Jana Šrámková se odhaluje. Vezme vás do svého dětství, dospívání, vzpomínek i trápení

Jana Šrámková je poměrně nová česká autorka, která u nás vydala již tři knihy, z toho jednu určenou dětským čtenářům. Debutovala novelou Hruškadóttir a v roce 2013 jí u nakladatelství Fra vyšla její druhá kniha pro dospělé nazvaná Zázemí.

Ve své nové knize autorka veřejně odhaluje své dětství a dospívání, které po většinou trávila se svou babičkou, která je výrazným symbolem celé knihy. Autorka vzpomíná na příhody, které jí babička jako malé holčičce vyprávěla a doplňuje je vlastními asociacemi, jež v ní tenkrát babiččiny historky vyvolaly.

Vzpomínky Jany Šrámkové i její milované babičky spojuje jediné místo, které je dalším výrazným bodem v celé knize. Je jím dům, kde babička žila a který musela opustit, protože o něj již sama nezvládala pečovat.

Autorka knihy Zázemí se k tomuto místu neustále vrací, a to i mnoho let poté co v něm už babička nebydlela. Sleduje osudy tohoto, pro ní tolik důležitého místa, a dává tak čtenáři jasně na srozuměnou, co pro ni dům znamenal a stále znamená.

Jana Šrámková bravurně vystihuje celkové prostředí domu - s jeho vůněmi, maličkostmi, jimiž se babička obklopovala - i jeho celkovou domácí atmosféru tak dobře a lehce, že je čtenář chtě nechtě vtažen do prostředí babiččina i autorčina světa.

Při čtení Zázemí doslova sedíte s oběma protagonistkami u stolu nebo na měkkých poduškách postele a naslouháte babiččinu vyprávění o jejím dětství. Cítíte vůni čerstvě upečeného koláče, kávy i jakési vůně, kterou jsou staří lidé obklopeni. Slyšíte šustění listí na zahradě, vůni muškátů a babiččina příjemného hlasu, který vás ukolébá a vrátí do vlastního dětství a bezstarostnosti.

Šrámková ve své knize odhaluje široké čtenářské veřejnosti svoje nitro a velice otevřeně se zpovídá ze své lásky k babičce, která pro ni jistě zmanemala velice mnoho. Zázemí je otevřenou zpovědí a deníkem, v němž se autorka snaží vyrovnat se ztrátou milovaného člověka a veřejně k ní promlouvá o svých nynějších problémech, úspěších, zklamáních i událostí všedních dnů, které už si babička nikdy neposlechne.

Přes veškerou autorčinu snahu zachovat pevnou a literární konstrukci celé knihy se celý text rozpadá na několik krátkých fragmentů. V těch však celé dílo jen více vyniká a upevňuje se tím jeho kouzlo.

Zázemí si mezi čtenáři jistě najde svoje oblíbence, protože každý, stejně jako autorka sama, máme nějakého blízkého člověka, který s námi již nemůže být, ale stále nám velice chybí. S podobnou knihou, jako je toto zatím poslední dílo, velice nadané mladé autorky se jistě jen tak opět nesetkáme a to mu dodává na originalitě a osobitosti. Kniha jistě osloví každého svou neotřelostí a půvabem.