Ve Slavii se zastavil čas. Traband rozdávali naplněnému klubu radost i moudrost

Pražská kapela Traband se v pátek 22.března představila v budějovickém café klubu Slavie, který byl napěchovaný diváky takřka do posledního místa. Tento fakt je skvělý, jelikož ukazuje, že lidé v dnešní době stále chodí na poctivou muziku, kterou Traband bezesporu představuje.

Frontman skupiny Jaroslav Svoboda už dlouhá léta patří k nejlepším textařům, kteří figurují na naší hudební scéně. Jeho texty, které pocházejí přímo ze života nebo je odposlouchá od někoho jiného nijak neobmýšlí vykreslenou realitu. Hyperbolicky řečeno jsou napsány Svobodovou krví, jakoby pro každého z nás.

Traband v pátečním večeru zahrál několik písní ze starších alb, ale většina repertoáru byla tvořena z nejnovější, již sedmé desky kapely s názvem Neslýchané! Tyto písničky jsou opět jakýmisi příběhy, které se tentokrát zaměřují především na téma stárnutí, nostalgie a samozřejmě věčné lásky.

Svět plný bolesti i naděje

Silná slova, která se v dnešní hudební scéně stávají stále více a více pouhým klišé, Traband obrací naruby a překládá nám je v té nejčistší krystalizované podobě – tedy opravdově. Svoboda nám svět neukazuje v populárních reklamových sloganech současných kapel. Jeho svět je plný bolesti, utrpení, ale také naděje a štěstí, které je často pomíjivé a velice krátké. Texty nás dostávají do duchovního prostoru, který je společný pro nás všechny. O to víc se muzika Trabandu stává při živém poslechu posvátnější.

I v pátek z kapely čišela radost z hraní, kterou předávali posluchačům při každém zahraném tónu. Svobodovi skvěle sekundovali jeho věrní spoluhráči Jana Kaplanová, Václav Pohl a Robert Škarda. Kvarteto působilo jako vždy velmi sehraně. Hodnotit samotnou muziku Trabandu je vždy ošidné, jelikož Svoboda je velice inteligentním skladatelem a hráčem. Neustále se snaží svou hudbu posouvat dále. Cesta, která nemá konce se ale určitě neocitnula ve slepé ulici.

Pokud bychom škatulkovali, tak bychom mohli napsat že se jedná o dobrý rock- folk, ale musíme si uvědomit, že hudba této kapely bude vždycky nasycená dalšími rozdílnými prvky. Vskutku konkurovat Trabandu v této škále muziky, by podle mého soudu mohlo jen pár kapel v republice. I proto nás třeba může mrzet, že skupina Živé kvety pochází ze Slovenska. Mimochodem tato kapela mi Trabandy v mnoha směrech připomíná, takže pokud budete mít čas určitě si jejich tvorbu sežeňte.

O Trabandu už bylo napsáno moc slov, která jak všichni víme byly jsou a budou vždy nepřesná, takže pokud si chcete opravdově zabrečet a opravdově se zasmát vydejte se na českého ,,Lou Reeda“ a jeho kapelu.
Rozloučím se slovy z písničky Paní z koloniálu, která je právě ze zmiňované poslední desky: ,,Na světě je přece tolik důvodů pro radost! I když kolem rostou mega-hyper-super-markety. U té paní v koloniálu. Je jako doma, jako u tety.“