Audiofil milující basklarinet. Kdyby Pavlovi Hrubému hodil lano Michal David, považoval by to za omyl či vtip

Po koncertu kapely Limbo, který se konal v půli června v píseckém Balzám café (report ZDE), poskytl vedoucí kapely, saxofonista a klarinetista Pavel Hrubý rozhovor pro Kulturne. com. 

Předem našeho rozhovoru (dovoluji si parafrázovat klasický opis obvyklého úvodu neinvenčních pisatelů dopisů v éře olizovacích známek a obálek), si dovolím poděkovat za skvělý večer s hudbou a pohodou kvarteta Limbo, jehož jsi léta vedoucím. Mám pocit, že se známe od křtu prvního alba Limba v mém, dnes zaniklém klubu Akord v Praze. S kým jsi měl za ta léta možnost spolupracovat a hypoteticky, s kým bys chtěl?

Když se ohlédnu za svojí nejvýznamnější spoluprácí, zmínil bych jména jako Jan Matoušek, Dalibor Bárta, Emil Viklický, Kryštof Marek, Amit Chatterjee z Joe Zawinul Syndicate, Javier Girotto, Anthony Braxton, Roscoe Mitchell, Dudú Kouate, Klaus Kugel, Tony Lakatos, Roland Dahinden. A jsem šťastný s kapelami Limbo nebo Tellemarkk. V nich jsou úžasní, tvořivý muzikanti a dobrý lidi. Jinak je u nás a po světě skutečně mnoho muzikantů, skladatelů a perfomerů, s kterými bych rád spolupracoval a hrál. Byl by to dlouhý seznam.

Co se týče nástrojů, v Limbu i s Tellemarkkem jsi aktivní na sopránku a basklarinet, na co dál ještě hraješ a v jakých sestavách?

Můj aktivní arzenál čítá pět nástrojů: Bb klarinet, basklarinet, sopránový, altový a tenorový saxofon. Momentálně nehraji na altový saxofon, jelikož není obsazen v žádné mé kapele. Na všech pět nástrojů hraji v muzikálové orchestru Divadla Josefa Kajetána Tyla Plzeň, kde pracuji od roku 1988. V různých uměleckých projektech nejčastěji hraji na dvojici basklarinet/sopránový saxofon. Tato kombinace je má nejoblíbenější vzhledem ke kontrastu ve zvuku a témbru nástrojů.

K tomu basklarinetu, jistě znáš spoustu jej ovládajících muzikantů. Kdy ses k němu dostal a kterého z muzikantů jsi měl třeba za inspiraci k tomu se mu věnovat, tedy ať již to mohli být v jazzrockové éře Bennie Maupin, jazzový bard Eric Dolphy, nebo modernější John Surman?

Na basklarinet jsem začal aktivně hrát ke konci 90 let minulého století. V roce 2000 mi divadlo koupilo nový top model basklarinetu Buffet Prestige, na který jsem hrál do roku 2017. Pak jsem měl shodou okolností veliké štěstí a letěl si do Paříže téhož roku vybrat a koupit nejnovější model basáku Selmer Privilege, který mám dodnes a jsem s ním maximálně spokojený. Basklarinet je moje velká láska. Tento nástroj mi jako hráči poskytuje širokou škálu barev, témbrů a také značný rozsah. Jsem schopen na něj hrát v rozpětí pěti oktáv. Tebou zmiňovaní mistři jsou moji velcí oblíbenci a stále je z nich co čerpat. Dále pak například vynikající hráč a muzikant Klaus Gesing nebo legendární Bob Mintzer či skvělá holandská hráčka Fie Schouten. Přidal bych dva žijící francouzské mistry basklarinetu – Michel Portal a Louis Sclavis. Zvláště Louis Sclavis je mi nesmírně blízký svou hrou a hudebním myšlením. Když ho poslouchám, tak si zjevně uvědomím, že na ten nástroj při samotné hře fungujeme podobně, ne-li přímo stejně. Jinak je na světě nepřeberné množství hráčů a performerů na basklarinet a tento nástroj je běžnou součástí symfonických orchestrů.

Čistě teoreticky, kdyby ti hodil lano někdo jako Michal David nebo Helena Vondráčková, šel bys do toho?

Tak za prvé se to nestane a za druhé, už to dávno nemám zapotřebí dělat. Kdyby se něco takového stalo, tak bych to považoval za vtip nebo omyl.

Dnes jsi publiku zmínil, že jsi audiofil. Co máš ve svém archivu a zhruba kolik to obsahuje alb. Pro zajímavost - já mám přes 4 000 CD, ovšem ve své době jsem prodal vinily a vše hrdě přehrál na dnes prachem zaváté kazety.

Jsem čistý audiofil. Z mé vášně pro artefakty se stal krásný koníček. Za poslední tři roky jsem si vytunil svůj hi-fi koutek (nový gramofon, zesilovač, stereo casette deck, reprobedny). Každým rokem si pořizuji raritní či nové nahrávky. Poslouchám LP/CD/MC. Streamy jako Spotify, Deezer, iTunes a podobně nepoužívám. Používám jen YouTube pro své pracovní účely i poslech a vyhledávání zajímavé hudby. Počet alb na výše zmíněných nosičích jsem nikdy nepočítal, takže nevím kolik jich doma mám. Baví mě listovat si v bookletech, číst si info o nahrávce. Navíc je to také výtvarná záležitost, fotografie…, a to mám nesmírně rád. Poslech je pro mě rituál.

Můžeš zmínit nějaký obal, který je pro tebe „top“? Dodnes třeba pro mne to byl Santana 3, který jsem si rozložil a měl na zdi jako obraz, podobně jeho Caravanserai, Jetrhro Tull s fiktivními rozkládacími novinami na Thick as a Brick, nebo při rozložení povstávající postavičky na Stand Up.

To se Petře omlouvám, ale nemám žádný „top“ obal alb. Obecně vzato, kategorie nebo termíny v umění jako „nejlepší“, „top“ a podobně jsou pro mne irelevantní. Ale těch obalů, která mne zaujaly, mám na tisíc.

Které nahrávky máš osobně nejraději a máš nějaké raritní? Je něco, po čem se ještě pídíš a není to k sehnání?

Neustále se pídím v historii či současnosti po zajímavých nahrávkách. Něco co bylo těžko dostupné jsem oželel, nebo si počkal třeba půl roku a potom to sehnal. Výčet hudby, kterou mám rád, je v nepřeberném množství. Nejraději mám takovou hudbu, která mě překvapuje a je mi jedno v jaké době vznikala.

Obecně k umění, co máš z výplodů lidského ducha rád, ať z oblasti výtvarna, lieratury, filmu…, a samozřejmě muziky?

Příběh, abstrakci, syrovost, něžnost, tajemno, mystérium, jednoduchost, rafinovanost, interakci. To vše mám v umění rád.

Zažil jsi jako návštěvník koncert, který máš za jedinečný zážitek?

Bylo jich víc. Například v roce 2010 Paco De Lucia v Praze v Obecním domě. Tam mě uhranul andaluský flamenco tanečník Farruco. Wayne Shorter Quartet v roce 2005 v Praze. David Liebman v roce 2013 v Plzni. King Crimson v roce 2016 v Praze. John Zorn - Bagatelles Marathon roku 2019 v Praze.

Jestli mohu, tak k méně pozitivním věcem - jaký máš dojem z toho, co se v naší společnosti děje? A to nejen proto, že máš v kapele Tarase, skvělého muzikanta a člověka, kterého jsou někteří lidé schopní nazývat přivandrovalcem z UK, aniž by ve své "světaznalosti" tušili, že Ukrajina má zkratku UA, oproti United Kingdom.

O tomhle jsou nekonečné debaty, které bohužel většinou nikam nevedou. V současnosti se interpretuje, jak jsme rozdělení, jak se společnost polarizuje a podobně. Ovšem, rád bych upozornil, že tomu v historii lidstva nebylo jinak. Společnost byla, ať už latentně či viditelně, rozpolcena od počátků její existence. Teď jen díky sociálním sítím a internetu je to více vidět a více se to vnímá. Jsem idealista, ale nejsem utopista, čímž myslím, že nevěřím na umělé sjednocování lidí na světě a jsem příznivcem přirozeného výběru či vývoje. Vše se děje v určitých cyklech, ale to by bylo na delší debatu. To je tak jediné co bych si ve zkratce dovolil ke společnosti říci.

Dnes jsem vás prvně slyšel s Oskarem Törökem, kolikáté společné vystoupení to bylo? Vaše souznění bylo neskutečné, vše dával z hlavy - krom dvou skladeb jiných mistrů. Ta témata a dvojhlasy opravdu nejsou Do lesíčka na čekanou, kolik času jste strávili zkoušením daných momentů repertoáru?

V Písku to bylo naše čtvrté veřejné vystoupení po tom, co se Oskar stal na podzim roku 2022 stálým členem Limbo. Zkoušku jsme měli jednu v březnu 2023. Hrát a tvořit s Oskarem je za odměnu. Je to výjimečná osobnost s velkým charisma.

Jelikož mnou stále rezonuje ta krása a pohoda z vašeho koncertu, jaký ty máš dojem z reakcí publika během dnešního večera v Písku? 

Dojem z publika mám jednoznačně pozitivní. Mně i po těch dvaceti letech, co kapela existuje, vždy mile překvapí, když to někoho z posluchačů baví. Ano, Písečtí nám rozumějí.

Jelikož jsme se potkali v krátkém intervalu tady na jihu Čech, a to v Trojici s Tellemarkkem, dnes v Balzám Café s Limbem, nedávno jste byli ve Volyni, Dobrš ti také není cizí, 2020 jsi hrál tady na Coolu v plotě…, mám tušení, že náš kraj máš rád, stejně, jako dnes bylo patrno, on tebe.

Jasně, že ho mám rád. Je to krásný kraj, malebná prostředí i města a vesnice. Navíc jsem tam v období 1998 - 2018 pravidelně jezdil do Vodňan na zkoušky a koncerty našeho parádního Swingbandu Jana Matouška. Bohužel kapelník a jedinečná osobnost Jan Matoušek nás v roce 2022 opustil a odešel do swingového nebe.

Máš do této, ne vždy pozitivní doby nějaký vzkaz čtenářům Kulturne.com?

Mohl bych vzkázat třeba to, abychom se jako lidé snažili v těch druhých vidět to lepší a s tím pracovat. A buďte ve střehu, člověk nikdy neví, že?