Aneta Langerová: Hudba mi dělá radost, činí mě šťastnou

Aneta Langerová oslavila v loňském roce dvacet let na hudební scéně. V roce 2004 se stala vítězkou první řady pěvecké soutěže Česko hledá SuperStar. Od té doby se její hudební tvorba značně proměnila. Je autentická, alternativnějšího ražení a rozhodně nepatří do mainstreamu. Přesto je jednou z našich nejpopulárnějších zpěvaček a pravidelně koncertuje pro vyprodané publikum. Všechny její skladby v koncertním podání jsou založeny na skvělých aranžích a zní tedy úplně jinak než na klasickém hudebním nosiči. Mají neskutečný náboj, který umocňuje Anetin zvučný hlas. Své letní koncertní putování zahájila na zámku v Bechyni se svojí kapelou a za doprovodu smyčcového tria.

FOTOGALERIE Z KONCERTU NÍŽE

Měli jste teď delší koncertní pauzu. Jak se těšíte na nové koncerty a jaké byly přípravy?

Nehráli jsme asi tři měsíce, protože jsme minulý rok slavili dvacet let na hudební scéně. Byl to takový dvouletý zápřah a potřebovali jsme si trochu oddechnout a nabrat síly. Dnes poprvé vystoupíme na samostatném koncertu. Jinak jezdíme na festivaly, slavnosti, ale dnes budeme vystupovat společně i se smyčcovým triem. Vidíme se po delší době a je to vlastně hezké vidět svoji druhou rodinu. Máme různé zkoušky za sebou. Sejdeme se ve velké místnosti, máme tam aparaturu, mixpult a všechno si hezky nastavíme včetně odposlechů. Máme i nové aranže k písním, tak jsme si je potřebovali naposlouchat, jak na nás budou působit. Tvoříme je s Jakubem Zitkem a v průběhu let se tak trochu proměňují. Tentokrát to nebude výjimka.

Nacházíme se v krásném prostoru Zámku Bechyně. Vy máte blízký vztah k jižním Čechám a pravidelně se sem vracíte. Na jaká místa nejraději? Jezdíte sem i na dovolenou?

Tu a tam ano. Byla jsem tu několikrát i v létě nebo před letní sezónou, na kolech, u vody. Já se moc ráda koupu v přírodních vodách, úplně moc nemusím bazény. Mám ráda okolí Cepů, Třeboňsko, jihočeská města typu Tábor, Prachatice, České Budějovice nebo Český Krumlov a spoustu dalších. Album Na Radosti jsme skládali na Šumavě, takže mám k Šumavě i k jižním Čechám blízký vztah.

Je pro vás důležité prostředí, místo, ve kterém vystupujete. Je to jedno z kritérií při výběru, aby vás to místo něčím oslovilo?

Místa, prostředí, nejen jak to vypadá, ale i jaké je to uvnitř, jakou má dané místo energii nebo kdo se o ta místa stará. Máme rádi spolupráci s pořadateli, kteří jsou nadšení a mají rádi svoji práci a potkáváme se s takovými lidmi často, takže v tomto máme velké štěstí. Bratr vždy vybere nějaká pěkná místa, kde jsme ještě nebyli, což je i Zámek Bechyně, kde jsme dnes poprvé.

Jaké je vaše vysnění místo, kde jste ještě nevystupovala? Lákají vás větší koncertní haly typu O2 aréna?

To mě tolik neláká, protože má hudba se tam asi ani nehodí, patří spíše do komornějších prostorů typu divadlo nebo nějaký letní amfiteátr. Teď se mi splnil dětský sen, protože jsme vystupovali v Lomu Amerika, kousek od Prahy, kde jsem se byla párkrát jako malé dítě koupat. Tam jsem se opravdu hodně těšila, protože je to jinak uzavřený prostor a začínají se tam konat různé koncerty.

Loni jste oslavila dvacet let na hudební scéně. Vydala jste výběrové album Zázračná písně krajina, stejnojmenný singl a vyjela jste se na turné, ve kterém letos pokračujete. Máte už nějaké nové skladby a přemýšlíte o nové desce? Budou moci vaši fanoušci slyšet tyto písně na koncertech?

Tím, jak byla ta tříměsíční pauza od koncertů a já jsem si chvilku zase žila jen ten svůj soukromý život, tak to bylo příjemné. Tam jsem opět nasbírala nové nápady, inspirace, které mě i potěšily. Témata písní obecně u mě jsou dost často témata sebepoznání, lidskost. Potěšila mě místní výstava v Bechyni, která je zaměřená na téma lidskost. Říkala jsem si, to jsem tady správně. Je to inspirativní. Moc mě to baví, zkoumat nejen mezilidské vztahy, ale i celkově společnost, jak se chováme, vyvíjíme, ten osobní růst a rozvoj. Nejen ten fyzický svět, ale i ten duchovní.

Před třinácti lety jste s kapelou absolvovali turné Nahráváme, kde jste představovali publiku nové písně, které potom vyšly na albu Na Radosti. Neplánujete do budoucna ještě něco podobného?

Je to takové odhalení čerstvého hudebního materiálu. Je možné, že se k tomu ještě někdy vrátíme. My jsme takoví perfekcionisti, tak jsme rádi, když ty věci jsou nějak připravené. Na druhou stranu ta přirozenost a syrovost je také kouzelná.

V roce 2011 jste vydala album Pár Míst, kde jste začala spolupracovat se smyčcovým triem. Vaše dosavadní tvorba byla přehrána do akustické podoby a získala jiný rozměr. Album sklidilo úspěch jak u fanoušků, tak i u kritiky. Začalo v té době vaše nové hudební směřování, které trvá až doteď?

Byl to další splněný sen. Já jsem vždycky chtěla hrát se smyčcovými nástroji. Přišel nápad a vzniklo turné, které jsme narychlo připravily. Jakub Zitko se tehdy poprvé ujmul aranží. Zjistila jsem, že je skvělý skladatel a od té doby spolupracujeme na aranžích pro větší orchestry a myslím si, že Kuba krásně hudebně vystihl, o čem písně jsou, jak bych chtěla, aby zněly. Poskládala jsem si speciální trio muzikantů, kteří dřív spolu nehráli. Je to Veronika Vališová, Vladan Malinjak a Dorka Barová. Vybrala jsem si skvělé lidi a zároveň i skvělé muzikanty. Od té doby spolupráce pokračuje a jde to tak paralelně s tím světem festivalů.

Na konci října budete vystupovat v pražském klubu Jazz Dock jako host na koncertě Jakuba Zitka společně s Dorkou Barovou. Jaký to bude koncert?

Je to tak, že Český rozhlas vyzval Jakuba Zitka a zároveň Marcela Bártu, což je také úžasný jazzový muzikant a skladatel, aby každý zvlášť napsal svoje skladby a zahrál je s orchestrem. Doprovázel nás SOČR a projekt vyvrcholil letos na začátku roku. Kuba si nás s Dorkou pozval jako vokalistky. Jsem za to moc ráda, protože o tom jsem také snila, že nebudu jen v popředí, ale že se stanu jedním z nástrojů. Kuba složil úžasné skladby. Celkem jich je myslím osm. Nyní poskládal menší orchestr, aby se koncert mohl opakovat na podzim v pražském Jazz Docku. Někdy jsou to až „šílené“ jazzové melodie, ale nakonec si myslím, že to tak pěkně sedlo. V tomto projektu Hyperboloid je kapitánem Jakub Zitko.

Co vám dělá radost?

Hudba mi dělá radost především, činí mě šťastnou. Já osobně mám ráda kontakt s přírodou, dobíjím v ní energii a ráda pozoruji její krásu, která tady kolem nás je. Všichni do ní můžeme vstoupit a můžeme se naplnit pocitem, že jsme její součástí. Člověk není nikdy sám, máme přírodu, máme umění, vztahy, ale ten hřejivý pocit uvnitř si musíme umět vytvořit hlavně sami. Činí mě šťastnou, když můžu pečovat nejen o sebe, ale i o ty druhé, a tak je mi dobře na světě.

Ráda cestujete do vzdálených míst, zemí. Kde jste byla naposledy?

Velmi ráda cestuji. Miluji to, když můžu poznávat kultury jiných zemí. Upřímně nemůžu asi bez toho existovat, přestože máme krásnou zemi. Máme krásné i okolní státy, ale když je člověk najednou uprostřed úplně jiné krajiny a jiné kultury, s jinými lidmi, kteří jinak smýšlejí, tak si myslím, že to může být velmi obohacující. Je to pro mě také cesta k takovému zpokornění, ego tam prostě nemá co dělat. Já se tam jezdím především zklidňovat. Naposledy jsem byla v Indii. Cestovala jsem jen tak s batohem, skoro nic jsme neměli naplánované. Byla jsem tam celkem tři týdny. Já jezdím na Východ velmi ráda a Indie mne úplně učarovala.