Věděli jste, že děti neodnášejí jen čerti?

Připomíná mi to momentálně dost propíranou "zlatou mládež". Parta rozmazlených smradů se opíjí, krade, fetuje a vysává rodiče z peněz, a jelikož rodičům přerůstají přes hlavu, zavřou je na pustý ostrov. Nejde však o ostrov ledajaký, tento je vybaven špičkovými pohybovými senzory, kamerami a partou vysloužilých vojáků, kteří nic nedokázali a své pošramocené ego si vybíjejí na těchto dětech. To, že je něco takového opravdu reálné, jsem se dozvěděla až díky filmu Výchovný tábor. Ne, že by to byl film bůhví jak zajímavý. Spíše naopak, ale řadí se mezi filmy, které vám ze sebe něco dají. A proto si zaslouží, aby se o nich minimálně psalo.

To, že je hlavní hrdinkou Mila Kunis, dodává filmu hodnotu. Ostatní herce téměř, nebo spíš vůbec, neznám. Když si tento film "vygůglíte" vyskočí na vás pouze: "Mila se ukázala nahá". Nikde se nepíše, že by se této problematice měl začít někdo věnovat. Jak film říká přes 200 tisíc dětí ročně je zavřeno do výchovných táborů. Toto týrání, a nebojím se to tak nazvat, probíhá téměř na celém světě. Je pravda, že někteří "fakani" si to nejspíš opravdu zaslouží, ale nejeden tábor používá techniky, které s klidem označuji jako brutální. Když bych měla vyjmenovat, tak je to: týden o hladu, zavření do kobky na jeden měsíc, lití několika litrů vody trubičkou do úst, chození s otěžemi na nohou a rukou, veřejné bičování od ostatních zajatců a další a další. Připomíná mi to (a film to potvrzuje) fanatické sekty, kde se neuznaní doktoři (mnohdy psychologové) pouští do praktik, které věda rozhodně nikde nepopisuje.

Nejen, že jsou zajatcům vymývány mozky, ale většina dívek je sexuálně zneužívána a vystavena smrtelnému ohrožení pokud něco poví. Nejeden mladík, snažíce si zachránit život útěkem z tábora, podlehne zraněním, které na něm páchají strážci při chycení. Je až s podivem, kolik rodičů se každý rok uchyluje k takovému kroku a pošle své dítě neznámo kam. Nemluvě o částkách, které platí za to, aby o jejich děti bylo řádně postaráno a vrátily se jim domů napravené. Většina dětí je poté psychicky narušena, další spáchá sebevraždu a z těch, kteří přežijí, se později stávají narušení lidé či stejní agresoři. 

Co se týče filmu, jedná se o psychologický thriller. Ale dle mého až na pointu a samotnou podstatu problematiky, která hraje ve snímku hlavní roli, zde drama chybí. Nevím, zda je to špatnou režíí nebo antiumem herců, ale nějak jsem se netřásla strachy, jestli vše dobře dopadne. V momentě znásilňování jsem se neušklíbala a při dopadení zlotřilého doktora jsem necítila žádné zadostiučinění. Film na mne emoce nepřenesl. O hudbě nelze ani mluvit, o efektech jakbysmet, jen snad prostředí Fidži, kde se vše odehrává, napomáhá svým větrným klimatem k lehké dramatičnosti jednotlivých scén. Celkově bych to shrnula jako průměrné. Ale je pravda, že po zjištění hereckého obsazení na začátku filmu, jsem asi ani víc nečekala.