Dan Bárta: Animage je hra, chaos i řád

První ochutnávku písní z nové desky Animage podal v úterý táborským divákům Dan Bárta se skupinou Illustratosphere v Divadle Oskara Nedbala. Kapela dorazila z britského Manchesteru, kde koncertovala na festivalu evropské hudby. Po táborském vystoupení jsme hovořili se zpěvákem Danem Bártou, kterého doplňoval multiinstrumentalista Filip Jelínek, bubeník Jiří Slavíček a kontrabasista Robert Balzar.

Vím, že teď máte frmol kolem nového alba. Denně koncertujete nejen v Čechách, pár hodin před koncertem v Táboře jste se vrátili s Manchesteru a zanedlouho se do Británie opět vracíte. Nejste už trochu unavený nebo vám zvýšené tempo vyhovuje?
DB: Teď je to trochu extrém. Když se ale hraje a jde ti to, tak to tempo ani nevnímáš. Když to nejde, je to horší a cítíš se více unavený.

Co na takový zápřah říkají hlasivky?
DB: Hlasivky jsou v pohodě. Technika zpívání je jako používání každého nástroje. Je-li vypilovaná, člověk se neodře. Princip techniky spočívá mimo jiné v tom, že udělá hodně práce a přitom se neunaví.

Jak vás lidi přijímají v zahraničí? Přeci jen si myslím, že vaše texty jsou v hudbě důležité. Nestalo se vám, že někdo přišel a chtěl vědět, o čem jste zpíval?
DB: Zatím to nejsou koncerty v klubech, kde bychom čekali na příchod nějakých cizáků a pokoušeli se je nějak přesvědčit. Toto jsou festivaly, které jsou pořádané pro slovensko-česko-polské přistěhovalce. Ty si s sebou občas přivedou nějakého anglického kamaráda. A jejich nejoblíbenější slovo, které na nás křičí, je "hobluj".
FJ: Komunita našich lidí je tam docela početná a při koncertech o sobě dávají vědět víc, než by dávali tady. Začneš zpívat nebo uvádět anglicky a oni na tebe křičí "Česky, česky! My tomu rozumíme". Dávají velice hrdě najevo, že jsou Češi a že na koncert přišli. Rádi bychom se však dozvěděli, co na hudbu říkají zahraniční posluchači, kteří textům nerozumí. K tomu se ale nejdřív musíme dostat. Těžké je na koncertech v zahraničí podat stoprocentní výkon, protože tam letíme bez vlastních aparátů a vybavení, na které nejsme zvyklí. Takže je to většinou vaření z vody a experiment. Hodně důležitá je dramaturgie festivalu. Když série vystoupení jednotlivých kapel nemá gradaci, tak lidé nevědí, co mají dělat. Loni v Londýně jsme byli zařazeni dobře a koncert se povedl, včera v Manchesteru to dobré nebylo.

Když ty texty poslouchám, napadá mě, nakolik je v nich zahrnutá abstrakce a nakolik je tvoří skutečnost?
DB: Většinou popisují nějaký konkrétní příběh a moc abstrakce, i když to tak mohou lidé cítit, v nich není. Když tvořím text na hudbu, tedy jako libreto, a musím dodržovat pořadí tónů a rytmických složek, občas někdy musím přehodit slovosled a využívám synonyma. Musím vyhovět tomu zadání, které už je vytvořeno před textem. Tento způsob je asi 60 až 70 procent tvorby. Ten zbytek jsou slova, pro které se ta melodie hledá. Píši příběhy, aby byly zajímavé a aby se posluchač musel trochu namáhat, nutil se soustředit a přemýšlet. Tím neříkám, že to jsou hluboké texty. Spíš je to postaveno tak, že neobvyklou jazykovou formou za pomoci muziky vyprávíme nějaké banální příběhy.
FJ: V naší hudbě ze zřejmě projevuje imprese, která asi způsobuje právě i to, že nás leckdo nemůže zaškatulkovat do nějakého žánru.

Nové album se jmenuje Animage. Slovo je to trochu zvláštní. Jak jste k němu přišli a co si vše si pod tímto slovem představujete?
D.B.: Byl to okamžitý nápad, který se mi líbil a nějakým způsobem souvisí s názvy předchozích desek - Illustratosphera a Entropicture, kde slovo obraz (angl. picture) bylo rovněž zakomponované. Navíc jsem zjistil, že se to dá rozdělit na an image (angl. obraz, podoba). Je pravda, že za dva roky jsem nepřišel na nic zajímavějšího a když jsme dělali obal k albu, dobře se to graficky ztvárňovalo. To znamená, že je to obálka knihy, která se k obsahu vztahuje velice otevřeně, ve velmi interpretační rovině. Když si rozložíš písničku na jednotlivé tóny, větu na jednotlivá slova, vznikne ti z toho chaos, který můžeš pomocí nějakých kombinatorických pravidel přeskupit do různých věcí a vždy ti z toho něco různého vyjde. Přičemž to, že ti z toho vyjde nějaký řád - zapsatelná věc, která má hlavu a patu, je velice nepravděpodobné. Je to jako vrh kostkou, kde máš na každé straně různý počet písmen. Jednotlivými vrhy můžeš dostat slovo Animage, ale to, že to tak bude, je skoro až náhodné. V názvu je tedy vztah chaosu a řádu, což se dá vztáhnout na jakoukoli věc ve vesmíru. Název a hudba na desce souvislost má, ale člověk si to musí dointerpretovat.

Viděl jsem plakát, na kterém je slovo Animage takto poskládané. Hrajete si rád?
DB: Hraji si rád, ale už jsem si zvykl říkat tomu práce.

Tak mně napadá, co bylo v dětství vaší oblíbenou hračkou?
DB: Na Vánoce mi stačil blok, fixy a knížky. Pak jsem měl období, kdy jsem lepil letadla. Taky jsme s kámošem slepili z papíru celý stolní fotbal. Hráli jsme ligu, mistrovství světa a vydrželi jsme u toho dlouho. To bylo fajn.
JS: Já měl autodráhu!
FJ: Měl jsem pár angličáků, mickey mouse na tříkolce a super byl model safary mercedesu. Ten mi tenkrát přivezl táta. Ale to už má asi nějaké jiné dítě.
RB: Nejoblíbenější byla formule jedna. Krásná, zlatočerná s odpruženými koly. Dokonce se dalo i zatáčet! Z toho jsem byl úplně hotovej...
FJ: Jé, já měl asi stejnou, jen se mi pak ulomilo zadní křídlo. Prosím o zapsání, s Balzarem stejná hračka.

Pro inspiraci k albům jste jezdili na ?výlety? do ciziny. Kam jste jeli tentokrát?
FJ: Do sebe samých. Ale ty výlety slouží k tomu, aby měl člověk klid a mohl se plně soustředit. Je jedno, kam jedete. Můžeme jet i k rybníku do jižních Čech, ale to moře... Hlavní je však připravenost jednotlivých muzikantů a předpokladem je klid. Loni jsme jeli na Sardinii. Ale pozor! Byli jsme na východním pobřeží, západní je větrné a nedoporučujeme ho.
DB: Je to jako u sportovců, jezdíme na soustředění. Odjedeme, s nikým se nebavíme, cvičíme, tvoříme.
JS: Byli jsme tam tři neděle, z toho 16 dní jsme tvrdě pracovali. Chvíli mi to připomínalo šest chlapů v chalupě.
FJ: Velikým štěstím bylo, že jsme měli svůj nohejbalový kurt a kolegu Stanislava Máchu, který je výtečným kuchařem. Hlady jsme tedy neumírali.

Tu desku jste tedy "spíchli" tam?
DB: Krom nějakých dodělávek víceméně ano.
FJ: Jinak to bylo rozplizlé. Loni v dubnu jsme se vrátili ze Sardinie a šli rovnou do studia, protože jsme věděli, že materiál máme pokupě. Vybrali jsme si dobrého zvukaře a studio v Polsku, ale následně zjistili, že je studio vytížené. Museli jsme natáčení rozložit na čtyři etapy v průběhu roku a letos v březnu začali míchat.
JS: Čistého času jsme nad deskou strávili něco kolem měsíce.

Kam povede vaše další cesta do zahraničí, nebo to bude spontánní rozhodnutí?
DB: Co se týče nového materiálu, je to ještě předčasné. Čeká nás spousta koncertů, takže na dovolenou pojedeme až bude po vystoupeních. Teprve se tedy uvidí.

Čekají vás v rámci turné k desce i nějaké koncerty na festivalech, nebo od nich si letos dáte pauzu?
JS: Teď si jen vybavuji, že letos pojedeme na festival Zámostí v Třebíči.
FJ: Snažíme se festivaly střídat, abychom se nestali "itinerářem". Když jsme jeden rok na nějakém festivalu, minimálně další ročník vždy vypustíme.
DB: Nevím přesně jaké máme napsané, doporučuji sledovat naše webové stránky.

Koukal jsem také, že opět vystupujete v Jesus Christ Superstar v Hudebním divadle Karlín...
DB: Jedná se jen o pár vzpomínkových koncertů. Je to nějakých deset let od derniéry a Ota Balage se nyní rozhodl udělat několik koncertů, protože má na to prostor. My jsme se s partou, s níž jsme to tehdy hráli, rozhodli, že si to asi po dvou letech zase zopakujeme. Už teď je vyprodáno. To znamená, že to dobře dopadlo.

Zbývá vám čas na koníčky?
FJ: Určitě. Mým největším je rodina. Na ni si čas udělám vždy.
DB: Dělám, co můžu a jde to.

A nějaké aktuální výstavy fotografií vážek?
DB: Teď mám jednu v knihkupectví Academia na Václavském náměstí v Praze a potrvá do konce května. Pak se přestěhuje do Brna, kde bude celý červen. Ale místo nevím. Jen myslím, že to bude také v Academii. Mám pocit, že tam mají nějakou filiálku.

Nemohu se opomenout zeptat, jak se vám zpívalo s Bobby McFerrinem, který nedávno navštívil Prahu, a jak na vás působil jako člověk? Prozraďte nějaké zajímavé postřehy, pocity...
DB: Super, bylo to fakt krásný. Dobrá zkušenost. Zazpívali jsme si, řekli jsme si, jak jsme na sebe navzájem zapůsobili a pak jsme se potkali asi dvakrát v zákulisí a dělali na sebe "hihi". Já ho nechtěl otravovat a myslím, že měl svých starostí dost. Tím, že jsme si spolu zahráli se vše stalo samo. Byl jsem rád, že jsem vedle něj obstál a že jsme tou společnou improvizací kus hudby vytvořili.

Jak se vám hrálo v Táboře?
J.S.: Byli jsme po včerejší cestě unavení, lidé nemohli stát a bylo jich málo. Bylo těžké diváky zaujmout v suchém divadelním prostředí. Ale myslím, že jsme dělali, co jsme mohli a lidé nám to vrátili.
FJ: Bylo to skvělý, skvělý! Škoda, že lidi neměli šanci se trochu zakroutit. Na pár z nich jsem koukal a bylo vidět, že by si to dali.