Vratislav Kadlec nás zavede na samou Hranici lesa

V nekonečné přehršli zahraniční překladové literatury se česká tvorba poněkud ztrácí. Samozřejmě je to velká otázka marketingu, ale všeobecně to vypadá spíše tak, že se čeští autoři nepovažují vždy za úplně kvalitní a zajímavé, což v žádném případě nemusí být  pravda. Projekt Asociace českých spisovatelů a českých knihoven představuje každoročně po dobu deseti měsíců deset českých autorů a autorek, jejich tvorbu a literární činnosti.

Ve většině případů jde o autory, kteří za svá díla získali prestižní ceny, jejichž díla jsou překládána do cizích jazyků, a kteří se literatuře věnují i v jiném směru než tom autorském. A ačkoli současná doba nepřeje osobním setkáním, mají milovníci české literatury i přesto možnost se s desítkou letošních autorů setkat. Stačí jen připojení k internetu.

Tento typ setkávání se s autory poskytuje například Městská knihovna Tábor. V lednu jsme se tak z pohodlí svých domovů mohli setkat s Viktorií Hanišovou, která svojí prvotinou Anežka debutovala v nakladatelství Host, jemuž zůstala věrná dodnes. Únor pak patřil překladateli, vedoucímu amatérského divadelního souboru Prvobytně pospolná společnost a spisovateli Vratislavu Kadlecovi. Ten představil svojí povídkovou sbírku Hranice lesa (Argo 2019), za níž získal v roce 2020 cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku.

Hranice lesa je velmi poetickou a metaforickou knihou o lidech, jejich bolestech, radostech a obyčejnostech života, která je součástí života nás všech. Vratislav Kadlec pracuje nejen s obyčejnými lidskými osudy, které zavádí až na samou hranici absurdity a logiky, ale také s fantazií popřením zdravého lidského rozumu a často i s hororovými prvky. Společným rysem všech textů jsou také muži, kteří nejsou plně spokojeni se svými současnými životy, snaží se vystoupit ze svých komfortních zón a narušit tak často velmi otupující stereotypní jednotvárnost rodinného i pracovního života. Můžeme se jen dohadovat, kolik z pocitů těchto hrdinů je smyšlených a kolik jich pramení přímo z autorových životních obav.

Právě na samou hranici lesa a téměř na dotek tomu, co nás na ní čeká, nás Vratislav Kadlec dovádí nejen ve své knize, ale právě i ve svých autorských čteních. I přes online platformy mu bylo možno pokládat otázky nejen na jeho tvorbu, ať už tu spisovatelskou, nebo tu překladatelskou, ale například i na jeho názor na současnou literární scénu a její vývoj. K tomu všemu má totiž tento český autor co říct, literaturu totiž vnímá velmi intenzivně a to nejen jako autor a překladatel, ale také jako čtenář, který se musí cítit uspokojen. Otázkou zůstává, zda tomu tak skutečně je.