Alšova jihočeská galerie přichystala nevšední zážitek. Zaplnily ji obrazy od Koláře, Skály či Rittsteina i sklo od Knížáka, Plesla a Kintery

Velkou část Zámecké jízdárny Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou až do 10. května zaplnily dvě mimořádné výstavy. Společně vytvářejí intenzivní dialog mezi minulostí a současností, vírou a estetikou, manifestem a tichým gestem. Tyto dvě výstavy lze vnímat jako jeden celek: současné umění obracející se ke středověké spiritualitě a historická sbírka, která sama působí jako manifest. Společně kladou otázku, zda je krása neutrální – nebo zda v sobě vždy nese potenciál jemného hříchu.

První z dvojice výstav je Permanentní manifestace, připravená ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc. Expozice představuje koncentrovaný výběr zásadních děl ze sbírky výtvarného umění druhé poloviny 20. a počátku 21. století a nabízí pohled na umění jako trvalou formu myšlení, postoje a svědectví své doby.

Chronologicky strukturovaná instalace otevírá dialog mezi českým uměním a tvorbou autorů ze Slovenska, Polska a Maďarska, včetně umělců působících v exilu. Společně vytvářejí obraz kulturního prostoru střední Evropy, formovaného obdobnými společenskými a politickými zkušenostmi, avšak rozvíjejícího se v mnoha svébytných podobách.

Pozornost je věnována doznívání surrealismu, tvorbě výrazných solitérů padesátých let i rozvoji informelu a poválečné lyrické abstrakce. Šedesátá a sedmdesátá léta jsou v expozici zastoupena neokonstruktivismem, lettrismem a geometrickými a strukturálními tendencemi v malbě a sochařství, stejně jako nástupem nové figurace. Stranou nezůstávají ani konceptuální přístupy a projevy postmoderního umění konce osmdesátých let 20. století.

Specifikem výstavy je důraz na české umění zasazené do širšího středoevropského kontextu. Koncepce proto zahrnuje také díla exilových autorů a umělců ze střední Evropy, zejména ze Slovenska, Maďarska a Polska, a ukazuje tak sbírku Muzea umění Olomouc jako živý a otevřený celek, který přesahuje národní hranice.

Zastoupena jsou díla výrazných solitérů 50. let (A. Diviš, V. Nováková, Z. Sekal, I. Sobotka, T. Kantor), ukázky gestické abstrakce (A. Lenica, J. Kotík, L. Padrtová), díla hlavních představitelů české varianty informelu (J. Koblasa, A. Veselý, M. Medek, R. Piesen), rozmanité geometrické tendence (Z. Sýkora, J. Kubíček, S. Kolíbal, H. Demartini, D. Chatrný, R. Kratina, J. Bartusz, R. Winiarski, I. Nádler, I. Bak, D. Maurer, G. Jovánovics), lettrismus a vizuální poezie (J. Kolář, E. Ovčáček, S. Kovařík, M. Šnajdr, J. Wojnar, M. Urbásek, E. Tót), konceptuální a akční projevy (M. Knížák, O. Laubert, V. Kordoš, M. Bočkay, J. Meliš, S. Pinczehelyi) a nová či existenciální figurace (K. Nepraš, A. Šimotová, A. Mlynarčík, J. Želibská, O. Slavík, M. Rittstein, F. Ronovský). Závěr výstavy tvoří postmoderní projevy a díla autorek a autorů, kteří významně formovali výtvarnou scénu 80. a 90. let (J. David, M. Gabriel, F. Skála, D. Černý, T. Císařovský, J. Surůvka, J. Knap, M. Kunc, L. Teren, J. Pawlak).

Instalace, připravená s ohledem na specifika výstavních prostor AJG, pracuje s úsporným, avšak mimořádně účinným výběrem. Výsledkem je koncentrovaná, vizuálně působivá expozice, která umožňuje divákům porozumět dynamice poválečného umění v širším středoevropském kontextu.

Od obrazů ke sklu

Na tuto výstavu navazuje Gentle SIN | současné sklo v dialogu s gotikou: krása mezi světlem a hříchem. Expozice otevírá téma krásy jako jemného napětí – mezi duchovním povznesením a smyslovým pokušením. Současné skleněné plastiky vstupují do dialogu se středověkými díly, na nichž se dochovaly fragmenty skleněných aplikací, a společně vytvářejí prostor, kde světlo není jen fyzikálním jevem, ale nositelem významu.

Sklo zde vystupuje jako médium proměny: láme, rozptyluje a násobí světlo – podobně jako krása, která může být prostředkem kontemplace i zkouškou víry. Autoři zastoupení ve sbírce SIN Studio pracují s unikátní technologií Vitrum Vivum, jež umožňuje vznik děl překračujících tradiční hranice skleněné plastiky.

Zastoupení autoři na výstavě: Arik Levy, Rony Plesl, Richard Štipl, Laura Limburg, Milan Knížák, Pasta Oner, Jan Kovářík, Jiří Černický, Krištof Kintera.

Do skleněných objektů se prolínají základy sbírky středověkého sochařství a malířství Alšovy jihočeské galerie, které se začaly utvářet již na konci 19. století. Cílem bylo soustředit dochované umělecké památky jižních Čech, zejména díla vzniklá v prostředí klášterů, kostelů a městských center.

Ve sbírce se dochovala řada plastik a deskových obrazů, na nichž jsou patrné fragmenty skleněných aplikací. Tyto prvky dokládají snahu středověkých tvůrců zesílit duchovní účinek děl prostřednictvím ušlechtilých materiálů a práce se světlem. Sklo zde plnilo nejen dekorativní, ale i symbolickou funkci.

Ve 20. století byla sbírka systematicky rozšiřována cílenými akvizicemi, dary a převody z církevního majetku. Dnes představuje významný celek, který umožňuje sledovat vývoj středověkého umění v regionálním i širším středoevropském kontextu.

Současná prezentace sbírky klade důraz na dialog mezi historickými artefakty a současným uměním. Právě v tomto napětí se otevírá možnost nového čtení středověkých děl – nejen jako historických památek, ale jako živých nositelů významu, světla a duchovní zkušenosti.