Jihočeští 2 Generations pokřtili za účasti exkluzivních hostů nové album ohněm

Nové CD kapely Cesta do středu duše jihočeského dua 2 Generations bylo představeno poprvé ve čtvrtek 6. února v pražském klubu Blues Bahnhof - lednový „domácí“ písecký koncert byl zase doslova světovou premiérou songu Blouznivcův svět (a zde verze rovněž z CD s Milanem Princem!), na jehož domíchání se ještě pro finalizaci alba čekalo. A jako tomu bývá v pohádkách, u zrodu alba stály hned tři sudičky z muzikantské branže, z nichž nejznámější je bezesporu fenomenální kytarista, skladatel a vyhledávaný lektor Zdeněk Fišer.

Večer byl rozdělen do tří částí, k nimž přibyl s hodinou noční a žádostí hudby lačného publika ještě finální bluesový jam. Po předchozím pozvolném navození patřičné atmosféry psychedelickou projekcí začal přesně s plánovanou devátou hodinou večerní koncert prvním hodinovým setem kapely, plně doprovázeným synchronní projekcí. A poté již následovala krátká hudební vložka (pozor, není míněn produkt s křidélky) kmotrů alba - sólově se představil s kytarou a za coby zpěvák mikrofonem Zdeněk Fišer, muzikant, který v současnosti působí především v Jazz Q Martina Kratochvíla a skupině Impuls, tedy v špičkových domácích jazzrockových legendách. Spolu pak s kmenovými muzikanty 2 Generations, tedy Petrem Hejnou synem a otcem, podpořil i bluesovou zpěvačku Irenu Přikrylovou, přičemž jejich dřívější souputník z blues rockové mnohanárodnostní All Stars bandy TransEuropean sExpress, baskytarista Vladimír Klarman, improvizovaně odehrál basové party na elektrickou kytaru.

Samotný nepohlavní, nikoli však bezpohlavní, akt křtění nového alba, byl pojat netradičně jako příslovečný křest ohněm - neteklo tedy opatrnickým proudem cosi podobné drahému či lídlovskému šampaňskému, ani jiné obdobné alkoholické či lihuprosté tekutiny, univerzální Whiscolu nevyjímaje (Petrem st. z 2 Generations přirovnané nápaditostí použitím na křtu k vynalézavosti v sexuální oblasti končící misionářskou polohou), leč plameny, předané ze svícnu jednotlivými kmotry, pohltily chtivě jako neukojený proutník (že by od slova prut?) papírovou složku obalu. Poté opět měl prostor progresivní rock se sugestivním obrazovým doprovodem, který je pro tvorbu P.H. staršího charakteristický již od 70. let a díky novým technologiím již podstatně realizačně snazší a bohatší.

Video: sestřih z večera, fragmenty z koncertu i křtu



Četní návštěvníci klubu si tedy užili večer plný náročnější a v dnešní plytké době, lačnící posluchačsky po jednoduché formě (povětšinou i obsahu prosté), vcelku sebevražedně produkované rockové hudby, doprovázené působivou projekcí, plošnějších pasáží i dravých kytarových sól. Navíc mohli při odlehčeném závěrečném jamu s občasnými tanečky vychutnat z první ruky Fišerovo kytarové mistrovství, pro které měl možnost být i spoluhráčem lidí jako Jiří Stivín, Laco Deczi, Hana Hegerová, Jana Koubková, Milan Svoboda, Michael Kocáb a nespočet dalších osobností tuzemské scény, jejichž význam není zdaleka jen regionální a rozhodně nejsou součástí krátkodobé sezónní záležitosti, jedná se o osoby vskutku poprávu zapsané do análů (to je tedy slovo!) naší hudební historie.