The Probe: Sonda, která nezná hranice

The Probe je indie-popová kapela, která se pohybuje na pražské klubové scéně. Ve snové hudbě The Probe nacházíme retro atmosféru starých filmů, kterou vytváří výrazný vokál, hutné kytary a basa s violoncellem a to vše v propojení s elektronickými plochami a beaty. Jelikož kapela chystá na 14. října křest svého debutového EP a protože Miloš Červík je Jihočech, zeptali jsme se členů na pár otázek.

Na úvod začneme klasicky. Představte nám váš projekt a řekněte něco o sobě.

Astrid: The Probe už funguje několik let, po stylových proměnách jsme nechali nazrát repertoár a druhým rokem vystupujeme na klubové scéně. Teď jsou nás v kapele čtyři kusy a byla bych ráda, aby to tak zůstalo… Já a Miloš píšeme texty, melodický linky, aranže pak dáváme dohromady ve zkušebně. Máme spoustu rozdělaných věcí, které volají z šuplíků a krabiček o dokončení. Já zpívám a hraju na klávesy, Miloš taky zpívá a hraje na kytaru, Andrej kraluje base a náš nejmladší a nejkrásnější, Pepa, hraje na violoncello.


Jak jste se k hraní vůbec dostali? Chodili jste do nějaké školy, nebo jste samouci?

Andrej: Tak nejvíc jsme se naučili samozřejmě mimo školu… Hrál jsem původně na klavír, pak jsme se ale přestěhovali, klavír už nebyl k dispozici a já se začal učit hrát na harmoniku – na tu ale v The Probe nehraju (směje se). Hrál jsem taky na flétničku, no a ke strunným nástrojům jsem se dostal, když zemřel John Lennon, to jsem požádal rodiče, aby mi koupili kytaru. Můj kamarád ale dopadl hůř, tomu rodiče koupili k Vánocům jenom kytarovej krk…

Pepa: Já jsem na rozdíl od Andreje začal hrát rovnou na violoncello, to mi bylo asi šest… To jsem měl malý čtvrteční „baby“ cello. Prostě jsem u toho hraní vydržel.

Miloš: No svoje hraní na zobcovou flétnu radši vynechám a půjdu rovnou k věci. V 17 jsem začal s kytarou tentokrát ne kvůli Lennonovi, ale kvůli Hansardovi, kterej je pro mě doteď obrovskou inspirací…

Astrid: U nás doma hrál na nástroj každej, ať už na mandolínu, kytaru nebo klavír… Nikdo se mě ani neptal, jestli na něco chci hrát. Klavír mě magicky přitahoval, ta dřevitá masa a rezonance, dokonce mi voněl… takže láska na první dotek. Horší to bylo s etudama, ty durový popěvky, to mě moc nebavilo. Chození do „hudebky“ jsem si začala užívat, jakmile mi paní učitelka ukázala Debussyho, Martinů, Beethowena a Bacha… Chodila jsem do tý ZUŠky tak dlouho, až to nebylo hezký, pak jsem všechny přerostla (myslím jenom co se týká výšky), udělala maturitu z hudebky a přestala jen interpretovat… Moje největší touhy vždycky směřovaly k vlastní tvorbě a improvizaci…Hned jak jsem dodělala školu, první výplata letěla na hodiny zpěvu a po čase jsem si koupila pořádný klávesy.

Proč zrovna název The Probe, jak vznikl?

Miloš: Název jsem vymyslel před mnoha lety, je to vesmírná sonda, která nezná hranice, stejně jako hudba… písnička, jakmile se jednou narodí, může putovat neznámo kam… do těch hlav všude kolem, naprosto svobodně…

Právě vám vyšlo první demo. Jak celý proces tvoření probíhal? U koho jste nahrávali?

Astrid: Nastal jednoduše pravej čas, máme v repertoáru asi 14 písní a lidem jsme chtěli připravit malou, ale kvalitní ochutnávku. Začala jsem selektovat studia podle toho, kde nahrávají moje oblíbený český kapely… No a díky referenci Republic of Two jsem narazila na studio Biotech Ecsona Waldese. Ten mě svým přístupem k hudbě zaujal nejvíc a celkově si myslím, že jsme si dobře porozuměli. Jak asi všichni z hudební branže dobře vědí, kvalita něco stojí, takže jsme se pustili do kampaně na startovači a díky crowdfundingu a vlastním úsporám jsme dali dohromady finance na debutové EP. Mezi tím jsme pracovali na demáčích pro studio, korigovali texty, výslovnost, aranže. Samotný proces nahrávání pro nás byl vstupem do neznámé říše profi studia. Naštěstí se všechno podařilo. Ecson nestojí jenom za recordingem a mixem, ale také udělal produkci beatů a synťáků, ovlivňoval aranže. Stopy, který posílal, zněly tak dokonale, že jsme ve výsledku korigovali opravdu jenom detaily. Osobně mám z tý spolupráce skvělej euforickej pocit!

Název debutového EP je BEL MONDO, ovlivnil vás nějak známý herec?

Astrid: Na to bych měla reagovat asi já, jakožto jediná ženská v kapele (smích). Bel Mondo znamená krásný svět… Belmondo má prostě hezké příjmení, na jeho filmy jsme koukali s bráškou jako malý pulci a obdivovali, jakej to byl frajer… Album je ale spíš o tom přání, jakej by mohl být svět, kdyby… to by dalo rozvést asi na něco delšího, než rozhovor (smích). Bylo by super, kdyby se Belmondo objevil na křtu…To by byl skvělý skandál!

Kdo dělal design obalu EP?

Miloš: Ilustraci dělal tady Andrej, protože se živí jako profesionální storyboard artist, kresbu má dokonale v ruce. Návrh a grafické úpravy dělala Astrid, která studovala grafiku. Takže jsme to doslova upekli doma (smích).


Astrid: Jasně, já dělala omáčku a Andrej knedlíky (smích). Samozřejmě v tom našem tvoření byly emoce, to k tomu patří… jako když dva lidi dochucujou jídlo a „očuchávaj“ vysledný produkt na plotně…

Jste s finálním produktem spokojení?

Astrid: Jakožto mluvčí kapely (směje se) říkám – ANO!!! Naprosto! Já jsem tušila, že udělat první minidesku bude doslova porod, ale to úsilí a probdělý noci stály za to… Já ani nevím, jak bych to vyjádřila. Hudebně jsme si s Ecsonem naprosto sedli a já jsem šťastná, že jsem tohle dobrodružství mohla zažít. Tvoření je návykový, takže to určitě není poslední kousek z naší dílničky… Už mě napadá námět na singl, ale to musí chvilku počkat…

Nemám škatulky v lásce, ale pro přibližnou představu čtenáře, jak se The Probe vymezují hudebně? 

Miloš: Co se týká stylu, upřímně, sami jsme tápali, bádali, jak to vlastně do šuplíku nacpat. Nebylo to tak, že bychom přišli do zkušebny a řekli si „ jdeme dělat pořádnej rokec“… to propojení nástrojů a osobností přineslo novou zvukovou syntézu, kterou řadíme do škatulky indie-alternative. Inspirujeme se všude možně, takže výsledek není upoutaný na jeden hudební styl.

Názory posluchačů jsou i takové, že lepší by bylo používat češtinu. Co si o tom myslíte vy?

Astrid: Tohle doporučení asi nelze používat univerzálně. Některý žánry zní skvěle v češtině, některý s vazbou na styl, který pramení z jiné kultury, zní přesvědčivěji v angličtině, nebo v jiném jazyce. Přísahám, že to z naší strany není žádná póza ani kalkul. Texty mě prostě v angličtině napadají a proto je tak píšu, nejde o přetextovávání, nebo snahu bejt světový… prostě to plyne, já tomu věřím, to mi velí intuice… Možná v tom má prsty mamka, která učí angličtinu… Obraťte se na ní (směje se).

Miloš: Na tohle téma jsme udělali krátký dokument, který si mohou intelektuálně založení posluchači najít na YouTube…(smích). Věřím, že angličtina u nás, myslím, podporuje libozvučnost, než že by naší hudbě ubírala body… Ty pomyslné kořeny naší tvorby vedou spíš do anglosaských zemí…

Jaká hudba vás oslovuje? Máte nějakého oblíbeného hudebního intepreta? Která deska vás za poslední dobu nejvíce zaujala?

Miloš: Ten hudební vrchol pro mě představuje určitě Jeff Buckley, miluju taky magickou tvorbu Radiohead…

Pepa: Já poslouchám kde i co… většinou indie a alternativní kapely. Hodně se mi líbí Daughter, Of Monsters and Men, nebo Woodkid…

Andrej: Já poslouchám v poslední době hodně experimentální hudbu, různé syntetické zvuky… Doma nejvíc posloucháme Talking Heads.

Astrid: Já mám ráda různé hudební žánry… záleží na situaci. Dřepy dělám zásadně s funkem nebo housem ve sluchátkách… Běhám s albem od Bonobo The North Borders. Když si chci hudbu maximálně užít, sáhnu po legendě Massive Attack. Jejich album Mezzanine je podle mého soudu nepřekonaná nádhera… Když jsem to slyšela poprvé – na kazetě! – naprosto mě to uchvátilo. Tu a tam ale dostanu záchvat a chci slyšet tvrdej rock, tu metal… miluju hudbu, která je dobře zpracovaná, má náladu a náboj… nemám ráda žánry, který jdou jenom po povrchu… V poslední době mě oslovila hudba Adriana T. Bella, je to takový krásný dream retro…

Co koncertování v zahraničí? Máte již nějaké vystoupení za sebou? Jak se vám hrálo? Nemyslím přímo s formací The Probe, ale třeba i v rámci jiných projektů.

Miloš: Něco se rýsuje, velká příležitost, ale nechci to zatím prozradit. Až bude „ruka v rukávě“, určitě se pochlubíme… (směje se). Koncertování v zahraničí určitě plánujeme, všechno je otevřené. Teď se ale maximálně soustředíme na vydání alba Bel Mondo a přípravy křtu EP.

Astrid: Mám sbaleno za půl hodiny, takže jakákoliv příležitost nastane, beru baťůžek a jedu… kamkoliv, kde nejsou moc velký pavouci (smích).

V úterý 14. října máte křest nového EP v pražském klubu Rock Café. Těšíte se? Pozvěte nás...

Astrid: Těšíme se maximálně! Buďte u toho, bude to velká událost a my uděláme všechno pro to, abyste si večer užili. Dort už je objednaný, pracujeme na projekcích, ladíme košile a struny a hrozně moc se těším na vás, protože to je to nejkrásnější na celým muzicírování. Živá hudba pro lidi a komunikace. Z toho žijeme a proto to všechno děláme…

Miloš: Sledujte náš Facebook, kam dáváme zákulisní informace a nejrůznější pikantnosti ze života kapely.


INFO:
Zpěv a piano: Astrid Hudečková
Zpěv a kytara: Miloš Červík
Violoncello: Pepa Kaplan
Baskytara: Andrej Kostić

První song z nového alba Bel Mondo si můžete poslechnout na Bandzone:
http://bandzone.cz/theprobe

FB stránka kapely:
www.facebook.com/probeband

Oficiání web The Probe:
www.theprobe.cz

Foto: archiv The Probe