Kreslířka Anett: Druhé já by muselo hodně zlobit, abych vyhledala doktora!

 Poslední možnost zhlédnout jedinečnou výstavu kreseb autorky Anett  v táborském klubu MP7 už byla. Přišli jste o ni? Nevěšte hlavu, už teď chystá další, větší. Dvaadvacetiletá Aneta Kosobudová kreslí zcela specifickým a originálním způsobem. Sama styl označuje jako dekadentní intuitivní folklor pop punk. Aneta Kosobudová studovala SUPS sv. Anežky České v Českém Krumlově, obor Užitá malba. Tu prodala i například na plakátech, potiscích skateboardů a triček. V tomto oboru se stala budějovickou vítězkou soutěže Doodle Art.
Aneta bydlí v Olší u Opařan. Má dva psy Bellinku II. a Čikinku. Miluje špenát, bramborovou kaši, tatarku, česnek a ostrá jídla. Ráda přivoní k levanduli, fialce a šeříku. Nesnese egoisty a falešné lidi. Nenávidí až miluje růžovou barvu.

Obligátně, kdy jsi poprvé zjistila, že ti vlastně kreslení jde?
Ve třeťáku na střední škole.

To je dost pozdě, ne? Jsi před tím nikdy nekreslila?
Před tím jsem samozřejmě kreslila, ale nijak extra. Na základní škole ve všech předmětech krom těláku úplná klasika. Doma jsem občas v dlouhé chvíli něco nakreslila a lidem v okolí se obrázky líbily. Nevěděla jsem kam na střední, tak jsem zkusila rovnou uměleckou.

Proč zrovna kresba? Tou hodně lidí začíná coby děti s pastelkami a pak většinou přejde k malbě, grafice a podobně. Ty jsi ale zůstala…
Na malbu ještě klidně může dojít. Není mi šedesát. Kresba mně a mým detailům naprosto vyhovuje. Studovala jsem malbu, ale od pláten jsem měla neustálou potřebu utíkat. Učitelé mě nakonec začali podporovat a zadávali mi kresebné úkoly jako návrhy potisků na trička, potisky na skateboardy a tak.

V kresbě potisků na trička jsi se dokonce stala vítězkou. Co pro tebe znamenala výhra, a nezvažuješ, že by ses této tvorbě věnovala hlouběji?
Soutěž proběhla někdy v listopadu 2009, vyhrála jsem s obrázkem z roku 2008. Výhra pro mě byla zázrak, vzhledem k okolnostem, kdy kolem mě byli samí vysokoškoláci. Z výhry v podobě kolekce triček s mým potiskem jsem měla radost. O tvorbě potisků jsem pak přemýšlela. Před nějakou dobou dokonce dost intenzivně, ale teď jsem střízlivější a tomuto odvětví zatím nechávám jen otevřená vrátka. Vlastně je nyní nechávám otevřená spoustě věcem, které s jakoukoliv aplikací mé tvorby nějak souvisí ...

Čím vším momentálně kreslíš?
Poslední dobou jsem kreslila převážně propiskou, barevnými fixy, gelovkami, černým rýsovacím fixem, pastelkami. Určitě mám v plánu se vrátit ke kresbě tuší, ale to snad až vyměním postel za stabilnější pracoviště.

Kdes přišla k tomuto specifickému stylu, inspirovala ses třeba něčím někde?
Ten přišel úplně sám. Asi je vrozený nebo co. Neumím kreslit jinak.

Můžeš ho nějak popsat?
Popiš svůj styl. Pro mě jedna z nejděsivějších otázek. Nikdy jsem to nedokázala tak, aby si člověk, který ode mě nikdy nic neviděl, dokázal udělat alespoň přibližný obrázek toho, co tvořím. Přítel u jednoho z mých obrázků označil můj styl jako folklor punk, možná bych ještě dodala pojmy jako dekadentní, intuitivní a popový. A máme z toho dekadentní intuitivní folklor pop punk. Tak, a teď jsem ho alespoň pojmenovala, když ne popsala. Ale je to stejně nic neříkající. Takže, zatím nemůžu.

Už jsi říkala, že jsi výtvarné umění studovala. Vím, že to zkoušíš dál. Kam to je a proč to nejde?
O vysokou školu jsem se pokoušela letos už potřetí – dvakrát to byl UMPRUM v Praze a jednou AVU, která nebyla tak úplně marná. Konečný verdikt byl ale pokaždé „neuspěla“. Přestávám mít náladu na jakékoli pokusy a možná radši dál porostu jako dříví v lese. A proč to nejde? To kdybych věděla, tak pak to snad i půjde.

Lze myslím říct, že tvé obrazy jsou vnímány jako surrealistické. Jaký podíl v nich třeba tvoří realita a kolik je v nich snového?
Tady bych si troufla říct, že zhruba osmdesát procent tvoří realita a zbytek jsou sny. Procenta reality můžou znít přehnaně, ale spousta snově vypadajících věcí jsou stylizované realistické prvky. Surrealismus je pojem, kterému se určitě ve spojení se svojí tvorbou nemůžu a nechci bránit, ale vyloženě můj styl to není.

Osmdesát procent reality? Takže se v tvých obrazech může někdo najít?
Téměř v každém se může někdo najít .

Kdo například? Maminka, tvůj pes, přítel…? Je v současných obrazech někdo takový?
Když na to přijde, klidně všichni v jednom obraze! Nevím, který konkrétní obraz by to nyní mohl být, ale určitě tu možnost nemůžu vyloučit.

Co pro tebe ale znamenají sny?
O snech by se dalo psát dlouho. Sny pro mě znamenají víc, než si sama v reálu připouštím. Hlavně je mám velkou měrou spojený s intuicí a intuice je pro mě vrozenou vodící linkou, takže asi tak.

Pomohla ti v životě intuice už nějak zásadně?
Těžko říct, občas mi splývá intuice s rozumem, do toho se někdy mísí mé druhé já. Těžko říct, opravdu nevím. Cože? S rozumem?

Jaký byl tvůj nejstrašnější sen v dětství či v poslední době, vzpomeneš si?
V dětství jsem mívala jeden děsivý sen, který se často vracel. Zdálo se mi o postavě, celé černé, která přïjde k mé mamince, jež sedí na posteli před zrcadlem, a kus jí ukousne. Celý krátký sen byl černobílý. V současné době jsou nejstrašnější sny, ve kterých mám zařezané střepy v dlaních a hrozně živě mě rány bolí, štípou, řežou. Pro lidi, kteří mě znají jen dodám, že sen se střepy se mi nezdává posledních pár měsíců, ale přibližně plus mínus tři roky…


Bojíš se těch snů? Myslíš, že jsou odrazem něčeho v tvém reálném životě?
Odrazem něčeho v reálném životě sny jsou, částečně. Ale nebojím se jich.

Druhé já, horrové sny. Byla jsi s tím někde u doktora? Nebo je to jeden ze zdrojů inspirace a tudíž to necháváš být a bavíš se tím?
Bavím se tím určitě a podvědomě to může být i zdrojem inspirace. Strašidelné sny nejsou nic výjimečného. A druhé já? To by musela holka hodně zlobit, abych měla potřebu vyhledat doktora!

V obrazu máš vždy hodně příběhů, připomíná mi knihu. Čteš ráda?
Čtu ráda, i když poslední dobou míň, ale odvažuji se to svádět na nedostatek času. Knížky mám ráda a mám dokonce v plánu se v daleký budoucnosti o nějakou pokusit. Sháním ilustrátora. Zn.: Nespěchá!

Unikáš skrze svá díla do jiného světa?
V momentě, kdy na něčem pracuji, unikám jinam. Určitě. Ale je to spíš únik do jakéhosi transu, který se až podle výsledků na papíře mísí se světem, v němž třeba zrovna vytvářím, v hlavě dotvářím a vymýšlím si příběhy ke konkrétním výtvorům, byť teprve začatým. Samozřejmě čím víc přikresluješ, tím víc se ty příběhy mění a ustálí se až v úplném závěru. Je to sranda.

Když je realita v tvých obrazech tolika procentní, proč utíkáš mimo ni?
Proto, abych se sžila s hlavním objektem, převážně zvířátkem, na papíře a dokreslila mu něco, co pro něj bude možná užitečné, možná zábavné atd.

Zvířátka? Takže jsou to takové bajky, v nichž se snažíš hrdinovi pomoci nějakou věcí z lidského světa, která by mu mohla pomoci v životě?
Přesně naopak! Snažím se jim pomoct dostat se více do našeho světa.

Co je to třeba za věci, které jim přikresluješ?
Jsou to například zbraně. Od nožů, po sportovní pistole, hračky a drobné předměty, které jsou běžnou součástí našich životů.

A náš svět ti přijde lepší?
Nepřipadá mi lepší. Máme ale spoustu možností, kterými si ho můžeme vylepšovat a spoustu možností, které nám více škodí, než pomáhají. Ale zvířata do našeho světa patří.

Myslíš, že zvířata znají humor, jak asi podle tebe vypadá?
Ze zvířat, která mě teď napadla: pes – ano, opice- ano, had- ne! Beru zpět. Všechna zvířata mají smysl pro humor. A je to skvělý, velmi inteligentní, tak trochu decentní humor. Zajímalo by mě, jaká je skutečnost.

Kde bys třeba ráda žila?
V Říši Divů.

Jaké si to tam představuješ?
Tedy, ne že by tady mezi námi nebylo dost přízraků a divných věcí, ale taková pohádková říše divů by byla úplně ideální. Všechno a všichni by měli tu možnost promluvit a k tomu by byl každý obdařen nějakou super mocí. No, a jestli bych měla být víc realistická, tak by mi stačil svět, kde by celé dny svítilo sluníčko.

Přízraky a divnými věcmi myslíš něco, někoho konkrétního?
Každý a všechno se může zdát divný. Nemyslím ..

S čím je pro tebe spojená super moc?
S nadpřirozenem, určitě. Vypadá tak, že můžeš cestovat v čase, prostoru, zmizet můžeš kdykoliv, kamkoliv, neviditelný smíš být. Každá taková schopnost by byla odměnou za dobrý skutek, nebo dobře vykonanou práci. Třeba. Pohádka.

Má někdo takovou moc na tomto světě?
Veverka s plastovými kuličkami místo očí, ořechem a pilníkem na nehty mezi ploutvemi.
A někdo reálný?
Ne.

Tvé obrazy jsou mnohdy takové smutné. Smutek je však ve finále brán s nadhledem. Ztotožňuješ se s nimi? Vždy jsi taková veselá…
Vždy? Ne! Nejsem blázen! Smutek určitě v některých obrazech cítit je, třeba proto, že jsem nebyla zrovna úplně při dobré náladě. Ale když na obrázku pracuješ delší dobu, věci se ti v hlavě rozleží a ve chvíli, kdy si řekneš „proč?“ přichází chvíle pro nadhled. Pár obrázků, se kterými se ztotožňuju, je. Ale samotné tvoření pouze na základě emocí je pro mě pasé. Možná jen pro zatím, kdo ví.

Jsou to poměrně složitě propracované kresby, jak dlouho ti jeden obraz trvá udělat? Pokud nejsem časově omezená, jsem schopná pracovat měsíc na obrázku, který bych při troše vůle měla hotový třeba za týden. Přibližně taková doba na obrázek stačí, pokud je čas a maximální formát A4.

Čeho bys ráda jednou docílila, v tvorbě, v životě…
Ráda bych byla sama se sebou spokojená. Po všech stránkách. Na kecy o úspěších kašlu. Úspěch chceme všichni.

Co pro tebe tedy znamená spokojená?
Stav, kdy nemáš potřebu ani touhu cokoliv měnit.

Více o akcích najdete také na facebooku jihočeského kulturního serveru Kulturne.com. Staňte se přáteli a mějte přehled o tom, co se děje v kultuře nejen na jihu Čech.