Neděle, 09.09.2012 /
článek
„feat.“ je profilové kompilační album Doroty Barové, jedné z nejvýraznějších postav nezávislé české hudební scény. Dorota Barová je majitelkou sametového altu, vynikající hráčkou na violoncello, skladatelkou, textařkou a navíc ráda podstupuje hudební výlety do všech žánrů. Křty novinky se uskuteční 11. září v pražském Divadle Archa a o den později v Brně na Flédě. Společně s Dorotou Barovou zahrají Tara Fuki, Lenka Dusilová, Kuzmich Orchestra, Vertigo a DoMa Ensemble. V Praze i Brně jako speciální host vystoupí na baskytaru Jaryn Janek.
Kompilace „feat.“ obsahuje skladby nejen jejích „domovských“ kapel (Tara Fuki, Kuzmich Orchestra, Vertigo atd.), ale i skladby z nahrávek, kde Dorota hostuje (Lenka Dusilová, Květy, Jaromír Honzák Quintet, River, Frufru, Jan Burian atd.) nebo z projektů, kde se představuje jako autorka. A to, že Dorota Barová nejen krásně zpívá a hraje, ale je i vynikající autorkou a textařkou, dokazuje album „feat.“ opravdu přesvědčivě.
Od všeho kousek
Abecedně - alternative, funk, heavy, jazz, pop, rock, world. Všechny tyto rozdílné styly můžete na kompilaci slyšet. O svém cestování mezi hudebními žánry Dorota Barová říká: „Hudba hranice nemá, ty si vytvářejí lidé. Chci ji právě takhle vnímat, svobodně. Pro mě je důležité sdělení a obsah a lidé, se kterými tu hudbu prožiju.“ Široké hudební rozpětí skladeb na kompilaci má přesto nepřeslechnutelná pojítka. A tak díky nezaměnitelnému zpěvu a často i autorskému či aranžérskému rukopisu Doroty Barové je album „feat.“ jednotným hudebním celkem.
CD je rámováno písněmi dua Tara Fuki. Úvodní skladba Sens je ze čtvrtého stejnojmenného řadového alba Tara Fuki, poslední osmnáctá skladba je doposud nevydanou živou verzí písně Tango ze křtu alba Sens v pražském Divadle Archa. Ale „feat.“ obsahuje i další dosud nevydané skladby.
Třetí v pořadí na albu je zatím nevydaná píseň Succubus kapely Kuzmich Orchestra, kde Dorota Barová místo violoncella hraje na baskytaru (a samozřejmě také zpívá). Skladba Poległym, kterou Barová složila a nahrála pro film Lidice, si na„feat.“ našla místo v novém provedení Bucinatores orchestra v aranžmá Jana Jiruchy. Dosud nevydanou je také W środku serca kapely Baterky a pětici uzavírá píseň Můžeš kapely Lippany Tomáše Maňase. Jde o vzácnou nahrávku z doby úplného začátku Dorotiny hudební cesty.
„Bylo zajímavé poslechnout si ty skladby po tolika letech. Je to jako když si člověk otevře deník. Okamžitě víš, co jsi v té době žil a jaký jsi byl. Něco bys chtěl prožít znova a něco je jenom do archívu na památku, ale ničeho nelituješ.“ říká Dorota Barová a dodává: „Nakonec jsem se snažila seřadit kompilaci od současnosti po minulost a zároveň aby ty písně nějak fungovaly spolu...”
Pět bonusových skladeb, které se nevešly na CD, je volně ke stažení na webové stránce alba www.indies.eu/alba/1329/feat/. Jedná se o skladby kapel Points, Čankišou, Tellemarkk, Lippany, Tisíc let od ráje.
Bio Doroty Barové
Kariéru zpívající violoncellistky započala krátce po absolvovaní ostravské konzervatoře (obor hra na violoncello, 1989–95). Dva roky působila v hudebním seskupení kytaristy Tomáše Maňase Lippany, komponovala a sama interpretovala hudbu k Francouzskému divadlu FF MU v Brně (1996–98).
V letech 2000 – 02 hrála v kapele Jiřího Hradila Chorchestr (funky-beat-jazz).Od roku 2002 - 2006 hrála s kapelou Jiřího Starého Asyl Akt (electro-acoustic-trip). Spolupracovala s brněnským divadlem Neslyším v představeních režisérky Zoji Mikotové. Za hudbu k divadelnímu představení Dům Hluchého (Dorota Barová a Zdeněk Kluka) byla oceněna třetí cenou Thalie v divadelní sezoně 2003.
V letech 2004 – 2007 byla hudebním dramaturgem brněnské jazzové kavárny PoDobrazy. V roce 2006 zkomponovala a natočila hudbu k filmu « Marta » režisérky Marty Novákové.
V současné době paralelně s Tara Fuki vystupuje s kapelami Vertigo, s improvizačním akustickým duem Tellemarkk, v duu DoMa Ensemble se saxofonistou Marcelem Bártou, s Kuzmich Orchestra s kytaristou Josefem Ostřanským, s Bucinatores Orchestra trombonisty a skladatele Jan Jiruchy, v kapele Jaryna Janka Ty lidi a v akustickém projektu Anety Langerové.
Foto: archiv Indies Scope