Magdalena Platzová představila v táborské Jednotě svoje povídky

Posledním loňským a váženým hostem projektu Spisovatelé v Jednotě se stala česká spisovatelka, novinářka a překladatelka Magdalena Platzová, která na český trh tentokrát přinesla intenzivní a v mnoha ohledech intimní sbírku povídek Fáze jedné ženy. V nich představuje pestrou plejádu osudů a životních okamžiků, jichž byla sama účastna, případně jim jen tiše přihlížela. A protože každý z jejích textů, ať už se bavíme o románech, novelách nebo právě povídkách, je jedinečný nejen svým tématem, ale i stylem vyprávění a především jazykem, nesměla mezi loňskými hosty chybět.

Fáze jedné ženy je sbírkou pestrých a precizně vycizelovaných povídek o lidech, jejich všedních starostech, vztazích a křehkých chvílích, které tvoří střípky jejich životů. Jak už název vypovídá, sledujeme toto všechno očima vyzrálé ženy, která už zahodila dívčí naivitu a dětské botičky a kráčí životem s hrdostí a důvěrou ve své schopnosti a sebe samu. Každou výchozí situaci jednotlivých povídek tak máme možnost prožít s respektem, úctou k jejím protagonistům a citem, který lidem často schází.

Autorka tu nikoho nesoudí, nikomu se nevysmívá a ani sebemenší problém a bolest svých postav nebere na lehkou váhu. Proč by to taky dělala? Takto k lidem přeci přistupovat nelze. Naopak nám ukazuje, jak křehcí lidé jsou, jak moc mohou zranit třeba i v dobré víře pronesené věty a jak odlišně můžou členové rodiny vnímat tutéž situaci, která ovšem pro nikoho z nich není snadná a jednoznačně uchopitelná.

Díky tomu je každý z textů, které nám ve svém nejnovější knize předkládá, příběhem, jenž může prožívat kdokoli z nás. Navíc vyprávěný s citem pro jazyk, který plnohodnotně využívá pestrost a krásu češtiny, a každá povídka se tak stává velmi vizuální, libozvučnou, a je pastvou nejen pro čtenářovu duši, ale i pro oko.

Celým večer provedl Kryštof Eder, jehož otázky a postřehy k tvorbě Magdaleny Platzové všem zůčastněným podaly jasnou představu o tom, jak nad svými příběhy přemýšlí, co je v nich pro ni samotnou důležité a co by každou svojí knihou čtenářům i kritikům předat.