Floex s předkapelou Fiordmoss zahráli ve Slávii

Přestože skladatel a multiinstrumentalista Tomáš Dvořák vydal pod pseudonymem Floex jen dvě alba – Pocustone (2001) a Zorya (2011), patří ke špičce české nezávislé hudební scény – mezi dvěma alby nezahálel a většina lidí ho bude znát jako autora hudby ke hrám Samorost 1 a 2 či Machinarium. Jeho „nezávislá“ tvorba se od té herně-soundtrackové vlastně příliš nevzdaluje: je sice melodičtější a „písničkovější“ (což podtrhuje i zpěv v několika skladbách), ale podobně jako hudba ke hrám kombinuje akustické a elektronické nástroje, pohrává si se styly od minimalismu přes jazz po taneční hudbu a čiší z ní radost z krásy zvuku.

Koncert Floexe s předkapelou Fiordmoss, na který bylo v jiných městech vyprodáno, byl původně naplánovaný na 23. 4. do hlavního sálu Slavie a měla ho doplňovat barevná projekce po celé budově. Pro malý zájem posluchačů se ale obě kapely musely přesunout do kavárny a efektní nasvícení Slavie tedy bohužel vyznělo trochu naprázdno. Připadá mi, že se budějovičtí (ne)návštěvníci snaží organizátorům kulturních akcí znovu a znovu dokazovat, že zvát na jih Čech uměleckou špičku – ať už hudební či jinou – je občas totéž co házet perly sviním.

Na koncertu samotném to naštěstí nebylo znát. Na necelou hodinu náladových písní melancholických a potemnělých Fiordmoss navázal Floex se svou výrazně živější a barevnější částí dvojkoncertu. Přenést na pódium studiové album Zorya, které si loni odneslo hned dvě ceny Anděl – za elektronickou a za alternativní hudbu – byl od Tomáše Dvořáka docela odvážný krok. Oživit skladby, které ve studiu pečlivě stavěl a nahrával jediný člověk jen s občasnou výpomocí nějakého hosta, vyžadovalo založení kapely. Ta dostala název Floex Band (jinde též Floex + band); v Budějovicích se kapela představila v redukované podobě, bez basisty – na pódiu se před plátnem s vizuální projekcí objevil bubeník, dva klarinetisté a zpěvačka.

Tomáš Dvořák se rychlými jeleními skoky přesouval od klávesnice a čudlíků syntezátorů ke svému klarinetu; plnocenným partnerem mu byl Jiří Javůrek, který klarinet čas od času vyměnil za basklarinet či dechový syntezátor. Oba dechaři si mezi sebou střídali sóla i doprovod, rychlé i pomalé party, zvuky znějící přirozeně i synteticky. Střed pódia zabraly živé i elektronické bicí Mariana Petržely, nápadité a rozmanité v každé ze zahraných skladeb; v několika z nich zazářila i zpěvačka Sára Vondrášková, před níž nelze než smeknout – bez zaváhání uzpívala všechny vokální party z alba Zorya navzdory jejich rozmanitosti i tomu, že každý z nich byl v jiném jazyce a původně napsaný pro jinou interpretku.

Floex je na české scéně ojedinělým úkazem a ve Slavii dokázal, že nazývat jeho hudbu elektronickou či alternativní je maličko nefér. Na alternativní hudbu se totiž až příliš snadno poslouchá a na elektroniku je až příliš akustický a živý.

- Jan Flaška -