Tvrz ve Volyni nabídla vynikající hudební lahůdku, leč mnohým unikla

  V prostorách volyňské tvrze se v sobotu 18. března konal koncert kapely Ploy. Jedná se o instrumentální trio, tvořené kytaristou Tomem Braunem, hráčem na klávesové nástroje Mikulášem Čimburou a bubeníkem Bohdanem Karáskem.

Častou škatulkou u tohoto sekupení pro snahu o definici žánru bývá neojazzrock, no-bass band, neurotic jazz, jazz-alternative..., a jejich tvorba, tedy evidentně z brku děčínského leadera Toma Brauna - též sochaře a výtvarníka, je opravdu těžko zařaditelná. V repertoáru se střídají dravé sekvence s jemnými plochami, všemu vévodí barev plná, technicky dokonalá Braunova kytara, vydatně doplňovaná Čimburovými klávesami (ty suplují i onu chybějící basu, v art rockem silně načichlé kapele Gaspar Pollak před léty hrával na poctivé Hammondky, dnes je i pedagogem na více školách), citlivou a dynamickou prací bubeníka Karáska - rodáka z Brna, též filmového režiséra a scénáristy, místy vše obohacené samply, obsahujícími i vokální party.

I když s nadsázkou Ploy sami sebe označují jako cover band, je to vskutku dáno jen tím, že některé skladby mají základ v opravdu jinými autory stvořenými dílky, nicméně takový Pete Seeger (spíše jeho pozůstalí) by se stěží mohl dožadovat autorských poplatků za jejich verzi Flower Gone, o Claudu Debussym, stejně tak již zesnulému, u jeho Dívky s vlasy jako len nemluvě. A ty další covery byly reflexe na skutečné životní osudy a události, nebo třeba na něco tak těžko za cizí hudební dílo považovatelného, jako jsou zrnka pylu na vodní hladině v misce, tedy Brownův - že by Braunův pohyb.

Anžto Ploy nejsou Hujerovi, účast na tak skvělém koncertu byla víc než tristní. Poděkování patří samozřejmě Karlovi Skalickému, dramaturgovi Městského muzea ve Volyni, že tuto kapelu, a to již potřetí a doufejme, že ne naposledy, pozval.

Videozáznam z koncertu ZDE.