Buď svině a hraj tvrdě. Poker face nabízí kvalitu, hloubka chybí

Současné studiové tragikomedie Jihočeské divadlo umí. Před časem jsem vychválil hru Luis a Luisa, dnes přijde na řadu Poker face. Nicméně na 100 procent to pořád není. Dílo českého autora Petra Kolečka (* 1984) mělo českou premiéru 19. února, kdy se také veřejnosti otevřela nová Studiová scéna Na Půdě.

Je to komedie, jak má být. Smějete se, nemusíte se za to stydět a zároveň vás trochu z toho smíchu mrazí. Nejsou tu žádné vynucené hlášky, žádné stokrát ohrané gagy ani trapně nastražené situace.

Pro daný prostor byla snad přímo stvořená. Vše je od začátku na scéně, ta se nemění, herci se zde dokonce i převlékají. Mrtvý otec ležící opodál ve stínu, zatímco se jeho dcera cynicky vysmívá jeho procítěným dopisům – co dodat, tohle prostě funguje, jak má.

Herecké výkony? Jedna báseň.

Role Terezy Vítů se v mnohém podobá její Luise z Luis a Luisa i Kláře z Blackoutu. I zde jako Pavlína (dcera šampiónky v pokeru) nemá chybu. Tahle poloha jí sedí. O to víc jsem zvědav, kdy a jak se předvede v něčem jiném.

Jiří Suchý z Tábora se asi definitivně stal mým oblíbencem. Podobně jako v případě Bambini di Praga jsem sice měl dojem, že postava Viktora měla vyznít trochu jinak, ale proč ne. Suchý tak nějak udělá z každé role komickou figurku. U Poker face si ale nejsem jistý, zda to bylo ku prospěchu věci.

Věra Hlaváčková jako zazobaná hráčka poker Jana je prvotřídní. Taková role prostě musí mít „koule" a taky že má. Tady není co dodat. Znatelně slabší je ale druhá poloha, naivní „sametové" dívky, jíž zrovna umírá otec, protože jí chtěl zajistit lepší život. Zde ani není co hrát, tahle postava je tak nějak navíc, k čemuž se dostaneme později.

Nejvíc mě zaujal Jan Dvořák jako zmíněný umírající otec. Mám takový dojem, že tady jde o víc, než jen herecký talent. Až na pár vynucených gagů hrál jako by ani nehrál, ale prostě dělal, co sám cítí. Svůj názor na život po 17. listopadu v doprovodném textu ke hře vyjádřil slovy: „Dělám pořád stejnou práci za přibližně stejných podmínek. V divadle jsou stále stejné intriky a nové party si zase rozdělují party."

Co (ne)najde náročnější divák?

Scéna, dialogy, děj – prostě všechno jak má být. K tomu české prostředí a dobové autentické záznamy, které zná snad každý, skutečný jazyk (puristé rozumějte přehnaně vulgární) – prostě vás to vtáhne. Řemeslně výborná práce. Po zaslouženém nadšeném potlesku jsem odcházel spokojen.

Ale je to divadlo a jak to tak bývá, po prvním bezprostředním dojmu se náročnější divák k inscenaci v duchu vrací a hledá v ní něco víc. Najde?

Co ke hře říct. Je to osobní reflexe, které není nic svaté? Shazuje snad cynicky svaté hodnoty? Otevírá tabu? Myslím, že ne. Žádné vážné téma jsem nenašel.

Je tu jakási opozice, ne v nějakém černo-bílém provedení ani jako rafinované prolínání, spíše jako setkání naivity s realitou. Ale i to není úplně pravda.

Upřímnost kontra banalita

Ona naivní poloha je jen karikatura, jakýsi doplněk, který nemá žádnou významnější roli. Proto i Havlova mladá fanynka z roku 1989 nemá co hrát. Nedojde k žádnému skutečnému konfliktu. Jediné, čeho jsme svědky, je zesměšňování morálky z pohledu pragmatismu.

Téma je celkem banální „Chceš si žít jak prase v žitě, buď svině a hraj tvrdě. A pokud se někdo tváří, že má nějaké morální hodnoty, buď to jen hraje, nebo je hodně hloupej." A tak i konec je rozmělněný a frázovitý.

Václav Havel je jen motivem, který má silný zvuk, takže vtáhne diváka a dá se využít silnějšímu zásahu. Ať už provokací jeho zastánců nebo mluvením z duše jeho odpůrcům. Co by se mohlo snad zdát jako upřímnost, je vypočítavost.

Poker face doporučuji každému, kdo snese trochu drsnější humor. Nebýt absence hodnotnějšího sdělení a trochu nosnějšího konce, dal bych 100 procent. Když už se pracuje s takovou látkou, nemělo by to chybět. Snad jindy.

Nejbližší reprízy: 8. a 22. dubna od 19:30, Studiová scéna Na Půdě,

Jihočeské divadlo. Cena 190 korun.

Poker face - Petr Kolečko

Osoby a obsazení:
Jana / Věra Hlaváčková
František, její otec / Jan Dvořák
Pavlína, její dcera / Tereza Vítů
Viktor / Jiří Suchý z Tábora

Inscenační tým:
Režie / Thomas Zielinski
Dramaturgie / Olga Šubrtová
Scéna / Tereza Beranová, Thomas Zielinski
Kostýmy / Tereza Beranová