V Českých Budějovicích pršely z nebe vltavíny

 Výskyt těchto pozůstatků po pádu meteoritu je na Českobudějovicku vcelku známý, v titulku však nejde o výzvu nelegálním hledačům těchto cenných zelených tektitů, ale o obrat z textu jedné z písní, se kterými dorazil do krajského města David Koller se svojí skupinou.

Zjara vystoupil v budějovickém KD Metropol Kollerband v rámci jarního turné k 20. výročí kapely. Příjemně zaplněné prostory sálu jasně signalizovaly, že David Koller a jeho band mají spoustu příznivců. Rozhodně bylo nečekané, jaké většinové procento z nich tvoří mladí posluchači, zejména pak lepé děvy. A to nejen, že se tam uvolněně vlnily, ale většinu textů si s Davidem zpívaly, a to ne jen ty známé z éry Lucie. Po spoustě koncertů, kdy jsme si s manželkou připadali jako na srazu důchodců - nic proti nim, coby jeden z nás starobní a druhý invalidní, ale i díky složení publika byla skvělá atmosféra nejen v kotli těch nejvěrnějších.

Koller zazpíval nejen písně z vlastní tvorby, došlo pochopitelně i na Lucii. Ovšem něco jako hutně rocková Milá nebo i textem Jáchyma Topola „veselá“ Vězenkyně byly zcela jinde, než třeba Medvídek, ač byl až z Bogoty.

V duchu fráze z poloviny 15. století: „Král je mrtev, ať žije král!“, lze v paralele konstatovat „Lucie je (takřka) mrtvá, ať žije Koller!“ Samozřejmě ne všechen repertoár byl z Davidova brku, ale jednoznačně se za dobu působení v Lucii vypracoval na frontmana, jehož typický hlas, energie a charisma musí zbytku Lucie logicky chybět. Manželka cestou domů jeho hlas (jako vždy) komentovala jako sexy. Do malého sporu jsme se dostali k vyznění textů. Na její: „Většina toho je vlastně o sexu.“, jsem si dovolil namítnout, že je toho tam taky spousta o lásce. Ono je ideální, když to jde ruku v ruce, jak se říká a ruka je vlastně taky úd. Ovšem Černí andělé - Sex je náš, dělá dobře mně i tobě, nebo máchovsky romantické - Ty se uděláš, až ti řeknu já (Až ti řeknu) jí dává za pravdu a já se svým: Kde jsi pořád byla, ty holko černá bílá, asi tě v srdci mám (Lehká) nebo - My dva, nikdy nezeslábnem, ještě jsem s tebou zažil málo rán (Stejný) poslušně neoponuji.

Celá kapela - tedy krom Davida rytmika tvořená jeho synem Adamem - bicím, Víťou Halškou - perkuse a Markem Minárikem - baskytara, spolu s kytaristou i spoluautorem některých skladeb Michalem Pelantem a klávesistou Martinem Kryštofem Kroupou po zhruba dvě hodiny „jeli na plný plyn“, i když u Motoristů evidentně nejsou, ani nemají krycí jména typu Rony, Olda nebo Mirek. David se i dvakrát usadil za bicí, jednou odběhl ke klávesám a zahrál také na foukací harmoniku. A jelikož se nejednalo o večer v duchu Porty, David komunikoval s publikem živelně i bez zbytečných řečí, jak k jinému žánru neznámo proč patří. Lidé přišli na hudbu a té se jim dostalo plnou měrou.

Pochvalu zaslouží - jak jinak, perfektní zvuk i příjemná světla, doplňující atmosféru.