Jihočeský jazzový festival 2023. Festival s třemi vrcholy a jedenácti, místy mokrými předehrami

 Letošní ročník Jihočeského jazzového festivalu zkraje trochu potrápilo počasí, nejprve tedy časté přeháňky, které vystřídaly žhavé dny, tak trochu Heavy Weather. Nabídka po celý týden od 7. do 13. srpna byla pestrá - pondělní zahájení patřilo Liborovi Šmoldasovi a jeho životní souputnici Zeurítii, kubánskou muziku nabídl Clan del Caribe. V úterý oblažily Rajskou zahradu dominikánského kláštera libé tóny neotřelého tria Tellemarkk, ve středu se představil pianista David Kudrna se svým kvartetem a následoval zčásti emigrantský Ruchadze Band. Čtvrtek byl ve znamení plavby po Lipně se zpěvačkou Petrou Chlebníčkovou a jejími Jazz Friends, aby ony předehry dospěly k jejich čtvrtečnímu finále.

Oním finále byly dva sety zpěvačky Yvonne Sanchez s kapelou, tvořenou špičkou tuzemské jazzové scény. Leader, kontrabasista Robert Balzar, si přizval jako bubeníka svého častého splouhráče Pavla Zbořila, jehož obvykle mezi jméno křestní a příjmení vložené Bady po právu evokuje Buddyho Riche. O generaci mladší pianista Daniel Bulatkin je vyhledávaným spoluhráčem mnoha muzikantů, na Havraním náměstí oblažil i zvukem pravého Fender piana a nelze než konstatovat, že ta krystalicky hřejivě tepající kladívka uvnitř opravdu žádný synth nenahradí a Chick Corea asi ne náhodou zplodil fenedrovskou skladbu Crystal Silence. Krátké VIDEO
 
Následoval víkendový maratón - v pátek jako první vystoupil na Piaristickém náměstí JR Big Band Václava Hlaváče, s kterým se jako hosté představili v jihočeském moři neztroskotavší Petra Chlebníčková, zpěvák Milan Kotlár a saxofonista Jiří Halada. Ten, stejně jako další Jihočech, trumpetista Jiří Hebík, byli dále k vidění a zejména k slyšení ve skvělé kapele ostravského klávesisty Borise Urbánka, zovoucí se Boris Band Combination. Oceňovaný kubánský pianista Harold López-Nussa, mající na kontě devět alb, se svým triem nadchnul publikum lehkostí, s jakou naservírovali virtuózní výkony. Krátké VIDEO.

Sobota opět patřila nejprve velké kapele, kterou byl více národnostní a hutný big band Lukáš Oravec Orchestra, který zde i pokřtil nové album. Obdobně ani kvartet pianisty Alana Bartuše netvořili muzikanti nejen ze slovenských pastvin a hor. V duchu kontinuity se slovenskými bratry zakonči večer koncert kapely baskytaristy Juraje Grigláka s jedinečným hostem, bubeníkem, kterým byl sám Poogie Bell, jenž dotáhl i svého bujaře kučeravého synka, ovládající Sachsův zvukoroh, kterak Škvorecký konspirativně za protektorátu pojmenoval saxofon, jehož pětici ovládali muzikanti Maskovaných banditů rytmu. Krátké VIDEO. 

Neděli pak byla zasvěcena Hluboká nad Vltavou, a to dvojkoncertem. Zahájilo jej spolčení kolem trumpetisty Mirka Surky, který i přizval z jihočeské scény krom jiných Štěpána Markoviče. Ten se trochu zcela neorientoval v tom, čemu je prioritně hudebně zasvěcen jih vlasti, když si cenil zájmu o jazz, opomenul totiž zmínit těžkopádnou dechovku a odpornou produkci TV Šlágr - zlatí folkaři, o kterých mluvil. Zpoza oceánu dorazil podpořit originální slovenské AMC Trio, čítají čtyři muzikanty, vyhledávaný saxofonista Bob Franceschini. Za zmínku stojí i ojediněle vlídné a lidské průvodní slovo kontrabasisty. A to byla taková hezká tečka za celým týdnem. Krátké VIDEO.

Živá a živelná muzika mnoha vystoupení často spontánně vyzývala k tanci sličně děvy, stejně jako ctihodné důchodce a na Hluboké rozkřepčila jakéhosi tělohybného, co chvíli mírně obtěžujícího figurálního kreativce, evidentně sjetého čímsi neznámým ještě před otevřením průběžně konzumované lahve bourbonu.

Nelze než souhlasit s Járou Cimrmanem, že v Českých Budějovicích by pro jejich kulturní dění chtěl žít každý (pokud nesdílí hrubý nesouhlas Karla Infelda Prácheňského), a snad i proto město získalo titul Evropské hlavní město kultury pro rok 2028. Navíc, je až překvapivé, kolik prvotřídních jazzmanů se vyskytuje kolem Vltavy, Malše i Lužnice. Právě podobné akce jsou podhoubím pro podobná prestižní ocenění a pánům Janu Nedvědovi - pozor, není to ten, co lačně postává u stánků na levnou krásu, a Jiřímu Grauerovi, hlavním organizátorům festivalu, patří respekt a dík. Symbolické vstupné na dva hlavní večery, čítající obnos, za který stěží koupíte dvě točená piva, bylo již jen třešničkou na tomto hudebně lahůdkovém dortu.