dramaturgyně a publicistka Klára Vlasáková. Ta se české literární scéně představila svojí knihou Praskliny, která se velmi brzy dočkala i svého audioknižního zpracování. Právě podivné, znepokojivé a velmi krásným jazykem psané Praskliny přivezla koncem září i do Tábora. Dalšími hosty v Táboře budou jihočeský básník a rybář Radek Štěpánek žijící v Brně (18.11.) a jihočeský básník Luboš Svoboda žijicí v Praze (30.11.).

Ale zpět k Vlasákové knize Praskliny, kterou v knihovně představila čtenářům. Praskliny (recenzi na audioknihu najdete ZDE) jsou knihou těžko zařaditelnou, protože otvírá mnoho různých témat, jako je zavádění robotů do pracovního procesu a s tím spojená rostoucí nezaměstnanost, nebo globální oteplování. Hlavním prvkem, motivem a jakýmsi spojujícím článkem je podivná světelná Koule, která se objeví odnikud, nelze ji zvážit, odolává jakýmkoli vlivům a zkoumáním a přesto, nebo spíš právě proto vzbuzuje v lidech zvědavost, strach, znepokojení. Jak se z celé knihy často a velmi repetitivně dozvídáme, Koule zůstává stále stejná, ke všemu zcela netečná.

Právě proto kolik otázek Praskliny otvírají a na žádnou z nich vlastně nenabízí přímou odpověď, lákají čtenáře k jejím přečtení a ženou je dál příběhem v honbě za odpovědí o původu záhadné Koule. Vlasáková si se svými čtenáři po celou dobu pohrává a láká je do velmi sofistikované pasti, o jejíž existenci ví jen ona sama.

O to víc čtenář Prasklin baží po přímém setkání s touto na první pohled křehkou spisovatelkou, touží po konfrontaci s ní, chce, aby jeho otázky byly zodpovězeny, protože jen ona zná správné odpovědi. Samozřejmě vždy záleží jen na autorce, kolik se rozhodne prozradit a jak moc poodhalí to, co svojí knihou chtěla říct a co si přála předat. Jinak tomu nebylo ani v Táboře.