PŘIDAT
AKCI
POSLAT
PLAKÁT
RYCHLÝ KONTAKT


Módní designérka Liběna Rochová: V jednoduchosti je krása

Módní designérka Liběna Rochová: V jednoduchosti je krása

Pátek, 23.05.2014 / rozhovor

 

Spektrum tvůrčích činností oděvní designérky Liběny Rochové je velmi široké. Na české scéně, kterou velmi často zastupuje v zahraničí (výstavy a přehlídky ve Vídni, Paříži, Lyonu, New Yorku, Düsseldorfu, Los Angeles), působí řadu let a její odborné předpoklady a schopnosti jí dovolily navrhovat divadelní, filmové a scénické kostýmy, umělecké objekty na tělo, róby pro vystoupení zpěvaček i běžné civilní zakázky, kolekce prêt-à-porter a konečně oblast nejprestižnější pro každého módního tvůrce – kolekce unikátních modelů. Zaměřuje se na volnou a individuální tvorbu, která je více otevřená výtvarné než ryze oděvní formě.

Začněme trochu zeširoka. Co vás k módě přivedlo? Bavilo vás malovat už od dětství? Šila jste oblečky na panenky?
Vyrůstala jsem v kultivovaném a kulturním prostředí. Objevovala jsem poklady své babičky, plesové šaty, boty… Na hezké oblečení se u nás dbalo, ale ruku v ruce s celkovým vychováním. Oblečky na panenky jsem nešila, zajímala jsem se o autíčka a prodávala na ulici před naší vilkou své obrázky. Původně jsem chtěla studovat divadelní kostým, zajímala jsem se o etnografii, byla jsem blíže výtvarnému světu. Asi proto je má tvorba blíže fashion art. I když dvakrát ročně prezentuji limitované sezónní kolekce a věnuji se solitérní tvorbě, tedy zakázce pro klientelu.

Jste jednou ze stálic našich módních designérek, které se dokázaly prosadit a laťku kvality své práce drží velmi vysoko. V čem se podle vás vnímání módy v naší malé zemi, poznamenané totalitou, za posledních dvacet let proměnilo?
Naštěstí nastupuje nová generace, která není poznamenána. Na druhé straně začíná být velký zájem o kreativitu a tvorbu designérů z postkomunistických zemí. Vnímání módy bylo u nás silně ovlivněno režimem. Je těžké prosadit se ve světě, kde ročně školy vyprodukují stovky nadějných oděvních designérů… Když jsem začala v devadesátých letech prezentovat svou tvorbu v zahraničí, přijetí bylo fantastické. Následná spolupráce, například s oděvním domem v Antverpách, úspěšná, věci se prodaly ihned, ale pan majitel byl ostražitý, měl obavy obchodovat s Českou republikou… Nakupování látek na Première Vision v Paříži u špičkové švýcarské firmy bylo ze začátku také problematické, ale stala jsem se jejich pravidelným klientem, platím řádně, uznávají mou práci… byli překvapeni, když na Première Vision viděli vedle svého stánku velké fotky mých modelů pro Austrian Embroideries. Zkušenost z mých častých prezentací ve světě mi potvrdila, že jsem musela, vinou „svého původu“ z postkomunistické země, vynaložit více energie a sil…

Jak jsou na tom Češky s oblékáním a vnímáním módních trendů?
Nemám valné mínění o vkusu českých žen. Viz odpověď výše. Ale mění se to… České ženy jsou málo odvážné, bojí se barev, osobitosti… Naše ženy by si měly vážit samy sebe, měly by brát módu jako hru s fantazií a osobitostí.

Co vy sama nejraději nosíte? Oblékáte se výhradně do vlastních modelů, nebo zavítáte ráda i ke konkurenci?
Ráda nosím jednoduché modely se zajímavým detailem. Jsem minimalista i v počtu modelů. Přes den nosím konkurenci a LR, na večer výhradně „sebe“.

Je i pro průměrnou ženu dosažitelné, aby čas od času „šila“ u vás? Ptám se i proto, že existuje jakýsi „všeobecný názor“, že nechat si ušít oblečení na míru, musí být neúnosně drahé.
Ano, jistě že může. Oblečení na míru je přirozeně nákladnější než konfekce, ale myslím si, že je důležité mít „model na míru“, to znamená, že perfektně sedne, návrhem odráží osobnost nositelky. V mém ateliéru tvoříme modely originální, tedy s každou klientkou mluvíme o látkách, které jsou pak objednány speciálně pro ni, o stylu, předkládám jim návrhy ke konzultaci. Modely osobně zkouším, jsem ve styku se zákaznicí po celý proces tvorby její zakázky. Mám štěstí na skvělý tým krejčích.

Je podle vás něco, co by nemělo chybět v šatníku žádné ženy?
Záleží na osobnosti nositelky, ale neměly by asi chybět „malé černé“, pak kalhotový kostým a dlouhé šaty. Samozřejmě záleží na příležitosti. Jiné jsou dlouhé šaty na koncerty, na plesy atd.

Pracovala jste i na divadelních a filmových kostýmech. Co vás baví víc? Vytváření vlastní módní kolekce, nebo podobná spolupráce?
Pro divadlo a film jsem navrhovala minimálně. Věnuji se fashion art, inspirativním kolekcím, kde je tvorba blíže k volnému umění. Tvořím papírové objekty – oděvy. Dvakrát ročně představuji limitované nositelné kolekce. Baví mě obě polohy, jedna inspiruje druhou.

Jak obtížné je pro české designéry prosadit se v zahraničí? Mají vůbec šanci konkurovat světově známým značkám a jménům jako Valentino nebo Vera Wang?
Pro každého je těžké se prosadit… všude. Talent je 20 %, 60 % pracovitost, 20 % štěstí. Konkurence je obrovská. Jednodušší to mají studenti z prestižních škol v cizině, kde jsou sledováni hledači talentů z módních domů. Důležitá je účast na světových prestižních soutěžích pořádaných pro studenty oděvu. Pevně věřím, že nastane chvíle, kdy i český návrhář zaboduje ve světě a bude směle konkurovat známým značkám. Ale aby se tak stalo, musí za ním stát silný finanční partner…

Zaznamenala jste v posledních letech nějakého mladého návrháře nebo návrhářku, kteří vás svou tvorbou opravdu zaujali?
Vedu ateliér designu oděvu a obuvi na UMPRUM, kde vidím velmi talentované studenty. Jsou kreativní, mají úspěchy, náš ateliér se prezentuje velmi úspěšně jak v ČR, tak ve světě.

Existuje osobnost, kterou byste si přála obléknout, a zatím se vám to nepodařilo?
Takové cíle si nedávám. Mám štěstí na klientky, které oblékám… jsou to zajímavé a osobité ženy s citem pro estetické vnímání.

Foto: Archiv Liběny Rochové


Autor: Monika Petráková






Související články

 

 




Kultura dnes


Exfanta 20 let

Hudba / koncert / Folk/spirituály/renesance
KD Kaplice Linecká 305
19.11.2017 - 19.12.2017 od 19:00 hod.
vícedenní akce