Strůjce snů je knížka pro mladé milovníky fantasy. Bylo ji však těžké dočíst

Ještě před úplným nástupem léta si malé nakladatelství Pan nakladatel připravilo útlou lehkou fantasy knížečku určenou především pro mladší část čtenářské společnosti, tedy především pro dospívající. Podle anotace vypadala tato prvotina české autorky Miroslavy Eriky Veselé velice zajímavě a lákavě. Opak se stal ovšem pravdou a alespoň pro mne byla tahle knížečka docela zklamáním.

Jak už jsem říkala, anotace slibovala velmi zajímavou fantasy záležitost z prostředí snových krajin, za jejichž existenci může právě Strůjce snů. Ústřední postavou je mladá dívenka Lištička, která dokáže tyto sny a především ty, kteří je mají na svědomí, vnímat mnohem intenzivněji a silněji než kdokoli jiný. A do spletitých nitek svých snů nedobrovolně zaplete i svého kamaráda a zpovědníka Dinga, jenž je zároveň vypravěčem celého příběhu. Co však ani jeden z nich netuší, je fakt, že se v Lištičiných snech začnou oba dva ztrácet a že v nich mohou zmizet navždycky.

Ono i takhle se může zdát, že to bude báječná, čtivá a v každém směru napínavá knížka, ale já jsem se do ní nedokázala za žádnou cenu začíst. Přišlo mi, že celý příběh tak nějak pokulhával a že jsem úplně nedostala to, co anotace slibovala. Je fakt, že často spolu s Dingem můžeme vyslechnout Ličtiččiny sny, ze kterých je jasné, že se v nich skrývá něco tajemného a možná občas i zlověstného a že za tím vším pravděpodobně stojí nějaká vyšší mocnost nebo bytost ne úplně lidského rodu, ale já osobně jsem očekávala spíš něco ve stylu knížky Zahrada od české spisovatelky Jany Richterové. Ta se právě v této sérii věnuje snům a jejich dopadu na snící. Tam je opravdu velká akce a navíc postavy, o kterých se snilo se pomalu, ale jistě vstupují do našeho světa.

Miroslava Erika Veselá ve své knížce Strůjce snů ovšem nedokázala ničím překvapit a připravit pro své čtenáře opravdu poutavou a dechberoucí knihu, která by mě dokázala pohltit a jejíž příběh by mi nedovolil knížku zaklapnout. Spíš naopak. Do čtení jsem se musela nutit a tlačit, což rozhodně není pro knížku s takto zajímavou anotací dobrá reference. Styl, s nímž je knížka napsaná mi navíc připadal jako od patnáctileté dívky, která tak nějak nevědomě kopíruje styl autorek young adult literatury, již hltá. Od dospělé ženy bych očekávala styl poněkud vytříbenější a možná i trošku složitější, než jsou jednoduché věty a konverzace, které se v knížce objevují.

I tento fakt mě od čtení knížky trošku odrazoval a v podstatě i zrazoval, což je rozhodně škoda. Nápad jako takový má totiž velký potenciál a rozhodně by se s ním dalo naložit mnohem lépe. Chápu, že je kniha určená především dospívajícím, kteří nejspíš potřebují trošku jednodušší styl psaní, ale Strůjce snů mi přišel až směšně jednoduchý i na literaturu takovéhleho žánru a pro takový okruh čtenářů.

Z těchto důvodů tedy nemůžu dát knížce právě nejlepší hodnocení, ale i přesto věřím, že si mezi čtenáři fantasy literatury najde svoje příznivce a čtenáře, kteří ji zhltnou na posezení a kterým příběh Dinga a Lištičky učaruje.