Aneta Langerová: Všechno zlé je k něčemu dobré

Nejen jako skvělou zpěvačku a muzikantku, ale také jako vtipnou a odvážnou dívku schopnou improvizace poznalo třeboňské publikum Anetu Langerovou při jejím únorovém koncertě v Divadle J. K. Tyla. Byl druhým v dlouhé sérii republikového turné, při němž Aneta s kapelou představuje své nové album Na Radosti. A protože inspiraci našla v jižních Čechách, zahájila celou koncertní šňůru v Prachaticích, pak vystoupila v Třeboni a den poté v Českém Krumlově.

Třeboň ovšem zažila něco extra. To, co se na začátku jevilo jako velký problém, se postupně přeměnilo v nečekaný a velmi působivý bonus. Povýšil koncert na mimořádný zážitek a ve finále zvedl dojaté diváky ze židlí k obrovskému a nekonečnému aplausu. Na takový večer se nezapomíná, shodli se návštěvníci i hudebníci.

Do zvuku první písničky se přidal požární alarm v divadle. Zasmála jste se tomu a úvod koncertu jste zopakovali. Netrvalo dlouho a začal zlobit jeden z kabelů. Vypadával zvuk a asi hodinu vypadala situace skoro beznadějně. Pak se problém podařilo zvládnout … Publikum bylo vděčné, že jste to nevzdala. Platí podle Vás, že všechno zlé je k něčemu dobré?
Určitě platí. I obecně – myslím, že vše, co se na světě děje, člověka upevňuje a dává mu nějakou naději. Spousta věcí, které řešíme, je kolikrát dost malicherných. Netřeba jim věnovat tolik pozornosti, lepší je soustředit se na něco, co je na tom pozitivní. Z reakcí publika jsem rychle pochopila, že proti sobě nestojíme jako protivníci, kteří se chtějí pokousat. Všichni jsme z masa a kostí, takže si můžeme rozumět. Já jsem obyčejný člověk, který jim mohl něco předat, a oni mi dali možnost napravit chybu techniky.

Ocenila jsem, že jste z pódia neutekla do zákulisí do doby, než technici problém vyřeší. Zůstala jste na pódiu a komunikovala s diváky. Dokonce velmi vtipně. Nečekala bych, že budete umět tak dobře improvizovat.
Přiznám se, že vůbec nevím, co jsem v té chvíli říkala. Nikdy jsem ještě nezažila, že by vypadl celý zvuk, byl to šok. Zřejmě se člověku v takové chvíli okamžitě nahodí mysl tak, že je schopen reagovat mnohem lépe, než kdyby se na tu situaci připravoval. Přijímala jsem vděčnost lidí v sále, to mě velmi posilovalo.

Když jste si sedla s kytarou na kraj pódia a začala hrát akusticky, bylo jasné, že Třeboň čeká mimořádný zážitek. Nejdřív jste publikum naučila refrén jedné písně, pak jste pozvala k akustickému hraní i další členy kapely. Ke kytarám a smyčcovým nástrojům se přidaly hlasy mnoha diváků. Vnímala jste tuto silnou podporu?
Byla jsem šťastná, že jsme se o záchranu celého večera pokoušeli všichni společně. Toho si velmi vážím. Lidé to přijali úplně skvěle. Technika je složitá, všechno má své chyby – stačí, když jedna věc vypadne a celé je to pryč. Mívám zodpovědné stavy a cítila jsem výčitku vůči publiku, ale prostě se stalo, nikdo to nezavinil. Třeboňští to přijali úplně skvěle a jsem moc ráda, že jsme nakonec koncert dohráli tak, jak měl vypadat.

Já si naopak myslím, že v dnešní přetechnizované době jsou chyby tohoto druhu spíš vítané, protože vše zlidští. Jinak by za nás už mohly v mnohém fungovat stroje. V písni Nevěsta zpíváte „ … tohle je můj soudný den …“ V tom kontextu to bylo i zábavné.
Byl to opravdu jedinečný zážitek a doufám, že už ho lidé nikde jinde nezažijí. A teď se těším na to, že dnes přespím v Šupině, kde má každý pokoj své jméno. Já budu usínat v Naději, což se mi po tomto koncertě velmi hodí. Zatímco pánové půjdou do Světa a ostatní budou spát ve Víře a v Lásce. Jsem zvědavá, jaké budeme mít sny.

K tomu pěkně ladí název vašeho nového alba Na Radosti, což je samota na Šumavě. Kde přesně leží?
Kousek nad Vimperkem. Šumavu jsem objevila až v dospělosti a neuvěřitelně mi přirostla k srdci. Několik let jsem jezdila na chalupu u Libína, pak jsme našli nádherné místo Na Radosti, kde je jediný obydlený dům a starý sirotčinec. Tuto krajinu jsme prochodili a dala nám inspiraci, která se stala základem nových písní.

Slyším v nich velkou svobodu – jako byste tam patřila. Budete se do jižních Čech vracet?
Šumavu jen tak neopustím. Mám ráda i další části jižních Čech, cítím se tu jako doma, je mi zde moc dobře. Třeba i díky tomu, že kdykoli jsme někoho poprosili o pomoc, nikdo nás neodmítl. Líbí se mi, že se lidé dovedou zastavit a žít v souladu s přírodou. Pro mě hraje příroda velkou roli, kvůli ní se ráda vracím i na Třeboňsko. Jezdili jsme sem za maminkou do lázní, s bráchou jsem pak okolí projezdila na kole. Za poslední tři roky jsem tady byla úplně nejvíc z celého svého života. Dostala jsem dnes pozvání hrát v třeboňském zámeckém parku, to by se mi líbilo. A jak se jmenuje ta pláž, kde bývají krásné západy slunce? Ostende! Dva milí pánové, kteří se o ni starají, mi vyprávěli, že se tam koná i Slavnost pruhovaných plavek … Myslím, že i tam se ještě někdy zatoulám.

Děkuji za rozhovor.
 

Fotoreport z koncertu v Třeboni naleznete ZDE