Svědkyni ohně jsem spolkla během chvilky

Stalo se vám někdy, že jste knížku doslova zhltali během pár dní? Mně tedy ano a mockrát. Naposledy jsem takhle doslova spolykala Svědkyni ohně – další díl ze série Případy komisaře Jonny Linny – od dosti profláklého severského spisovatele Larse Keplera. Vy jste už mohli na Kulturne.com číst  recenze na první a druhý díl (Hypotizér a Paganiniho smlouva), takže víte, že Hypnotizér se líbil a z Paganiniho smlouvy jsem byla poměrně zklamaná. 

Proto jsem do dalšího dílu této série přistupovala s jistým odstupem a možná i lehkou nedůvěrou, protože druhé zklamání od téhož autora bych už asi nedala. Ale… byla jsem opět vtažena do parádně vykresleného příběhu, který byl příjemnou a rozhodně vítanou změnou – alespoň po tom zklamání z Paganiniho smlouvy.

O napětí a akci ve Svědkyni ohně rozhodně není nouze a užijete si i pravého detektivního pátrání. A do jakého spletitého příběhu nás Lars Kepler vtáhne tentokrát?

Ocitáme ve Středisku speciální výchovné péče – je to v podstatě soukromá léčebna a klinika pro problémové dívky, které jsou často drogově závislé. Právě zde se stane podivná, brutální vražda. Obětí je jedna z místních slečen, mladičká Miranda. Ta je nalezena na izolačním pokoji, kam byla umístěna po rvačce s jinou z dívek. Miranda leží na posteli, ruce má položeny na očích a všude je tolik krve, že si to ani nedovedete představit.

Miranda není jedinou obětí, kterou té noci a na tom samém místě potkala smrt v podobě cizince v holínkách. Smrt si našla i místí vychovatelku Elizabet, která vraha na malinkatý okamžik spatřila. Jen Miranda a Elizabet tak vědí, kdo je jejich vrahem. Ale jak je známo, mrtví svoje svědectví už nikdy nevydají. Nebo snad ano?

Jak už jsme se v prvním díle této detektivní série přesvědčili, využívá často policie služeb jistých médií nebo lidí s hodně zvláštními schopnostmi, aby jim pomohli vypátrat vraha, nebo jakkoli napomohli vyšetřování hodně složitých, komplikovaných a náročných případů.
I ve Svědkyni ohně se s tímto setkáme, i když poněkud jinak než tomu bylo v Hypnotizérovi. Tentokrát se totiž tento zdroj ozve sám. Je jím Flora Hansenová, kterou údajně navštívil duch mrtvé dívky a velmi vehementně a urputně se dožaduje pozornosti a samozřejmě i vyřešení své vraždy. A tak se opět rozjíždí náročné, napínavé a intenzivní pátrání po vrahovi.

Svědkyně ohně jsem přečetla vyloženě jedním dechem, k čemuž opět přispěly i krátké kapitoly. Čtenáři tak stránky ubíhají pod rukama velmi hladce a vzhledem k tomu, jak moc dobře je příběh napsán a jak je propracován do nejmenších detailů a podrobností, se Svědkyně ohně čte vyloženě sama. Po Paganiniho smlouvě se opět ukázalo, že je Lars Kepler výborným vypravěčem a že dokáže vytvořit příběh, kdy je čtenář vyloženě nucen teoretizovat nad tím, kdo za všechny brutální vraždy vlastně může. Vše však může být zcela jinak.