Odložené udílení literárních cen Magnesia Litera má své vítěze

Za poslední rok se zrušilo více akcí, než bychom si jako kulturní nadšenci přáli. Na druhou stranu tam bylo dáno více času pro čtení a věnování se starším knižním restům v našich knihovnách. Protože karanténa a pandemie se nevyhly ani knižnímu trhu, což odrazilo především na vydávání novinek. A ani každoroční udělování cen Magnesie Litera nebylo ušetřeno. Právě kvůli pandemii se udělování prestižní literární ceny přesunulo z každoročního dubnového termínu až na termín červnový. A tady jsou, vítězové letošních cen Magnesia Litera.

Tři krátké prózy, jeden stejný hrdina, který přímo a zcela otevřeně reflektuje svoje pocity, společenské postoje a názory v kombinaci s velmi čistým a vytříbeným jazykem, to je silně autobiografická kniha Daniela Hradeckého Tři kapitoly, která zaujme všechny příznivce české prózy. Několik staletí zapomenutý a znovu oživený román Portrét pěkné Andalusanky se stal právem držitelem nejlepší překladové knihy. Jiří Holub se zcela bravurně vypořádal s komplikovaným jazykem (španělština šestnáctého století) i s poměrně nekonzistentním střídáním spisovného a nespisovného jazyka, vulgarismy a podařilo se mu zachovat i občasnou ironii i slovní hříčky.

Prostor byl samozřejmě dán i literatuře pro děti a mládež, kterou obsadil Bogdan Trojan se svým dobrodružně fantazijním románem o dětech se zvláštními schopnostmi, kteří bojují proti všepřítomnému a všepožírajícímu zlu s názvem Safírový ledňáčci a Glutaman. Prostor čtyř stěn a stísněnost prostoru, která mnohé z nás během pandemie postihla, přenesl do slov Pavel Novotný. Jeho básnická sbírka Zápisky z garsonky nás zavede do velmi malého prostoru, které nám mohou skýtat past i bezpečné útočiště, ale také do prostředí, v němž se odehrávají prchavé životní okamžiky i velké události, jež mohou ovlivnit náš další život. A pokud zrovna nejste fanouškem krásných slov a velkých příběhů může vám dobrou společnost dělat například kniha rozhovorů Niny Špitálníkové s všeříkajícím názvem Svědectví o životě v KLDR, nebo studie Jaroslava Petra Desatero smyslů o vnímání světa okolí nejen z pohledu lidí, ale i zvířat.

Nejlepší knihou a tedy i knihou roku se zcela zaslouženě stala Shakespearova Anglie Martina Hilského, nejlepšího překladatele Shakeaspearových děl, který se ve své poslední knize zaměřil na prezentaci společnosti v alžbětinské době v kontextu na tehdejší tradice, lidskou mentalitu i sociální a kulturní vztahy. Velmi barvitě a intimně předkládá čtenářům podobu tehdejší společnosti se všemi jejími neřestmi i ctnostmi.

Všem letošním výhercům gratulujeme a věříme, že se brzy s některým z autorů budeme moci setkat osobně. Protože právě osobní kontakt s autorem je pro čtenáře stejně důležitým jako plnohodnotné a dech beroucí ponoření do příběhů, které nám přinášejí.