Píseckou Divadelku ovládli skřeti, bludičky, čarodějové, láska i války

V sobotu 11. října vystoupila v písecké Divadelce kapela Tempus, definovaná jako představitelé fantasy a world music. Návštěvníci se tak mohli ponořit do světa fantazie i starých časů.

Kapelu tvoří (dámy mají nejen půvab, ale i přednost) Linda Ravena - zpěv, šalmaje, flétny, Michaela Dedíková - housle, vokál a Dalena Morávková - flétny, vokál. Z pánů to jsou Lukáš Mayer - kytara, starobylá cistra a v přídavku i ukulele, Ondřej Stuchlý - bicí a perkuse a rytmiku doplňuje basu tvrdící Martin Kostohryz.

Možná někomu něco říká Donovanova písnička z roku 1968 Hurdy Gurdy Man, či její rozsáhlejší verze kytaristy kapely Gong Steva Hillage z roku 1976 (tou dobou již čerstvého odpadlíka z Gongu), ovšem ne každý tuší, kdo to ten H.G.M. vlastně je. Oproti na internetu dohledatelnému bizarnímu překladu do češtiny se opravdu nejedná o mizerného oplzlého muže, ale o citem zmítaného hráče na niněru - v původním songu skotského barda vyznávajícího své milé oplzlosti prostou lásku. A tím, kdo krom chopení se šalmaje a dud ovládá niněru, je David Zima, rovněž i vokalista.

Dudy sice neohromí rozsahem tónů (on Olda Říha jich také mnoho nezvládá) - a to jak naše kejdy, tak ty mohutnější skotské, ale publikum ocenilo, když konečně na ně došlo v ryze instrumentálním živelném Tanci skřetů. Ten byl stejně tak autorskou skladbou, jako třeba Bludička, Slib, že budeš má, Poslední přání, Bílá vrána, Atlantida, Spellbound nebo Rudé pláně. Vznik skladby Pouta souvisí se zájmem o spolupráci s Tempusem, kterou projevila japonská zpěvačka Mika Kobayashi, zatouživší nahrát nějakou jejich skladbu v jazyce českém, pro ni asi stejně přirozeném a po jazyku hladce splývajícím jako pro našince japonština. Do Písku na koncert ze Země vycházejícího slunce pochopitelně nedorazila. Pirátskou (s právě probíhajícími volbami nikterak nesouvisející) si z plna hrdla zazpíval David.

Milovníci historie - nebo Ricka Wakemana, mají vcelku jasno, kolik že to měl žen král Jindřich VIII. a které dvě z nich o tu hlavu přišly, ovšem ne v tom přeneseném smyslu, evokujícím bezhlavé eroticky-milostné opojení. Na druhém sólovém albu klávesového mága z Yes to jsou tracky 3 a 5, tedy Kateřina Howardová a Anna Bolyenová. Ovšem málokdo tuší, že tento renesanční Tudorovec byl i skladatel a hudebník a právě i po jeho uměleckém brku Tempus hrábl a zahrál jeho skladbu Pastime with Good Company. Z dalších autorů převzatých skladeb zazněla Oldfieldova Muse z alba Guitars, zde s českým textem pod názvem Kráčí nocí.

Krátké video: https://www.youtube.com/watch?v=UE19Zde6PNc

Vydařený večer byl prosycený dobovou, tajemnou i rozvernou atmosférou i díky pestré škále neobvyklých nástrojů a tomu odpovídacímu oblečením a doplňky účinkujících. Centru kultury města Písek se pozváním kapely opět podařilo nabídnout návštěvníkům kvalitní a neotřelý program, který si opravdu, místy bouřlivě, spokojení posluchači užili.