PŘIDAT
AKCI
POSLAT
PLAKÁT
RYCHLÝ KONTAKT


Aneta Langerová: Všechno zlé je k něčemu dobré

Aneta Langerová: Všechno zlé je k něčemu dobré

Pátek, 20.02.2015 / rozhovor

 

Nejen jako skvělou zpěvačku a muzikantku, ale také jako vtipnou a odvážnou dívku schopnou improvizace poznalo třeboňské publikum Anetu Langerovou při jejím únorovém koncertě v Divadle J. K. Tyla. Byl druhým v dlouhé sérii republikového turné, při němž Aneta s kapelou představuje své nové album Na Radosti. A protože inspiraci našla v jižních Čechách, zahájila celou koncertní šňůru v Prachaticích, pak vystoupila v Třeboni a den poté v Českém Krumlově.

Třeboň ovšem zažila něco extra. To, co se na začátku jevilo jako velký problém, se postupně přeměnilo v nečekaný a velmi působivý bonus. Povýšil koncert na mimořádný zážitek a ve finále zvedl dojaté diváky ze židlí k obrovskému a nekonečnému aplausu. Na takový večer se nezapomíná, shodli se návštěvníci i hudebníci.

Do zvuku první písničky se přidal požární alarm v divadle. Zasmála jste se tomu a úvod koncertu jste zopakovali. Netrvalo dlouho a začal zlobit jeden z kabelů. Vypadával zvuk a asi hodinu vypadala situace skoro beznadějně. Pak se problém podařilo zvládnout … Publikum bylo vděčné, že jste to nevzdala. Platí podle Vás, že všechno zlé je k něčemu dobré?

Určitě platí. I obecně – myslím, že vše, co se na světě děje, člověka upevňuje a dává mu nějakou naději. Spousta věcí, které řešíme, je kolikrát dost malicherných. Netřeba jim věnovat tolik pozornosti, lepší je soustředit se na něco, co je na tom pozitivní. Z reakcí publika jsem rychle pochopila, že proti sobě nestojíme jako protivníci, kteří se chtějí pokousat. Všichni jsme z masa a kostí, takže si můžeme rozumět. Já jsem obyčejný člověk, který jim mohl něco předat, a oni mi dali možnost napravit chybu techniky.

Ocenila jsem, že jste z pódia neutekla do zákulisí do doby, než technici problém vyřeší. Zůstala jste na pódiu a komunikovala s diváky. Dokonce velmi vtipně. Nečekala bych, že budete umět tak dobře improvizovat.
Přiznám se, že vůbec nevím, co jsem v té chvíli říkala. Nikdy jsem ještě nezažila, že by vypadl celý zvuk, byl to šok. Zřejmě se člověku v takové chvíli okamžitě nahodí mysl tak, že je schopen reagovat mnohem lépe, než kdyby se na tu situaci připravoval. Přijímala jsem vděčnost lidí v sále, to mě velmi posilovalo.

Když jste si sedla s kytarou na kraj pódia a začala hrát akusticky, bylo jasné, že Třeboň čeká mimořádný zážitek. Nejdřív jste publikum naučila refrén jedné písně, pak jste pozvala k akustickému hraní i další členy kapely. Ke kytarám a smyčcovým nástrojům se přidaly hlasy mnoha diváků. Vnímala jste tuto silnou podporu?
Byla jsem šťastná, že jsme se o záchranu celého večera pokoušeli všichni společně. Toho si velmi vážím. Lidé to přijali úplně skvěle. Technika je složitá, všechno má své chyby – stačí, když jedna věc vypadne a celé je to pryč. Mívám zodpovědné stavy a cítila jsem výčitku vůči publiku, ale prostě se stalo, nikdo to nezavinil. Třeboňští to přijali úplně skvěle a jsem moc ráda, že jsme nakonec koncert dohráli tak, jak měl vypadat.

Já si naopak myslím, že v dnešní přetechnizované době jsou chyby tohoto druhu spíš vítané, protože vše zlidští. Jinak by za nás už mohly v mnohém fungovat stroje. V písni Nevěsta zpíváte „ … tohle je můj soudný den …“ V tom kontextu to bylo i zábavné.
Byl to opravdu jedinečný zážitek a doufám, že už ho lidé nikde jinde nezažijí. A teď se těším na to, že dnes přespím v Šupině, kde má každý pokoj své jméno. Já budu usínat v Naději, což se mi po tomto koncertě velmi hodí. Zatímco pánové půjdou do Světa a ostatní budou spát ve Víře a v Lásce. Jsem zvědavá, jaké budeme mít sny.

K tomu pěkně ladí název vašeho nového alba Na Radosti, což je samota na Šumavě. Kde přesně leží?
Kousek nad Vimperkem. Šumavu jsem objevila až v dospělosti a neuvěřitelně mi přirostla k srdci. Několik let jsem jezdila na chalupu u Libína, pak jsme našli nádherné místo Na Radosti, kde je jediný obydlený dům a starý sirotčinec. Tuto krajinu jsme prochodili a dala nám inspiraci, která se stala základem nových písní.

Slyším v nich velkou svobodu – jako byste tam patřila. Budete se do jižních Čech vracet?
Šumavu jen tak neopustím. Mám ráda i další části jižních Čech, cítím se tu jako doma, je mi zde moc dobře. Třeba i díky tomu, že kdykoli jsme někoho poprosili o pomoc, nikdo nás neodmítl. Líbí se mi, že se lidé dovedou zastavit a žít v souladu s přírodou. Pro mě hraje příroda velkou roli, kvůli ní se ráda vracím i na Třeboňsko. Jezdili jsme sem za maminkou do lázní, s bráchou jsem pak okolí projezdila na kole. Za poslední tři roky jsem tady byla úplně nejvíc z celého svého života. Dostala jsem dnes pozvání hrát v třeboňském zámeckém parku, to by se mi líbilo. A jak se jmenuje ta pláž, kde bývají krásné západy slunce? Ostende! Dva milí pánové, kteří se o ni starají, mi vyprávěli, že se tam koná i Slavnost pruhovaných plavek … Myslím, že i tam se ještě někdy zatoulám.

Děkuji za rozhovor.
 

Fotoreport z koncertu v Třeboni naleznete ZDE





Autor: Alena Binterová





Fotky a videa z Mighty Sounds

 Fotografie a videa z festivalu Mighty Sounds najdete v následujících dnech na webu Kulturne.com nebo na facebooku Kulturnme.com ZDE. Photos and videos of festival Mighty Sounds you can check in next days on websites Kulturne.com and facebook HERE

Mohlo by se vám zamlouvat

 

 




Kultura dnes


Divadlo Víti Marčíka Jr.

Divadlo
Veselské pískovny
22.07.2018 od 15:00 hod.