Režisérka Zuzana Piussi: Dcera se bála, že skončím ve vězení. Nebylo to příjemné

Zuzana Piussi. Slovenská režisérka a dokumentaristka, jejíž jméno znělo poslední měsíce hlavními zpravodajskými relacemi i texty v souvislosti s trestním stíháním za film Nemoc trestní moci. V něm mapovala poměry ve slovenské justici. Za Zuzanu Piussi, jíž hrozilo vězení a téměř milionová pokuta, se postavilo mnoho lidí ze Slovenska i Čech. Režisérka se však nevzdala a do filmotéky přidala další film Od Fica do Fica. Slovenská kina ho odmítla promítat, ale objevil se v programu festivalu filmů o lidských právech Jeden svět. Promítá ho táborská část, a to v sobotu 23. března od 20.30 hodin na ZŠ Bernarda Bolzana. A Zuzana Piussi přijede diskutovat. Program a info o festivalu: www.kulturne.com/clanek/subkultury-vyjdou-do-ulic-tabora-zacina-nabity-program-jednoho-sveta-2013

Nějak mám potřebu se zeptat. Jak se máte?
Děkuji. Mám se velmi dobře.

Na táborskou část festivalu Jeden svět přijedete diskutovat o svém filmu od Fica do Fica. Předpokládám, že ho spousta lidí neviděla a někteří ho uvidí poprvé. Můžete na něj pozvat, co diváky čeká...
Je to film o situaci, ve které se ocitla slovenská společnost po dvaatřiceti letech budování demokracie. Myslím, že v České republice to není o moc lepší.

Už jste se jistě setkala s reakcemi na film, jaké byly a jaké se dají předpokládat zde, kde je situace známá z filmu podobná?
Reakce jsou vždy různé. Jsou lidé, které film potěšil, a jsou i tací, které pobouřil. Anebo si myslí, že jsem měla natočit něco jiného, s jinými lidmi, na jiné téma. Kritiky je vždy dostatek. O tu není nikdy nouze.

Slovenská kina ho odmítla promítat. Jistě jste to již komentovala a rozhodla se film šířit jinými cestami, například internetem. Změnila se už situace nějak a můžete přístup ještě s odstupem času okomentovat.
Situace se od tehdy příliš nezměnila. Když multiplexy náš film odmítly, hledali jsme jiné možnosti. Už to neřeším, ať si promítají, co chtějí.

Když jsme u festivalu. Co pro vás znamenají lidská práva a svoboda projevu v osobní rovině a jak vnímáte tento festival, jeho cíle?
Všichni lidé jsou si rovní. Nikdo nemá právo sahat druhému na život a svobodu. Je důležité o těchto věcech hovořit. I když se ideály osvícenství nikdy nepodaří prosadit, musí být vždy někdo, kdo se nebojí říct, kde je pravda. I ti politici, kteří se rádi vysmívají lidskoprávním aktivistům, aby mohli čínskému premiérovi lést s prominutím do pr...., to ví. Myslím tím lidi jako Nečas, Klaus nebo Fico. Kdyby je někdo zavřel, jen tak z politických důvodů, byli by první, kteří by se svých univerzálních lidských práv domáhali. Podívejte se na Ratha.

 Lidská práva jsou a zřejmě budou denně porušována, ať jsme kdekoli, a na festival chodí lidé, kteří to většinou vědí a uvědomují si to. Neměla byste nápad, jak se dnes dostat i k těm, kteří žijí v "nevědomosti" (či lhostejnosti), jak je zaktivovat? Mám pocit, že vám se to díky “skandálnosti” filmu Nemoc třetí moci povedlo, i když za “bolestivou” cenu...
Chcete po mě příliš. Jsem jen poměrně slabá žena s kamerou. Nevím, jak věci změnit. Nemám žádný recept. Film Nemoc třetí moci byl v podstatě propadák, všimlo si ho prá lidí. V podstatě malá skupina. Přišlo trestní stíhání, potom se z toho stala kauza.

Před pár měsíci bylo zastaveno trestní stíhání. Jaké pocity jste v průběhu celé této nepříjemné věci měla?
Rozhodně to nebylo příjemné. Mám děti. Moje dcera se toho doopravdy moc polekala. Vůbec to nebylo příjemné. Ještě před tím měla podobné problémy novinářka Zuzana Petková. Nikdo se jí nezastal a opravdu to vypadalo, že skončí ve vězení.

Spousta lidí by možná ze strachu přestala točit, nebo by možná emigrovala. Vy jste řekla, že točit pořady o vaření nebudete a koneckonců to potvrzuje i námi promítaný snímek. Měla jste ale nějakou slabší chvilku, kdy jste si řekla: a co teď?
Moje problémy nesouvisí s nedostatkem motivace či chutí natočit filmy. Se strachem je třeba se vyrovnat. Slabší chvíle spíš souvisí se širším problémem financování filmů na Slovensku. Je velmi těžké na film sehnat peníze a mnohdy jsem filmy dělala bez jakékoli podpory. Nejsem sama a nemůžu si dovolit zůstat bez příjmu. Často jsem uvažovala, že budu pracovat v restauraci jako číšnice. Mám hotelovou školu, takže je to jedno z řešení.

V případě emigrace, kam by to bylo?
Potkala jsem se s americkým velvyslancem, zajímal se o můj případ jako první. Kdyby bylo nejhůře, poprosila bych ho o pomoc.

V Čechách jste měla poměrně silnou podporu. Jaké to pro vás bylo?
Bylo to pro mě důležité. Velmi mi to pomohlo psychicky.

Ptám se, protože když se vyjadřuje podpora Tibeťanům, mnoho lidí se od toho distancuje ze dvou důvodů. Strachu, že jim někdo něco udělá. Nedejbože Čína. A druhým důvodem bývá to, že prý to nemá cenu.
Ti, co se bojí, už se odsoudili sami. Bát se Číny ve vlastní zemi musí být opravdu hrozný pocit! Podle mě má obrovskou cenu, pokud víte, že ve své situaci nejste sami. Zažila jsem to na vlastní kůži, takže vím, o čem mluvím.

Jak vlastně vidíte Čechy a současnou politiku? Jsme stále bratia?
Českou politiku trochu sleduji. Nejsem odborník, ale vím kdo je kdo. Hodně jsme toho spolu prožili, takže si myslím, že jsme stále bratři ve zbrani. Bojujeme za to, aby naše děti žily v normálních poměrech. Aby o nich nerozhodovali gangsteři. S trochou štěstí se to podaří.

V médiích a politice sílí cílené vyvolávání strachu v lidech...
Politici šíří strach hlavně proto, že mají strach oni sami. Mnozí z nich vědí, že se dopustili věcí, za něž by měli být potrestaní!

Z čeho máte například strach vy?
Momentálně z ničeho.

Mohla jste režírovat jakékoli filmy. Vybrala jste si dokument a ještě k tomu "jdete po krku” těm, kteří nám vládnou či nás soudí a mnohdy skandálně. Co vás k tomu přivedlo? Hraje v tom roli morálka, či s prominutím ego či adrenalin?
Těžko říct. Jsem taková, ja jsem. Nazaobírám se sama sebou až tak detailně. Vždy jsem dělala jen to, co mě bavilo.

Můžete prozradit, naznačit, jaký bude vás další film, o čem?
Ráda bych natočila hraný film podle scénáře mé sestry. Velmi se na to těším. Dostaly jsme dokonce z Audiovizuálního fondu peníze na realizaci projektu, takže doufám, že se to podaří.

Dostala jste letos cenu morálky FITES. Co pro vás znamená, je to třeba cena útěchy, satisfakce za ty měsíce?
Je to určitě cena útěchy a satisfakce. Ale radši bych dostala cenu za dobrý film než za to, že jsem skoro skončila v base.

Když už jste tehdy zmínila vaření. Vaříte ráda?
Vaření beru jako denní povinnost. Ale vařím celkem ráda.

Stíháte ještě vůbec divadlo? Jakékoli účinkování v něm či jen návštěvy.
Hrát divadlo už nestíhám. Je mi to líto, protože ho mám velmi ráda. Do klasického divadla příliš nechodím. Nedávno jsem byla v jednom známém bratislavském divadle a zdálo se mi to velmi špatné, přesto že šlo text mého oblíbeného autora Thomasa Bernarda. Mám už ráda asi jen ten typ divadla, který jsme dělali ve Stoce a později Skrate.

Co dělá Zuzana Piussi, když si chce odpočinout?
Čtu. Různé věci. Naposledy jsme četla knihu Paula Johnsona o Darwinovi. Ta mě doopravdy velmi zaujala. Johnson je věřící křesťan, Darwin byl ateista, přesto o něm Johnson napsal velmi krásnou knihu. Bez předsudků a s obdivem, který si ten člověk zaslouží.

Jaký by podle vás měl být ten jeden svět?
Ale to je vaše práce. V tom vám fakt neporadím.