Lumír Slabý a Teodor Buzu vydali čtvrtou sbírku. Bude pohlazením mozolnatou rukou

Deset let společné tvorby oslaví táborský básník, cestovatel a hudebník Lumír Slabý a moldavsko-český akademický malíř Teodor Buzu čtvrtou společnou knihou. Básnickou sbírku Zkouška sirén přivítají na vernisáži výstavy obrazů Sirény ve čtvrtek 16. ledna od 19 hodin v Divadle Oskara Nedbala. Nebude chybět ani koncert a autogramiáda.

Lumír Slabý vydal již pět sbírek, z toho čtyři s výtvarníkem Teodorem Buzu. „Ve Zkoušce sirén jsem nakombinoval nové básně s několika staršími, dokonce až dvacet let starými. Ty jsou trochu upravené, z dnešního pohledu jsem v nich některé osobní prvky nepociťoval jako důležité," říká o novince, která vyšla v nákladu 1500 kusů, autor textů. Novinkou také je, že jedna z básní vznikla podle obrazu Teodora Buzu. Vždy je tomu totiž naopak.
„Obrazy ale nejsou popisné. Dělám je podle nálady. Každý člověk má k básničkám své představy a já se nechci trefit do jeho imaginace, spíš se ji snažím čtenáři rozšířit,“ popisuje postup tvorby ilustrátor. Největším problémem prý je, udělat si pořádek v Lumírových ženách. Čím více se ho prý snaží výtvarník udělat, tím větší je to chaos. Lumír Slabý však jedním dechem dodává, že v nich pořádek sám nemá.
„Kniha je jako vždy věnovaná zejména ženám. Doporučená poloha četby je v horizontální poloze, o samotě a v šeru,“ usmívají se potutelně autoři. Lumír Slabý doplňuje, že básně jsou samozřejmě inspirované konkrétními ženami a zážitky.

Hendikepovaný ilustrátor

Čtrnáct básní doplňuje stejný počet maleb a nově texty s malbami propojují v zápatí stránky i kresby. Sbírka se věnuje ženě jako fenoménu – ženě jako siréně, ženě jako múze. Samotný název Zkouška sirén podle autorů vyzývá čtenáře k hodnocení.

„Jsme spokojení s tím, jak kniha dopadla, protože je to vždy loterie. Dlouho jsme hledali například vhodný papír na obálku, vždy jsme využívali strukturovaný papír, tentokrát ale měla být obálka jemná. Nikdy také nevíte, jak vyjde tisk a hodně jsme ho hlídali. Je to boj mezi technikou a lidským faktorem. Nakonec se zdařil i díky fotografovi Vlastimilu Slabému, u něhož byla znát přidaná hodnota - tedy že je umělec, ne jen chlapík z tiskárny,“ říká Teodor Buzu, který na ilustracích strávil rok práce.
„Jsem trochu hendikepovaný, protože Lumír psal, když měl múzu. Já to vše musel mít v hlavě a čekat, až přijde. A to víte, není to jen tak, rok myslet na Lumíra a přitom malovat ženy,“ poodhaluje s úsměvem z tvorby ilustrací. Nejvíc práce udělal v létě a kniha je pro něj vždy impulsem, aby dělal nové věci. „Nemohu se přeci opakovat! A navíc pak mohu cyklem prezentovat své dílo,“ doplnil ilustrátor.

Pohlazení mozolnatou rukou. Zdarma!

Jako vždy, Lumír Slabý knihu zdarma rozdává kolemjdoucím na ulici i českým osobnostem. Knihu už proto má „semaforský“ Jiří Suchý, Iva Bittová, Jana Koubková, Dagmar Havlová, Marek Eben, Jaromír Nohavica či otec babyboxů Ludvík Hess.

Ačkoli se setkává s kladnými reakcemi, pro některé lidi je těžko pochopitelné, že vezme nejméně 50 000 korun a rozdá je. „Přáním je, aby si četba našla místo v každodenním životě. Má být pohlazením, i když občas mozolnatou rukou. To je důvod, proč sbírku rozdávám zdarma. Za pohlazení se přece nemá platit a co je zadarmo, je vždy lepší. Je to čistá radost,“ vysvětluje Lumír Slabý.

Jisté také již je, že zde něco po autorech zůstane. „Lumír to bere nesmírně vážně. Když odjížděl na cestu do Kolumbie, vzal peníze a dal je ke mně, abych mohl v případě, že by se mu něco stalo, sbírku vydat. To mě nakonec donutilo uklidit, protože jsem peníze schoval opravdu důkladně,“ směje se Teodor Buzu. Podle něj je Lumír stále zamilovaný. „To je výhoda i povinnost k tvorbě. Jsem sám, takže vždy naštěstí nemá žádná jiná nárok žárlit,“ poznamenává básník, který na vernisáži výstavy a sbírky zahraje se svou kapelou Starý psi a mladý kočky revival nové skladby – zhudebněné básně.

Dva indiáni

Je potřeba také připomenout, jak se na společnou cestu před deseti lety vydali. „Teodora jsem tehdy potkal na náměstí v Táboře. To už jsem měl za sebou první sbírku a on mi vynadal, proč jsem mu neřekl, aby ji ilustroval. Tak to začalo,“ vzpomněl na začátek Lumír Slabý.

S nadsázkou pak říkají, moldavský indián se dal dohromady s českým. Přestože mají zcela odlišné kořeny a životní styl, spojují je dvě „Ž“ - láska k ženám a životu. „Láska je pro umělce důležitá. Kdo tvrdí, že dělá v umění něco nového, je špatně informovaný. Šokovat lidi je sice v módě, ale často se z toho vytrácí umění,“ míní autoři.

Kniha Zkouška sirén bude zdarma k mání na vernisáži, zájemci ji najdou také v knihovnách a na akademické výtvarné půdě AVU v Praze.
„Někdo udělá jednu věc a chlubí se tím celý život. Jenže když děláte první knihu, nevíte nic, je to pokus. Druhé už lze říkat pokračování, třetí je pak řádem a čtvrtá už je tradice, a to je pro mě důležité,“ uzavírá Teodor Buzu s tím, že je rád, že v kritické době si mohou dovolit luxus - dělat kulturu a zadarmo. Výstava nabídne dvakrát více obrazů o formátech 60x40 než je v knížce, ale všechny, které vznikly v inspiraci novou sbírkou, se ani tam nevejdou.

Ukázka básní Lumíra Slabého

Mezidech

Rytmus je poraněný had
slyšíš jak šustí mezi slovy?
posuny v čase zrychlují se
už nestíháš je dobíhat
korálky zvuků útržkových
letmo pohozené u cest
i tuhle pomatenou píseň
po svém je žít nech
když posloucháš svoje srdce
taky tajíš dech ?

Miráž

Jsem lampář
co světlo v prstech drobí
jak lékárník svou drogu
do trojrozměrné doby
když zasní se
když oči zapomene
na dívčím bříšku
nožce pokrčené
v útoku nebo slastném uvolnění
jsem světlonoš a ozářím tě
a světlopádem na klenot tě změním
sám poloskrytý
kořist vlastní sítě...